Na počátku řetězce událostí vedoucího až ke konečné a dodnes ne zcela vyjasněné tragédii bylo zřejmě jen obyčejné nedorozumění. Obě dívky, čerstvé absolventky vysokoškolských studií (Kris vystudovala kulturně-sociální výchovu se specializací na výtvarnou výchovu na univerzitě v nizozemském Utrechtu, Lisanne aplikovanou psychologii v Deventeru), přicestovaly do Panamy na zvláštní šestitýdenní prázdniny, v jejichž průběhu chtěly pracovat s dětmi jako sociální dobrovolnice a při tom zlepšit svou španělštinu.
Obě si po příjezdu dopřály nejdříve dva týdny cestování a 29. března se ohlásily v městečku Boquete v provincii Chiriquí, kde měly měsíc bydlet u místní rodiny a věnovat se dětem. Jenže vzájemná komunikace hned v počátku selhala.
Upozorňujeme, že záběry jsou drastické:
„Do Boquete dorazily zjevně o týden dříve, než se s nimi počítalo. Administrátoři celého programu na ně ještě nebyli připraveni. Asistent instruktora, který je měl mít na starosti, se k nim prý navíc choval velmi hrubě a vůbec ne přátelsky, jak si Kris zapsala do deníku,“ popsal web Mysteries unsolved (Nevyřešené záhady).
„Neměli pro nás ještě ubytování ani práci, takže jsme nemohly nastoupit… Škola to považovala za zvláštní, protože všechno se to plánovalo už před několika měsíci,“ uvedla Kris do deníku krátce před tím, než spolu s Lisanne vyrazila ráno 1. dubna 2014 na túru po stezce El Pianista, vedoucí panamskou džunglí. Na túru, která se jim oběma stala osudnou.
Zrádná stezka
Turistická stezka El Pianista je pouhých 7,9 kilometru dlouhá, ale podle webu All Trails i přesto náročná a urazit ji trvá v průměru bezmála 3,5 hodiny. „Asi po 15 minutách vás obklopí deštný prales s jedinečnou zvukovou kulisou vlnící se vody, hlasů zvířat a cvrlikání zpěvných ptáků. Kromě rozmanitého světa zvířat a rostlin vás tato túra okouzlí také malebnými soutěskami a skvělými výhledy. Doporučují se pevné nebo nepromokavé boty, protože stezka je často velmi blátivá,“ upozornil web All Trails.
To, co zní jako lákavá reklama, v sobě ve skutečnosti obsahuje varování. V deštném pralese není nijak složité z úzké lesní stezky sejít nebo sklouznout – a pak kolem číhají zrádné srázy a skalnaté stěny, které mohou nezkušené turisty či turistky snadno zahubit.
V zóně zvané Benningtonský trojúhelník mezi lety 1943 a 1950 nevysvětlitelně zmizelo šest lidí:
„Zejména poslední část sestupu po stezce El Pianista má všechny geografické podmínky naznačující, že skutečně mohla být příčinou zmizení a smrti obou dívek. V případě zřícení z těchto svahů se oběť nebo oběti ocitnou v jednom z koryt, které nakonec vede k řece Culebra. Smrtelná nehoda je také závěr, který lze podpořit výsledky vyšetřování objevených ostatků,“ uvedli 11 měsíců po zmizení obou dívek ve své tiskové zprávě forenzní specialisté, kteří vyšetřovali jejich zmizení, včetně nalezených pozůstatků lidských těl.
Podle svědků bylo ráno 1. dubna 2014 slunečné, takže obě dívky vyrazily na stezku jen v lehkém oblečení a všechny věci si daly do jednoho malého společného batohu, který patřil Lisanne. Severně od Boquete sešly asi v 10 hodin dopoledne ze stezky a vydaly se směrem k Miradoru.
Sedmnáctiletá Juliane Koepckeová jako jediná přežila katastrofu letadla Lansa 508 v Amazonii. Pomoc našla až po 11denním putování pralesem:
O den později se už neozvaly svým rodičům SMS zprávou, přestože až do té doby esemeskovaly domů každý den. Na tom ještě nemuselo být nic až tak zvláštního, protože ne všude v oblasti byl signál, obě mladé ženy však současně zmeškaly schůzku s místním průvodcem, s nímž se měly sejít na kávové plantáži v Boquete, a neobjevily se ani během dne. Všechno nasvědčovalo tomu, že se jim na stezce zřejmě něco stalo.
Batoh znamenal průlom
Když se dívky neozvaly ani v následujících dnech, což nikdy předtím neudělaly, vyrazili jejich rodiče znepokojeně do Panamy a od 6. dubna se v doprovodu policie i přizvaných detektivů z Nizozemska věnovali systematickému pročesávání pralesa v okolí stezky a současně vypsali odměnu 30 tisíc dolarů za jakékoli informace vedoucí k nalezení obou zmizelých studentek. Jejich úsilí ale bylo dlouho marné, protože pátrání ztěžovala jak hustá a mimo stezky téměř neproniknutelná džungle, tak členitý a nebezpečný terén.
První průlom přišel až po devíti týdnech, v sobotu 14. června 2014, kdy se policii přihlásila místní žena z vesnice Alto Romero v oblasti Bocas del Toro a odevzdala jí Lisannin modrý batoh, který podle svých slov našla na břehu řeky poblíž své vesnice. To bylo zvláštní, protože osada Alto Romero se nacházela v oblasti dost vzdálené od předpokládaného místa zmizení obou dívek.
Baronesa Eloise von Wagner Bosquetová žila na odlehlém Charlesově ostrově se svými dvěma milenci. Soužití skončilo záhadnou smrtí:
V batohu se našly čtvery sluneční brýle, 83 dolarů v hotovosti, Froonové cestovní pas, láhev s vodou, dvě podprsenky a zejména fotoaparát a dva chytré mobilní telefony – vše v dobrém stavu. Vyšetřovatelé se okamžitě zaměřili na mobily a fotoaparát, z nichž mohli získat další stopy.
Fotoaparát skutečně obsahoval celou sérii snímků obou dívek, které očividně pořizovaly ony samy v době, kdy byly ještě v dobrém rozmaru a cítily se v bezpečí. „Obě dívky se na snímcích usmívají a zdá se, že si užívají výlet. Geografické rysy viditelné na několika posledních obrázcích naznačují, že do poloviny odpoledne ženy opustily stezku El Pianista a možná náhodou přešly na druhou stranu Kontinentálního předělu,“ nastínil web Mysteries Unsolved, jenž také zveřejnil sérii těchto fotografií.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, autor pravděpodobně Lisanne Froonová, CC0
zoom_in
Jedna z posledních fotografií dvou nizozemských studentek, 21leté Kris Kremersové a 22leté Lisanne Froonové, které zmizely v roce 2014 v panamské džungli při pěší túře po stezce El Pianista
Kontinentálním předělem se nazývá horský hřeben nad řekou Culebra, přitažlivý možností zajímavých vyhlídek. Je možné, že dívky tato příležitost zlákala, takže sešly z turistické stezky, udržované strážci a průvodci národního parku Baru, a dostaly se na spletitou síť pěšinek, jež používají výhradně domorodí obyvatelé žijící hluboko v lesích a které nejsou určeny pro turisty. V tomto bludišti zřejmě záhy zabloudily – a jak naznačily záznamy v mobilních telefonech, začaly marně volat o pomoc.
Marné volání o pomoc
Záznamy ve smartphonech totiž ukázaly, že někdo, s největší pravděpodobností obě dívky, se už šest hodin po zahájení túry pokoušel o tísňové volání. „Jedno volání na tísňovou linku se uskutečnilo z iPhonu Kremersové v 16.39 a druhé z Froonové Samsungu Galaxy v 16.51. Ani v jednom případě ale nedošlo ke spojení v důsledku nedostatečného příjmu mobilního signálu v oblasti. Prošel jen jeden pokus o volání na linku 911, který se uskutečnil 3. dubna, ale spojení trvalo jen něco málo přes vteřinu a pak se přerušilo,“ popsal web Mysteries Unsolved.
Telefonující se pokoušely dovolat jak na linku 911, tedy číslo tísňového volání používané v Panamě, tak 112, tedy mezinárodní tísňové číslo používané v Evropské unii. I to svědčí pro hypotézu, že se o spojení opravdu snažily obě nizozemské studentky, které v té době byly ještě naživu, ale z nějakého důvodu se už nacházely v krizové situaci.
V únoru 2010 zmizela náhle ze svého domu v Kalifornii čtyřčlenná rodina McStayových. Jejich těla našli zahrabaná v poušti:
V sobotu 5. dubna se po páté odpoledne vybila baterie v samsungu Froonové a tento telefon už nebyl použit. Ani z iPhonu Kremersové už nikdo netelefonoval, nicméně tento přístroj byl ještě několikrát přerušovaně zapnut, jak se někdo pokoušel najít signál. Po 6. dubnu se do něj někdo opakovaně pokusil zadat přístupový PIN kód, ale ani jednou se netrefil. Telefon byl naposledy zapnut 11. dubna v 10:51 (opět bez zadání správného PIN) a o pět minut později se definitivně odmlčel.
Další stopu po dívkách poskytl opět fotoaparát, s nímž kdosi, zřejmě stále ještě jedna ze ztracených studentek, pořídil 8. dubna mezi jednou a čtvrtou hodinou ráno téměř v úplné tmě za pomoci blesku sérii asi 90 nejasných fotografií, které mohly vzniknout tak, že si přinejmenším jedna z dívek chtěla bleskem posvítit na okolní krajinu, případně se pokoušela záblesky světla přivolat pomoc nebo naopak odradit predátory – džungle je totiž v noci plná všelijakých zvuků.
Poslední fotografie ve foťáku dívek před jejich zmizením:
Několik fotografií naznačovalo, že studentky se v tu dobu nacházely poblíž řeky nebo rokle. A také něco děsivějšího. „Jedna z fotografií mrazivě ukazovala zadní část hlavy Kris s něčím, co podle některých detektivů vypadalo na krev vytékající z jejího spánku,“ uvedl loni britský deník The Sun.
Kris zřejmě zemřela první
Fotografie spolu se záznamy z mobilů začaly pomalu skládat děsivý obrázek toho, co se dívkám zřejmě přihodilo. Kris Kremersová se zřejmě někdy poté, co se obě dívky ztratily a poprvé volaly o pomoc, zřítila ze srázu nebo ze skály do koryta některého z toků sbíhajících se k řece Culebra, a vážně se zranila.
Froonová, jejíž mobil se 5. dubna vybil, se pak marně pokoušela zprovoznit kamarádčin telefon, ale neznala PIN. Její společnice mezitím na následky pádu zemřela.
Před 20 lety zabil dobrodruha a milovníka medvědů Timothyho Treadwella a jeho partnerku grizzly:
„Myslím, že Kris zemřela v noci v době, kdy vznikly fotografie pořízené za pomoci blesku. Lisanne se zřejmě zoufale snažila vytvořit si v temnotě džungle nějaké světlo, které by jí pomohlo. Vysvětlovalo by to, proč se vyhýbala nasměrování blesku na Krisinu tvář. Možná ale také opravdu slyšela někoho nebo něco poblíž a snažila se na sebe bleskem upoutat pozornost,“ řekla deníku The Sun nizozemská spisovatelka Marja Westová, spoluautorka knihy Ztraceny v džungli, kterou o tomto případu napsala spolu s Jurgenem Snoerenem.
Podle jejího názoru zůstala Lisanne u své kamarádky pravděpodobně až do chvíle, kdy si byla naprosto jistá, že její přítelkyně je po smrti. Pak se zřejmě pokusila o návrat do civilizace, ale cestu nezvládla. Dost pravděpodobné je ale i to, že se dívky zřítily obě a obě postupně podlehly následkům zranění s tím, že Lisanne zemřela později.
Nacházejí se části těl
Teorie o neodvratné smrti obou mladých cestovatelek se dočkala smutného potvrzení v srpnu 2014: dva měsíce po nálezu batohu se na skále u jednoho z přítoků řeky Culebra našly šortky Kris Kremersové a zhruba o dva a půl kilometru níž po proudu nejdříve utržená lidská pánev s jednou dosud obutou nohou a pak dalších asi 33 lidských kostí, široce roztroušených podél koryta.
Testy DNA potvrdily, že tyto lidské pozůstatky opravdu patří Kremersové a Froonové. Propátrat celé koryto však nebylo možné, protože se nacházelo v nepřístupné skalní soutěsce.
Domorodí bratři, osmiletý Glaco a šestiletý Gleison, přežili sami v srdci amazonského pralesa téměř měsíc:
Forenzní specialisté zkoumající zbytky těl nakonec došli k závěru, že Kris a Lisanne se skutečně s největší pravděpodobností zřítily ze srázu do říčního koryta a už se nedokázaly vyškrábat zpět. „Pád v této oblasti by představoval náraz z výšky 30 až 40 metrů, což představuje vysokou pravděpodobnost vážných zranění,“ uvedli vyšetřovatelé v tiskové zprávě. O rozpad a roztahání těl se pak postarala zvířata a četné vodopády v soutěsce řeky.
Vyšetřovatelé prověřovali i možnost, že by se obě dívky staly oběťmi násilného trestného činu, ale nakonec ji v podstatě vyloučili. „Geografické podmínky, sociální podmínky i technické skutečnosti, které vyšly najevo během forenzního vyšetřování, naznačují, že trestný čin, jako je loupež, sexuální delikt, násilný čin nebo únos, je vysoce nepravděpodobný,“ uzavřeli vyšetřovatelé.
