Cesty osudu jsou nejen nevyzpytatelné, ale někdy také smutné a trochu děsivé. V roce 1974 a v roce 1988 se na dvou různých místech světa odehrál podobný příběh s podobně tragickým koncem.

Amy Billigová žijící v nejstarší miamské čtvrti Coconut Grove a Pavlína Braunová pocházející ze Sokolova v Československu se zcela určitě nemohly znát, přesto se poměrně dost podobaly jedna druhé. Obě byly v době svého zmizení mladé (Amy bylo 17, Pavlíně 23 let), obě představovaly stejný typ půvabné dlouhovlasé brunetky a obě měly výrazné umělecké sklony (Braunová vystupovala jako velmi talentovaná altová zpěvačka s folkovou skupinou Minnesengři, Billigová hrála na flétnu a na kytaru a měla nakročeno k herecké dráze).

Devítiletá Sarah Skibová, její otec Paul Skiba a otcův zaměstnanec Lorenzo Chivers zmizeli 7. února 1999:

Devítiletá Sarah Skibová, její otec Paul Skiba a otcův zaměstnanec Lorenzo Chivers, kteří zmizeli 7. února 1999
Zmizení otce a dcery Skibových: Jejich auto se našlo prostřílené, těla dodnes ne

Obě navíc v době svého zmizení mířily za svými přáteli a obě si osudově a nešťastně zvolily k cestě autostop. Ani jeden z obou těchto případů není dodnes vyřešen. Od toho amerického přitom právě dnes uplynulo už 50 let.

Cesta na oběd do parku

Sedmnáctiletá středoškolačka Amy Billigová se odpoledne 5. března 1974 vrátila domů ze školy, snědla jogurt a zatelefonovala tátovi, pracujícímu v nedaleké umělecké galerii v bohémské enklávě v nejstarší miamské čtvrti Coconut Grove na Floridě, jestli se u něj může stavit pro dva dolary na oběd. Ten si naplánovala s kamarády v městském Pavím parku (Peacock Park), kde se dodnes skutečně potulují pávi a odkud je krásný výhled na záliv Biscayne.

Otec souhlasil, takže dívka si rychle převlékla blůzu a zamířila ven. „Stavební dělníci pracující v sousedství ji ještě viděli procházet kolem,“ napsal v roce 1995 titul Tampa Bay Times. Dívka, oblečená do džínové minisukně, se zastavila na rohu ulice Poinciana a Hlavní třídy a začala stopovat. Někdy v té době jí dělníci přestali věnovat pozornost a věnovali se opět své práci. K otci do galerie už nikdy nedorazila. Její popocházení na rohu je její poslední známý zdokumentovaný pohyb. Potom zmizela.

Před 15 lety se ve Španělsku ztratila sedmnáctiletá středoškolačka Marta del Castillo Casanueva. Její případ děsí zemi dodnes:

Kde je Marta? Lidé požadující spravedlnost pro zavražděnou Martu při soudním procesu proti Franciscu Javierovi Garcíovi, známému jako „El Cuco“.
Záhadné zmizení Marty del Castillo: Dodnes děsí Španělsko, policie má nové stopy

Když se ani do večera nevrátila, začala být její máma i bratr neklidní. Tento neklid prudce vzrostl, když se jim telefonicky ozvali Amyini přátelé s otázkou, proč dívka nedorazila na domluvený oběd, a změnil se v paniku, když se domů vrátil otec s poznámkou, že k němu dcera nakonec nedorazila. Rodina se rozhodla kontaktovat policii, ta je ale na dočasná zmizení dospívajících mladých lidí zvyklá. „Jenom klid. Jestli Amy nebude ráno doma, zavolejte,“ sdělil Amyině matce přítomný policista Michael Gonzales.

Už v šest ráno alarmovala zběsilá Susan Billigová policii znovu a současně sama zahájila svou vlastní pátrací akci: vylepovala plakáty s portrétem své dcery, rozdávala letáky s její fotografií, obcházela domy a klepala na dveře a zorganizovala také několik tiskových konferencí.

Motorka, nebo dodávka?

Také policisté, kteří začali případ vyšetřovat, obešli nejdříve všechny Amyiny známé a všechna místa, kde se dívka pravidelně pohybovala. Zbystřili, když se dozvěděli, že často a ráda stopovala. Brzy nato se setkali se stavebními dělníky, kteří jim potvrdili, že někoho takového opravdu zahlédli, bohužel se ale neshodovali v tom, zda a jaké vozidlo školačku opravdu naložilo. „Podle jedněch si přisedla k někomu na motorku, podle druhých nastoupila do dodávky nebo pick-upu,“ uvedl v roce 2005 list Miami Herald.

„Jeden svědek si vzpomněl, že viděl dívku odpovídající Amyinu popisu nastupovat do světlého pick-upu. Jiní zase uváděli, že nastoupila do béžové dodávky. Vyšetřovatelé se domnívali, že takové popisy jsou příliš vágní, a přikládali těmto výpovědím jen malou váhu,“ uvádí i americké Informační centrum pro případy ztracených dětí.

V únoru 2010 zmizela náhle ze svého domu v kalifornském Fallbrooku čtyřčlenná rodina McStayových:

Joseph a Summer McStayovi se svými dvěma syny. Celá rodina záhadně zmizela ve čtvrtek 4. února 2010
Záhada rodiny McStayových: Náhle zmizeli ze svého domu, těla pak našli v poušti

Sami policisté sázeli spíše na motorkáře. Jednak by to bylo více ve stylu 17leté dívky, jednak se vyšetřovatelé dozvěděli, že v době zmizení Amy opravdu projížděly oblastí Coconut Grove dvě velké party ze dvou motorkářských gangů: z gangu The Outlaws (Psanci) a z dalšího, který si říkal Pagan's Motorcycle Club (Pohanský motocyklový klub). Obě tlupy mířily na každoroční motorkářský festival v Daytonu a nebylo nijak nepravděpodobné, že někdo z nich zlákal Amy za sebe na sedátko a pak ji unesl.

Verzi s motorkářem také napovídal telefonát z 16. března, v němž jakási dívka představující se jako Susan Johnsonová oznámila, že Amy unesli právě „Psanci“. Totéž potvrzoval jeden z rodinných přátel Billigových; ten se zase ozval s tipem od právníka, který kdysi některé členy gangu zastupoval a teď zachytil zvěst, že se v gangu mluví o dospívající dívce, kterou někdo sebral v Miami. Dva z Psanců se pak přes zmíněného právníka zkontaktovali s Billigovými a slíbili, že jestli dívka mezi nimi je, najdou ji a vrátí. Nikdy ji ale nepřivedli.

Jedinými dvěma konkrétními fyzickými stopami po zmizelé stopařce, které policie objevila, byly její kartáč na vlasy a její fotoaparát Instamatic. Ty se ale našly na dvou různých místech vzdálených daleko od místa dívčina zmizení. Fotoaparát objevil jeden student pohozený v trávě u silnice více než 400 kilometrů severozápadně od Coconut Grove, kartáč na vlasy ležel v samoobsluze ve městě Kissimmee, ležícím rovněž severozápadně od Miami, zhruba 350 kilometrů daleko.

Amy Billigová se svou matkou, fotografie pochází pravděpodobně z ledna 1974Amy Billigová se svou matkou, fotografie pochází pravděpodobně z ledna 1974Zdroj: Wikimedia Commons, Nathaniel Solomon Billig, fair use

Při nálezu fotoaparátu policisté zadoufali, že se v něm objeví nějaké další vodítko, ale byla to lichá naděje. Ačkoli se uvnitř opravdu zachoval film, většina fotografií byla přeexponovaná. Pár snímků však bylo rozpoznatelných a jeden z nich skutečně zachycoval světlý pick-up, zaparkovaný před zdí budovy porostlé vínem. Na další fotce byla bílá dodávka. Ani jedno z vozidel se ale vyšetřovatelům nepodařilo najít a nedokázali ani určit místo, kde tyto vozy stály.

Dceři na stopě

V červnu 1974 se pátrající matka Amy potkala s vedoucím večerky v Orlandu (zhruba v oblasti, kde se našel fotoaparát), který tvrdil, že dívka, jež podle něj byla Amy, navštívila několikrát jeho obchod v doprovodu dvou motorkářů a že si pokaždé koupila vegetariánskou zeleninovou polévku. To působilo věrohodně, protože Amy byla opravdu vegetariánka. Amyina matka z toho nabyla dojmu, že motorkáři její dceru někde vězní.

V lednu 1976 ji pak zkontaktoval další motorkář říkající si Dave, který si všiml Amyiny fotky v novinách. Tvrdil, že dívka u něj skutečně chvíli bydlela a že byla extrémně zamlklá, jako by byla němá. Přitom také popsal jizvu po operaci slepého střeva na Amyině těle, o níž se nemohl nikde dočíst, protože tato informace nebyla zveřejněna. Uvedl ale, že dívku si od něj později převzal jiný člen gangu a slíbil, že ho zkusí kontaktovat.

Druhé září se slaví jako Den otců, takže by to měl být spíše čas rodinné pohody, lásky a šťastných vzpomínek. V Austrálii to ale tak docela neplatí:

Autentický snímek pořízený očitou svědkyní Lindou Mottenovou, která se při přestřelce gangů schovávala za autem
Masakr na Den otců: bitka motorkářů se zvrhla, krvavý výsledek šokoval i policii

„O několik týdnů později se Dave ozval Susan Billigové s tím, že Amy je v Tulse v Oklahomě. Susan se tam za ním rozjela, oba se setkali a začali Amy hledat. V červnu zašli do hospody, kam jim měli podle Davea motorkáři dívku doručit. V hospodě ale došlo ke rvačce, Davea tam další motorkáři zmlátili a Susan posadili do taxíku s tím, ať se raději ztratí,“ píše Informační centrum pro případy ztracených dětí.

S Davem se matka už nikdy nesetkala. Její právník jí ale později sdělil, že ho tento motorkář ještě jednou kontaktoval a řekl mu, že Amy odvezli do Seattlu. I tam se v listopadu 1977 vydala, přestože krátce předtím prodělala svůj první infarkt. Opět procházela bary a restaurace s dceřinou fotografií a opět se jí přihlásilo několik svědků, že takovou dívku viděli, přičemž ji shodně jako Dave popisovali jako tichou či němou. Žádný svědek ji ale nedokázal k dceři dovést.

Jedním z posledních tipů byl anonymní telefonát ze zimy roku 1979, že Amy je na stanovišti kamionů nedaleko Rena v Nevadě. Ani ten ale nakonec nikam nevedl. FBI pouze zjistila, že danou oblastí v inkriminované době opravdu projížděl motorkářský gang, ale nepodařilo se jim potvrdit, zda v něm byla i unesená dívka.

Naděje vyhasíná

V roce 1992, 18 let po dívčině zmizení, se s novou informací ozval jeden anglický vyšetřovatel, jemuž se prý ve městě Falmouth v Británii ozval nějaký americký motorkář, že mu prodá němou Američanku. Motorkář pak ale odjel, aniž by dívku přivedl, a vyšetřovatel po roce zemřel.

Susan Billigovou také dlouhých 21 let terorizoval tajemný hlas v telefonu, který jí znovu a znovu volal a tvrdil, že se z její dcery stala sexuální otrokyně. Susan s manželem přesto odmítli změnit si číslo, protože neustále čekali, že se jim někdo ozve s informací vedoucí k nalezení jejich dcery.

Policie nakonec identifikovala záhadného stalkera jako Henryho Johnsona Blaira, otce dvou dcer a dlouholetého pracovníka americké celní služby. V době, kdy ho zatkla, mu bylo 48 let. Svůj čin zdůvodňoval alkoholismem a obsedantně-kompulzivní poruchou, žádné spojení mezi ním a ztracenou dívkou se nepotvrdilo. V roce 1996 ho soud poslal za obtěžování na dva roky za mříže.

Odpoledne 5. března 1974 se Amy vrátila domů ze školy a zatelefonovala otci, jestli si může půjčit dva dolary na zaplacení plánovaného oběda s přáteli v nedalekém Peacock Parku (na snímku)Odpoledne 5. března 1974 se Amy vrátila domů ze školy a zatelefonovala otci, jestli si může půjčit dva dolary na zaplacení plánovaného oběda s přáteli v nedalekém Peacock Parku (na snímku)Zdroj: Wikimedia Commons, FrickFrack, CC0

Poslední důležité svědectví přišlo v závěru roku 1997, bohužel bylo velmi kruté. Policistům se ozvala manželka bývalého člena Pohanského motorkářského klubu Paula Branche, že se jí její muž na smrtelné posteli přiznal k tomu, že stopující Amy opravdu naložili, odvezli ji na motorkářskou party, a tam ji hromadně znásilnili a pak předávkovali drogami k smrti, aby nemohla mluvit. Její tělo pak prý pohřbili v bažinách Everglades.

Podle hlavního vyšetřovatele celého případu Jacka Calvara je toto svědectví nejspíše pravdivé. Calvar také předpověděl, že tělo se v bažinách nikdy nepodaří najít. Jeho slova bohužel platí dodnes.

Otec Amy Billigové zemřel na rakovinu začátkem 90. let. Její matka, která věnovala hledání dcery celý svůj život, ho následovala v roce 2005, kdy po dlouhém boji s rakovinou plic podlehla infarktu. Bylo jí 80 let.

Autostop v Čechách

Ještě v době, kdy Susan Billigová po své dceři ze všech sil pátrala, se smutně podobný příběh odehrál na druhém konci planety, v tehdy ještě socialistickém Československu. V sobotu 6. srpna 1988 měla do Českých Budějovic dorazit na zkoušku folkové kapely Minnesengři její tehdejší zpěvačka Pavlína Braunová. Se skupinou pak měla ještě téhož dne večer vystoupit v Černé v Pošumaví u Lipna. Z domova v Sokolově Pavlína odešla kolem půl deváté ráno, do Českých Budějovic už ale nikdy nedojela.

Případ zmizení Amy Billigové až hrůzně připomíná obdobnou kauzu zmizení 23leté české zpěvačky Pavlíny Braunové (na snímku). Obě dívky představovaly podobný typ, obě zmizely na stopu, obě mířily za svými přáteli a ani po jedné se už nenašla žádná stopaPřípad zmizení Amy Billigové až hrůzně připomíná obdobnou kauzu zmizení 23leté české zpěvačky Pavlíny Braunové (na snímku). Obě dívky představovaly podobný typ, obě zmizely na stopu, obě mířily za svými přáteli a ani po jedné se už nenašla žádná stopaZdroj: Se svolením autora fotografie Olega Homoly

„Babička jí tenkrát toho dne dala peníze na autobus (podle jiných svědectví na vlak, pozn. red.), aby dojela do Budějovic, tam že sedne s klukama do auta a pojede do Černé v Pošumaví. Ale do Budějovic už nepřijela, tak kluci odjeli s tím, že Braunová přijede odjinud, že se odněkud vyloupne. Nevyloupla. Zřejmě šla na stopa, ale to je taky jenom hypotéza… Nevím, jestli ji na stopu vůbec někdo viděl. Možná, že ji někdo praštil… Ale ona nebyla z cukru, žádná pápěrka – ta se začala prát dřív, než začala mluvit,“ vzpomínal v roce 2014 na stránkách Deníku tehdejší zvukař kapely Jan Friedl.

Československo se v té době ještě stále nacházelo za železnou oponou, bylo nemyslitelné, aby si dívka udělala nepředpokládaný výlet někam za hranice. Když policie začala případ vyšetřovat, pracovala nicméně i s verzí, že dívka přece jen emigrovala, ta se ale nikdy nepotvrdila. Navíc v prosinci 1989 železná opona padla, Pavlína se však ani poté nikomu z rodiny ani z přátel neozvala.

Více o případu mladé zpěvačky Paulíny Braunové, která záhadně zmizela:

Album Pavlína Braunová & Minnesengři: Bílé místo je pocta zpěvačce Minnesengrů, která v roce 1988 cestou ze Strakonic do Českých Budějovic záhadně zmizela. Bylo jí 23 let.
Bílé místo připomíná nezvěstnou zpěvačku Pavlínu Braunovou

Vyšetřovatelé dál zvažovali verzi možné sebevraždy nebo útěku s milencem, pro žádnou z nich ale nenašli indicie. Nakonec označili za nejpravděpodobnější verzi, že dívka šla opravdu stopovat a stala se obětí násilného trestného činu. Policisté tak začali pátrat v nemocnicích, prohlíželi kosterní nálezy a o spolupráci požádali také policejní orgány dalších zemí pro případ, že by dívku někdo přece jen zavlekl do ciziny.

Stejně jako v americkém případu začala navíc po své dceři na vlastní pěst pátrat i její matka, Anna Braunová. Té to ovšem ztěžovali různí psychotronici s nesmyslnými tipy: podle jednoho měla být unesena do Hamburku, podle jiného do Kanady, podle dalšího ji měl někdo odtáhnout do Ameriky, kde měla po dopravní nehodě ztratit paměť… Ani v tomto případě se bohužel případ nikdy neuzavřel.

Jen dva dny po zmizení Pavlíny Braunové, v pondělí 8. srpna 1988, si u čerpací stanice na okraji Plzně stoply dvě kamarádky, 18letá Lenka Mužíková a o rok starší Ilona Vavříková, dodnes nezjištěný kamion. Podle svědků měl jeho řidič snědou pleť, černé vlasy a knír. Obě stopařky chtěly projet stopem republiku a trampovat, ale od chvíle, kdy nastoupily do kamionu, je už nikdo neviděl. Ani v tomto případě pátrání nikam nevedlo. Obě dívky, stejně jako Pavlína Braunová, zůstávají dodnes nezvěstné.