K úplnému přerušení diplomatických styků mezi Velkou Británií a Íránem došlo poprvé v době velké íránské islámské revoluce v roce 1979, kdy byli v Teheránu zadrženi američtí rukojmí. Další ochlazení přišlo v roce 1987, kdy íránské Islámské revoluční gardy (radikální vojenská organizace založená Ruholláhem Chomejním v květnu 1979) zmlátily a krátce zadržovaly britského diplomata Edwarda Chaplina. Poté došlo k jejich uvolnění – načež se na knižním trhu objevily Satanské verše spisovatele Salmana Rushdieho. Ani ne rok po jejich vydání vyhlásil ajatolláh Ruholláh Chomejní, duchovní vůdce 50 milionů íránských šíitských muslimů, nad Rushdiem fatvu neboli rozsudek smrti.

Pobodaný spisovatel se dle svých slov stále snaží vyrovnat s tím, co se stalo:

Britský spisovatel indického původu Salman Rushdie
Fyzicky jsem v pořádku. Mám ale šílené sny, říká Rushdie takřka rok od pobodání

Ona zpráva se poprvé objevila v rádiu Teherán v úterý 14. února 1989 těsně před 14. hodinou.

„Ve jménu Boha Všemohoucího, jednoho Boha, k němuž se všichni vrátíme, rád bych informoval všechny neohrožené muslimy na světě, že autor knihy Satanské verše, jež byla sestavena, vytištěna a vydána coby útok proti islámu, Prorokovi a Koránu, a také její vydavatelé, kteří si byli vědomi jejího obsahu, byli odsouzeni k smrti. Vyzývám všechny horlivé muslimy, aby je rychle popravili, ať jsou kdekoli, aby se již nikdo neodvážil napadat muslimské svátosti. Kdokoli bude na této cestě zabit, bude z Boží vůle považován za mučedníka. Každý, kdo má přístup k autorovi knihy, ale nemá moc jej zabít, měl by o něm dát zprávu lidem, aby autor mohl být potrestán za své skutky. Ať vás všechny provází Boží požehnání. Ruholláh Musavi Chomejní.“

Brutální útok na Salmana Rushdieho:

Zdroj: Youtube

Britský deník The Guardian později připomněl, že tím začalo jedno z nejmrazivějších dramat soudobého kulturního světa, tragický spor, v němž se střetávalo až neuvěřitelné množství protikladů: islám a křesťanství, sekularismus a náboženská ortodoxie, umělecká svoboda a státní moc a také pluralismus a tolerance a doktrinářství.

První varování přišlo od zubaře

Román Satanské verše byl poprvé vydán v září 1988. Jeho autorem byl Salman Rushdie, indicko-britský spisovatel muslimského původu, který se pokusil ve svém díle zobrazit rozpory mezi vnímáním světa z pohledu muslimské mystiky a z pohledu západního racionalismu.

„Rushdie se potýká s některými z nejzávažnějších problémů naší doby: s povahou dobra a zla, s otázkou vytváření dějin a zrodu velkých historických ideálů. Vidí otázky a nejednoznačnosti (‚Pochybnosti, jak se mi zdá, jsou ústřední podmínkou lidské bytosti ve dvacátém století‘), sonduje a zkoumá, hraje si s myšlenkami, využívá říše snů a fantazie,“ psal o Rushdiem později Guardian, který jeho postoj dával do kontrastu s Chomejním coby duchovním vyžadujícím poslušnost zákona, bez prostoru pro pochybnosti či otázky.

19. srpna 1953 se v Íránu odehrál převrat, který skončil svržením tehdejšího íránského premiéra Muhammada Mosaddeka:

Stoupenci převratu slaví vítězství v Teheránu
Převrat v Íránu 1953: Zbavit se premiéra zemi pomohla CIA, 60 let to tajila

Postava inspirovaná Chomejním se zjevně objevuje i v románu v podobě zlého imáma, snícího o uchopení moci v rodné zemi a o prosazování náboženských představ silou.

Román se krátce po svém vydání dočkal nominace na Bookerovu cenu za literaturu a získal Whitbreadovu cenu za nejlepší beletristické dílo roku. Už v říjnu roku 1988, ani ne měsíc po vydání, však nakladatelství Viking obdrželo protestní dopis od muslimského zubaře Hešama El Essawyho, předsedy britské Islámské společnosti na podporu náboženské tolerance. Podle něj byla kniha urážkou islámu.

„Chtěl bych vás vyzvat, abyste k této věci zaujali nějaké opravné stanovisko, než se monstrum, které jste tak zbytečně vytvořili, rozroste v něco nekontrolovatelného, jak se to stane po celém světě,“ napsal Essawy. Nakladatelství celkem oprávněně vyjádřilo údiv nad tím, že po něm organizace, jež se prezentuje jako vytvořená „na podporu náboženské tolerance“, požaduje cenzuru. Essawy ale možná jenom správně odhadoval, co vypukne.

Poprask začal pálením knihy

V celém tehdejším islámském světě vyvolal román okamžitě obrovskou nevoli. „Již 5. října byla kniha zakázána v Indii, 24. listopadu v Jihoafrické republice a krátce na to i v Pákistánu, Saúdské Arábii, Egyptě, Somálsku, Bangladéši, Súdánu, Malajsii, Indonésii a Kataru,“ píše literární recenzent Tomáš V. Odaha v Zápiscích bibliofilových na svých webových stránkách.

Proti knize se začali bouřit také muslimové po celé Británii, které proti ní podněcovali aktivně jejich náboženští vůdci. Výrazně se tehdy projevil navenek skrývaný problém, že ocitne-li se britské či evropské právo v rozporu s tím, jak islámští duchovní vůdci vnímají islámské právo, upřednostní muslimové to druhé. „Jestliže to není rouhání podle anglického práva, je to rouhání podle islámského práva,“ citoval postoj britských muslimů deník The Guardian.

Ačkoli se za datum vzniku Al-Káidy považuje 11. srpen roku 1988, kořeny původu této orgaizace sahají podstatně hlouběji:

Vůdci militantní islamistické organizace Al-Káida Usáma bin Ládin (vlevo) a Ajman az-Zaváhirí v roce 2001. Po bin Ládinově smrti se v roce 2011 vedení Al-Káidy chopil právě az-Zaváhirí.
Zrod Al-Káidy: Na začátku byla schůzka čtyř mužů, pak už události nabraly spád

V Islámském kulturním centru v největší britské mešitě, londýnské mešitě Regent's Park, byl ustaven takzvaný akční výbor, který ještě v říjnu 1988 zaslal všem muslimským velvyslancům (včetně íránského chargé d'affaires Achunzadehovi Batimu) výzvu k zákazu knihy.

Salman Rushdie v BerlíněSalman Rushdie v BerlíněZdroj: Wikimedia Commons, Christoph Kockelmann, CC BY-SA 4.0

Protože tato aktivita nevyvolala zpočátku v Británii žádnou velkou odezvu, rozhodli se britští muslimové knihu na veřejnosti demonstrativně spálit. V pátek 2. prosince 1988 tak asi sedm tisíc muslimů uspořádalo v anglickém městě Bolton demonstraci, při níž veřejně zapálilo kopii Satanských veršů. Guardian zachytil vyjádření jednoho z demonstrantů Ismaela Lorgata, podle kterého šlo o „pokojný protest“.

Protesty vedly až ke střelbě

Protože reakce veřejnosti se protestujícím stále nezdála dostatečná (celostátní britský tisk tuto akci převážně ignoroval), v sobotu 14. ledna 1989 pálení knihy zopakovali, tentokrát ve městě Bradford. Tam už novináři nechyběli.

„Morálně jako lidská bytost vím, že je to špatné, ale kdyby sem Rushdie přišel, byl by roztrhán na kusy. Je to mrtvý muž,“ řekl tehdy novinářům zhruba 30letý Parvez Achtar, muslimský finanční poradce, který pracoval pro místní firmu. Přiznával přitom, že knihu nečetl.

Abbás al-Músáví. 16. února 1992 ho zlikvidovala raketa vypálená z izraelského vrtulníku:

Sebevražedný útok proti kasárnám mírových sil OSN v Bejrútu v roce 1983, připisovaný Músávímu. On sám se k této akci nikdy nehlásil
Chtěl zničit Izrael, ten zabil jeho. Na šéfa Hizballáhu poslali bojový vrtulník

„Z úryvků, které jsem viděl, vím, že hrubě uráží Proroka a naše náboženství. Islám káže mír, ale když je urážen, máme džihád – svatou válku. Víme, jaké to může mít následky, ale pro některé lidi zde je islám přednější než jejich rodina. A dokonce i než jejich život.“

Smrt ďáblovi Rushdiemu, stojí na transparentu z demonstrace pěti tísíc muslimů v Haagu proti vydání knihy Satanské veršeSmrt ďáblovi Rushdiemu, stojí na transparentu z demonstrace pěti tísíc muslimů v Haagu proti vydání knihy Satanské veršeZdroj: Wikimedia Commons, Rob Croes / Anefo, CC0

Ve Spojených státech amerických dostali nakladatelé ještě před vydáním knihy 100 tisíc protestních dopisů. V neděli 12. února 1989 pak několik tisíc demonstrantů v pákistánské metropoli Islámábád vzalo útokem Americké informační centrum poté, co protest proti knize přerostl v obecně protiamerickou demonstraci. Pákistánská pořádková policie spustila proti útočníkům palbu, při níž podle tehdejšího vydání Los Angeles Times pět demonstrantů zabila a 80 vážně zranila. A bylo zle.

Chomejní vyhlašuje fatvu

Dva dny po střelbě v Islámábádu vyhlásil Chomejní fatvu nad Rushdiem. Podle Guardianu jej k tomu přimělo právě krveprolití v pákistánském hlavním městě. „Přízrak muslimů, kteří umírají při bránění své víry před rouhačskými urážkami – alespoň v jeho očích – to bylo to, co nakonec přimělo íránského vůdce k akci. Znovu se ujal své staré role obránce celého islámského světa před západním, imperialistickým a americkým spiknutím,“ píše The Guardian.

Deset dní po vyhlášení fatvy, 24. února 1989, pak Chomejní vypsal na Rushdieho hlavu odměnu tři miliony dolarů. A zabíjení pokračovalo.

„Ještě téhož dne bylo policií při protestech před britskou ambasádou v Bombaji usmrceno 12 lidí. Další lidé zemřeli v Egyptě ale i na mnoha dalších místech,“ píše Tomáš V. Odaha.

Izraelská rozvědka došla k závěru, že reaktor bude vyrábět plutonium, určené do iráckých jaderných zbraní. A rozhodla se ho preventivně zničit:

Irácký reaktor Osirak před izraelským útokem
Neudeříme-li, zničí oni nás. Před 40 lety Izrael letecky napadl irácký reaktor

V úterý 7. března 1989 pak Írán přerušil s Británií diplomatické styky, za což jej okamžitě pochválil tehdejší libyjský vůdce Muammar Kaddáfí: „Islám neodpouští odpadlictví.“

Hlavní záminkou pro tento íránský krok byla samozřejmě Rushdieho kniha, nebyla ale zřejmě jediným důvodem. Chomejní totiž v té době nutně potřeboval znovu zaujmout pozornost muslimů a upevnit si svou pozici, otřesenou íránsko-iráckou válkou, ve které Írán nezvítězil. V Teheránu probíhal zuřivý boj mezi „pragmatiky“ (usilujícími o alespoň nějakou normalizaci vztahů se Západem) a muslimskými radikály o to, kdo převezme po Chomejním otěže, až íránský vůdce zemře. Írán navíc neměl v arabském světě mnoho opravdových spojenců v důsledku historických sporů mezi sunnitskou a šíitskou odnoží islámu.

Íránský ajatolláh tohle všechno vnímal a ve vyhlášení džihádu proti rouhání viděl zřejmě dobrý způsob, jak islámský svět sjednotit.

Český spor Havel versus Klaus

Vyhlášení rozsudku smrti nad spisovatelem nicméně dlouho nepřežil nikoli Rushdie, ale sám Chomejní, který zemřel již 3. června 1989. Fatvu neodvolal a zřejmě to ani neplánoval, přesto se po jeho smrti začal postoj Íránu postupně umírňovat. V roce 1993 mluvčí íránského parlamentu Nateq Nouri prohlásil, že Írán nemá a nikdy neměl v úmyslu Rushdieho usmrtit.

Do téhož roku spadá také slavný historický konflikt mezi tehdejším českým prezidentem Václavem Havlem a předsedou vlády Václavem Klausem – jenž podle Havlových vzpomínek cítil potřebu prezidenta trvale „mistrovat“. „Klaus mě neustále nějak plísnil,“ postěžoval si Havel později v knize Prosím, stručně.

K pochopení současné války v Izraeli odpovídáme i s pomocí zahraničních pramenů na pětici souvisejících otázek:

Boje proti Izraelem a hnutím Hamás, říjen 2023
Válka mezi Izraelem a Hamásem: Co je Pásmo Gazy, kdy a jak se zrodil konflikt

Rushdie v roce 1993 přijel do Prahy na seminář Helsinského občanského shromáždění k tématům nacionalismu a rasismu. A Havel se s ním tehdy tajně sešel.

Klaus se o tom dozvěděl, až když už byl Rushdie pryč, přesto podle Havlových vzpomínek neváhal zorganizovat výpravu, která měla českého prezidenta pokárat.

„Nevěděl, že to je a že jsem ho (Rushdieho, pozn. red.) pozval na Hrad, a když se to dozvěděl, přišel tam v noci za mnou a začal mi vyčítat, že ohrožuji republiku. Doprovázeli ho ministři vnitra a zahraničí, aby měla ta návštěva větší váhu. Oba dělali překvapené a rozčilené, i když o návštěvě samozřejmě dobře věděli – vnitro dávalo Salmanovi dokonce ochranku,“ vzpomínal Havel v rozhovoru s novinářem Karlem Hvížďalou na stránkách zmíněné knihy.

Václav Klaus se následně veřejně vyjádřil, že doufá, že přijetí Rushdieho českým prezidentem „nebude interpretováno jako akt namířený proti islámským zemím“ a osobně se od této návštěvy distancoval.

„Prokletý spisovatel“ se do České republiky znovu vrátil v roce 2001, kdy se v Praze zúčastnil tehdejšího Festivalu spisovatelů.

Pokusy zabít Rushdieho pokračují

Výše uvedená „hádanice“ mezi českým premiérem a prezidentem se sice jeví docela úsměvná, je ale třeba dodat, že Chomejním vyhlášený rozsudek smrti nad Rushdiem stále bere řada fanatiků vážně.

V roce 1999 vypsala jedna íránská organizace za Rushdieho hlavu odměnu ve výši 2,8 milionu dolarů a v roce 2005 potvrdil fatvu tehdejší nejvyšší íránský duchovní vůdce Sajjid Alí Chameneí.

Rushdieho pobodal čtyřiadvacetiletý muž identifikovaný jako Hadi Matar:

Muž zatčený na místě útoku na britského spisovatele Salmana Rushdieho v americkém městečku Chautauqua, 12. srpna 2022
Rushdieho napadl syn libanonských emigrantů. Čelí obvinění z pokusu o vraždu

V srpnu roku 2022 se spisovatele pokusil zavraždit tehdy 24letý Hadi Matar, který na něj zaútočil nožem, když se Rushdie chystal veřejně vystoupit na pódiu v Chautauqua Institution, a více než dvanáctkrát ho bodl. Rushdie podle agentury Associated Press v důsledku útoku oslepl na pravé oko a utrpěl trvalé poškození levé ruky.

Soud s Matarem začal letos v lednu a zatím nedospěl k rozsudku. Motiv útočníka nebyl oficiálně zveřejněn, ale po svém zatčení se ve vězení pro The New York Post pochvalně vyjádřil k Chomejnímu a prohlásil, že Rushdie „napadl islám“.