„V srpnu mi bude 74 let, mám už docela křehké zdraví a několik zdravotních problémů. Myslím, že už znovu nezvládnu cestu z Anglie do Kelowny, zdraví mi na to nestačí. A protože jsem syna tak dlouho hledala po celém světě, utratila jsem a vypůjčila si všechno, co jsem mohla,“ citoval web InfoNews loni v červenci slova Denise Horvathové-Allanové, matky pohřešovaného batůžkáře.

Hamletovsky pojatý snímek americké dívky s lebkou japonského nepřítele vedl k nemalému pobouření americké veřejnosti. Ukazoval, že barbarské praktiky nejsou cizí ani americkým vojákům.
Americká dívka s lebkou japonského vojáka: Snímek v časopisu Life vyvolal bouři

Denise tehdy získala bezplatnou podporu profesionální agentury na hledání pohřešovaných osob Recover a pomocí platformy GoFundMe vybrala téměř 2,5 tisíce dolarů na zaplacení tvorby aktualizovaného identifikačního portrétu jejího syna, jak by asi vypadal v současném věku přes 50 let, na vytištění plakátu s tímto portrétem a jeho rozšíření po celé Severní Americe a na zřízení nezávislé telefonní linky, kam mohou lidé zasílat případné informace. Na jejich základě by pak mohli vyrazit po stopě ztraceného muže detektivové z Recoveru.

„Chtěla bych přivézt Charlese domů a uložit ho k odpočinku vedle jeho rodiny v Cambridge. Možná bych pak našla pro zbytek života aspoň trochu klidu a zbavila se těch věčných muk nevědomosti,“ řekla loni žena, která ví, že naděje na nalezení živého syna je už nulová. Co se tedy mohlo před 35 lety stát?

Zpoza železné opony

Charles Horvath byl docela běžný obyvatel Commonwealthu až na to, že jeho osud byl zvláštním poutem spojen také s tehdejším světem za železnou oponou.

Jeho otcem byl totiž maďarský emigrant Max Arpad Karoly Horvath, jenž se narodil v roce 1948 v Budapešti a jeho rodiče emigrovali do Kanady s celou rodinou pravděpodobně v roce 1956. Poté, co do Maďarska najely sovětské tanky.

Do o rok mladší Angličanky Denise Allanové se Max Arpad zamiloval v Ontariu jako ani ne dvacetiletý. A byl z toho syn, který se shodou okolností narodil přesně 21. srpna 1968 – tedy v den, kdy ony sovětské tanky, jež vyhnaly tisíce Maďarů ze země, obsadily spolu s tanky dalších čtyř států Varšavské smlouvy (včetně Maďarska) jinou zemi socialistického tábora, a sice Československo. Malý Charles byl pokřtěn jako Karoly John Horvath.

Shromažďování maďarských Židů v Budapešti před transporty do Osvětimi
Maďarské Židy i přes varování odvezli do Osvětimi, transporty šly přes Slovensko

Milostné vzplanutí mezi jeho rodiči, v té době ještě velmi mladými lidmi pocházejícími z odlišných poměrů, nevydrželo věčně. Pět týdnů po narození syna se jeho matka Denise vrátila i s ním zpátky do Anglie a chlapec vyrůstal v Yorkshire. Po otci, jenž zůstal v Kanadě, mu zůstalo dvojí občanství a nezvyklé křestní jméno, jež mu ale moc dlouho nevydrželo. Oslovovat chlapce jménem Karoly moc nešlo ani učitelům ani spolužákům, takže mu brzy začali říkat Charles. Jeho celé jméno tak oficiálně znělo Charles Karoly John Horvath-Allan.

Poslední cesta

Po dosažení dvaceti let se Charles rozhodl navštívit v Ontariu otce a jeho příbuzné a při té příležitosti si také naplánoval cestu napříč Kanadou.

Podle webu Locate International si v prosinci roku 1988 popřál se svou matkou, jež za ním přijela do Montrealu v Québecu, veselé Vánoce, a zatímco Denise se vrátila 18. prosince zpátky do Anglie, Charles se na nějaký čas zabydlel u svého otce Maxe a dědečka Gabbyho v Cochenouru v Ontariu.

Zdroj: Youtube

Na jaře následujícího roku pak opravdu vyrazil s batohem na plánovanou poznávací cestu po Kanadě, při níž hodlal projet několik provincií. Matce se ozval telefonicky naposledy v dubnu a domluvil si s ní a s jejím současným partnerem společnou oslavu svých 21. narozenin a jejích čtyřicetin v Hongkongu. V té chvíli nemohla tušit, že ho slyší naposledy.

Začátkem května přicestoval Charles transkanadskou autobusovou linkou Greyhound z horského střediska Banff v provincii Alberta do města Kelowna v Britské Kolumbii a zhruba tři týdny poté zmizel. „Naposledy byl rozpoznán 26. května 1989, když si nechal v místní bance rozměnit šek,“ uvádí web Global News.

Jaderné pokusy spustila jako první armáda Spojených států v roce 1946 na atolu Bikini pod krycím názvem Operace Crossroads ( na fotografii). Indie provedla první jaderný výbuch v roce 1974.
Buddha se usmál, radovali se Indové. Předběhli Pákistánce v testu jaderné zbraně

V Kelowně nejdříve přespával v místním hostelu, potom občas u přátel a nakonec se přemístil do kempu Tiny Ten Town poblíž výpadovky 97. Aby měl peníze, registroval se u několika agentur zprostředkovávajících práci studentům. Matce se ozval naposledy 11. května faxem.

Koncem května se z kempu vzdálil, přičemž v něm zanechal svůj postavený stan a v něm všechny osobní věci. Patrně tedy zamýšlel se ještě ten den vrátit. Jenže už tak nikdy neučinil.

Kolem Kelowny a jezera Okanagan se rozkládá rozlehlá kopcovitá a lesnitá krajina, v níž je snadné se ztratit. V září 1995 se v ní našlo tělo v rozkladu, ukázalo se ale, že to není CharlesKolem Kelowny a jezera Okanagan se rozkládá rozlehlá kopcovitá a lesnitá krajina, v níž je snadné se ztratit. V září 1995 se v ní našlo tělo v rozkladu, ukázalo se ale, že to není CharlesZdroj: Deník/Jaroslav Krupka

Matka zahajuje pátrání

Denise znepokojilo, když se jí syn znovu neozval, protože si volali pravidelně. Nějakou dobu to nechala být, ale když pořád nevolal, kontaktovala Královskou kanadskou jízdní policii.

„Prosila jsem je, ať ho začnou hledat, protože jsem cítila, že něco není v pořádku. Nakonec jsem je požádala, ať mi dají kontakt na nějaké místní noviny, abych do nich dala inzerát, jestli o něm někdo neví, protože jsem se rozhodla, že do Kelowny odjedu a budu hledat své dítě sama,“ cituje její slova web Unsolved Mysteries (Nevyřešené záhady).

Zdroj: Youtube

Po příjezdu do Kelowny vyvěsila znepokojená matka letáky s fotografií svého syna po celém městě a čekala, kdo se jí ozve s nějakou zprávou. Brzy se jí ozvala mladá žena jménem Joanne Zebroffová, která žila ve společném domě s bratrem a řekla Denise, že Charles u nich doma občas přespával.

„Když jsme se poprvé setkali, bylo na něm vidět, že je tu nový, ale byl to okouzlující krásný chlap. Měla jsem ho opravdu ráda. Měl hrozně rád svou rodinu, ukazoval mi fotky, byl hrdý na to, jak jeho máma na všech skvěle vypadá. Bohužel, když se tu naposledy stavěl, dorazil nečekaně, brácha byl zrovna ve městě na jednom mimořádném rodinném setkání. Charles tu chtěl zase přespat, ale tentokrát jsem ho musela odmítnout.“

Právničku Rosariu Portoovou odvádí policie kvůli vraždě adoptivní dcery Asunty
Případ Asunty Basterrové: Byla zázračné dítě, ve dvanácti ji rodiče zavraždili

Na základě pár dalších svědectví se Denise dozvěděla, že Charles pak zamířil do kempu Tiny Tent Town a že tento kemp se nachází v poněkud drsnější části města. Chvíli jí trvalo, než sebrala odvahu a rozjela se do této čtvrti na syna vyptat. Ale udělala to a od správce kempu se dozvěděla, že Charles tam skutečně byl, odešel a ke svému postavenému stanu se už nevrátil. Dostala pár kousků synova oblečení, jeho holicí potřeby a pár drobností, které mohla odnést.

Z kempu zamířila rovnou na stanici Královské kanadské jízdní policie, aby urgovala pátrání. První reakce policisty, s nímž mluvila, nebyla úplně nejvhodnější. „Řekli mi, že budou informovat Interpol, aby získali Charlesovy zubní záznamy a že spis předali oddělení vražd. Prý to vypadá, že můj syn je mrtvý a jeho tělo se nikdy nenajde.“

Tajemné zlověstné dopisy

Ne všichni policisté ale reagovali stejně. Web Mysteries Unsolved cituje stanovisko seržanta Garyho Tidsburyho, který se za vyjádření svého kolegy omluvil: „Je velmi nešťastné, že takový komentář zazněl. Musím říct, že šlo o osobní názor toho příslušníka a rozhodně ne o názor policie jako takové. Nevím, na čem své přesvědčení založil, kromě těch zanechaných věcí v kempu. A ty podle mě ještě nic takového nedokládají.“

Kanadská policie pak začala kemp opravdu prohledávat a hledala další svědky Charlesova dalšího pohybu. Zjistila, že Charles v posledních dnech před zmizením brigádnicky pracoval ve Flinstoneových zábavním parku a na svou poslední směnu nastoupil 26. května. Také zaznamenala jeho návštěvu Královské banky, kde si nechal proplatit šek. Víc se ale nedozvěděla.

Most přes jezero Okanagan, spojující západní a východní část Kelowny. Ve vodách pod mostem pátrali potápěči po Horvathově těluMost přes jezero Okanagan, spojující západní a východní část Kelowny. Ve vodách pod mostem pátrali potápěči po Horvathově těluZdroj: Wikimedia Commons, Halmyre, CC BY-SA 4.0

Uběhly tři roky, během nichž zoufalá matka neustále pendlovala mezi Británií a Kanadou a snažila se zachytit jakoukoli stopu. Když přicestovala do Kanady v březnu 1992, ubytovala se v motelu, kde na ni jednou čekal v noci na recepci mrazivý anonymní vzkaz: „Viděl jsem v novinách váš inzerát, že hledáte svého syna. Viděl jsem ho 26. května. Byli jsme na večírku a dva lidé ho odtamtud vykopali. Ale je po něm. Jeho tělo je v jezeře u mostu.“

Dva ozbrojení iráčtí povstalci ze severního Iráku z doby, kdy do Iráku vstoupila americká armáda a koaliční síly.
Stětí Američana Nicka Berga v Iráku spustilo hrůzný trend islámských videopoprav

Město Kelowna se totiž rozkládá na západní a východní straně kanadského jezera Okanagan a obě části města spojuje 650 metrů dlouhý most s tříproudou silnicí.

Charlesova matka tedy druhý den zalarmovala potápěče a ti začali prohledávat jezero. Nic nenašli – a na ženu čekal v motelu další tajemný vzkaz: „Potápěči hledali na špatné straně mostu.“

Záchvaty zoufalství a naděje

Denise tuto zprávu druhý den opět postoupila dál a ještě týž den ji navštívil mladý policejní důstojník s tím, že tělo se opravdu našlo. „Výraz v jeho očích mi řekl, že jsou přesvědčeni, že jde o Charlese. Zmocnila se mě totální panika, v koupelně jsem se hystericky rozbrečela. Pak za mnou přijel do motelu koroner. Ptala jsem se, jestli má dobrou nebo špatnou zprávu. A on řekl: Není to Charles,“ popisovala chvíle zoufalství a naděje nešťastná matka.

Nalezeným utopencem byl ve skutečnosti jeden 64letý obyvatel Kelowny, který pravděpodobně spáchal sebevraždu.

Hrdina francouzských i amerických dějin Gilbert du Motier, markýz de La Fayette
Příběh hrdiny dvou světů. Francouz La Fayette se stal americkou hvězdou

Zůstala ale tajemná zmínka o noční party, které se prý Charles zúčastnil. Vymýšlel si tajemný pisatel dopisu, nebo tam mladík opravdu byl a dostal se s někým do konfliktu? Podle dalšího svědka Gina Bourdina, který se na základě inzerce přihlásil, se celonoční party v kempu opravdu konala a Charles na ní byl – a to těsně před svým zmizením. „Druhý den ráno jsem se probudil a zjistil jsem, že je pryč.“

Zdroj: Youtube

Podle Bourdina, který byl v kempu ubytován se synem, byl Charles velmi přátelský, často si s nimi hrál nebo aspoň seděl a povídal. „Působil, řekl bych, naivně… S kýmkoli by se dal do řeči, s kýmkoli spřátelil…“

Léta marného hledání

Ani v dalších letech se přes veškeré pátrání nenašla žádná stopa, která by Denise nebo vyšetřovatele posunula dál. V září roku 1995 našla policie v lesní krajině kolem Kelowny lidské tělo v rozkladu, ale po šesti týdnech vyloučila, že by šlo o Charlese.

V roce 2010 jej oddělení pro vyšetřování závažných trestných činů Královské kanadské jízdní policie začalo evidovat jako mrtvého, ale pátrání po něm neuzavřelo.

Trojský kůň byla možná úplně jiná léčka, než si lidé představují.
PODCAST: Dějiny temné i tajemné. Trojský kůň nebyl koněm

V srpnu 2020 prohlásil Charlese Horvatha-Allana za právně mrtvého i Nejvyšší soud ve Spojeném království, a to na základě zákona o presumpci smrti z roku 2013.

Z celé rodiny dnes už zůstává Denise jediná, kdo se může ještě dozvědět pravdu o synově osudu. Charlesův otec Max zemřel v roce 2005, kmotr a prarodiče už jsou také na věčnosti. Matka se přesto nevzdává naděje, že zjistí, co se stalo. „Jsem přesvědčená, že Charlese v Kelowně v roce 1989 někdo zavraždil a že jeho ostatky tam někde jsou. Zaslouží si být pohřben. Vím, že jsou lidé, kteří vědí, co se Charlesovi stalo, a že se bojí vystoupit. Osobně se na ně obracím,“ vyzvala.