„Pamatuji se, že teta k nám přišla na Silvestra na návštěvu v lodičkách a lehkých šatech a druhý den neměla v čem se dostat domů. Máma jí musela půjčit kozačky a zimní kabát. Na balkoně měli rodiče uskladněné víno, které zmrzlo a led z něj vytlačil zátky. Místo nich uzavírala vršek každé lahve ledová čepice,“ vzpomínala před časem pro Deník Markéta Kasalická, které bylo tehdy devět a žila v pražské Krči.

Podobné vzpomínky, často až lehce anekdoticky zabarvené, má na Silvestr před 45 lety i řada dalších pamětníků. Tehdy totiž ještě nefungovala výstražná meteorologická služba a hlavním zdrojem informací o počasí byly všeobecné předpovědi v rozhlase a televizi.

Připomeňte si další výjimečné zimy v Československu:

Námraza na vedení v roce 1985
Mrazy v Česku: Před 110 lety rekordně sněžilo, před 36 lety nastal v zemi chaos

Ty sice prudký propad teploty už několik dní předem opravdu avizovaly, ale původně hlásily, že by měl přijít už 30. prosince, kdy se však ochladilo pouze v blízkosti naší severní hranice. „Jinde v republice trvalo 30. a ještě 31. prosince dopoledne teplé jarní počasí. Přestože tedy informace o očekávaném prudkém ochlazení zaznívala již předem, bylo vlastní silvestrovské ochlazení pro řadu lidí i institucí nečekaným překvapením,“ uvádí web Infomet.

Svízelné návraty ze Silvestra

A překvapení to tedy opravdu bylo. S tak prudkým propadem teploty, doprovázeným navíc silnou ledovkou, protože na Silvestra odpoledne zapršelo, prakticky nikdo nepočítal.

„Jeli jsme tehdy s klukama na motorce za děvčaty do jedné vesnice. Zpátky už to na motorce opravdu nešlo. Byli jsme rádi, že ji s běžícím motorem na jedničku můžeme vést,“ vzpomínal na facebookové stránce Milujeme retro pamětník Karel Dolista.

Podobných vzpomínek se dá vyslechnout mnoho. „Jo, to nejde zapomenout, měli jsme hned po Silvestru lyžák a topič horské chaty to přehnal se slavením. Zamrzlo mu topení, a tak na některých pokojích byla taková zima, že tam přes noc zamrzal čaj v hrnku. Ale jinak krásná zima, lyžovačka perfektní a hlavně mi bylo 20,“ přidala tu svou Jana Červená.

Počasí mnohé lidi skoro uvěznilo doma. „Mí rodiče za námi přijeli ze Žižkova na Jižní Město, aby s námi strávili Silvestra (měli jsme malé děti, tři a dva roky), na Nový rok jsme měli jet zase k nim. Ale táta neotevřel auto, tak jsme jeli autobusem. Na Nový rok a nové sídliště k tomu, tedy doprava žádná hitparáda. Děti jsem navlékla jako pumpy, sotva chodily,“ přidala svůj zážitek Irena Vlachová.

Teta Markéty Kasalické nebyla jediná, koho pak potrápilo lehké oblečení. „Naši kamarádi šli slavit Silvestra nalehko oblečení a k ránu cestou domů pěšky málem umrzli. Tenkrát to odnesly ovocné stromy, byly už rozpučené, a pak to všechno zmrzlo. V roce 1979 kvůli tomu nebyla skoro žádná úroda ovoce,“ připomněla dlouhodobější dopad Dana Brandejská.

Extrémní ochlazení své dlouhodobé nebo alespoň déle trvající důsledky skutečně mělo – a zatímco na nečekané novoroční probuzení do náhlého mrazu dnes většina pamětníků vzpomíná spíše s humorem a určitou nostalgií, další dopady byly o dost vážnější.

Energetická krize

Kromě vína v lahvích a čajů v hrncích totiž zamrzlo také uhlí u elektráren a ve vagonech, takže na řadě míst celé republiky reálně hrozilo, že nebude vůbec čím topit. Potíže měly i samotné povrchové hnědouhelné doly, kde v důsledku mrazu praskaly pásové dopravníky a zamrzaly těžební stroje. Když se železničáři snažili vytlouct zamrzlé uhlí z vagonů, často nechtěně poškodili samotné vozy.

Vedle téměř nedobytného uhlí navíc stát přicházel v ledové kalamitě také o cesty, jimiž by uhlí k lidem dopravoval. Mráz totiž trhal železniční koleje a kvůli ledu se nedaly přehazovat výhybky. Zamrzla dokonce i labská vodní cesta, která byla tehdy hlavní trasou zásobování východočeských elektráren Chvaletice a Opatovice.

V lednu a únoru roku 1985 udeřily na tehdejší Československo tak prudké mrazy, že došlo i ke kritickému ohrožení energetické sítě:

Námraza na vedení v roce 1985
Před 35 lety hrozil Česku blackout. Mrazivé počasí rozpoutalo v zemi chaos

Důsledkem byl vznik kritické energetické situace, na niž tehdejší vláda reagovala řadou mimořádných úsporných opatření. Například televize vysílala pouze na jednom programu a pouze večer. Energeticky náročné provozy jako hutě přešly na omezený provoz, podniky s pracovní dobou od šesti zavedly ranní nástup až v osm, aby ušetřily energii.

Mezi další závazná opatření, která vyžadovala státní Energetická komise, patřilo snížení osvětlení v obchodech a veřejných místnostech o polovinu, vypnutí všech tehdejších světelných reklam a poutačů ve městech a v noci snížení teploty ve vytápěných místnostech o pět až 10 °C. Teplota v hotelech a restauracích se nastavila na 16 stupňů, teplou vodu domácnosti dostávaly pouze tři dny v týdnu.

Mrazy přišly v noci z 31. prosince 1978 na 1 ledna 1979. Teploty klesly během pár hodin až o 30 °CMrazy přišly v noci z 31. prosince 1978 na 1 ledna 1979. Teploty klesly během pár hodin až o 30 °CZdroj: se svolením Retra Kroměříž - Fotky, pohlednice

Postupné vypínání dodávek elektřiny trvalo téměř celý měsíc. „Den jako stvořený pro milovníky socialismu: během 24 hodin vypnuli jedenáctkrát proud. Teď je půl druhé v noci, za okny celá Praha tak temná, jak jsem ji ještě neviděl. Nesvítí pouliční lucerny, nesvítí nic,“ ocitoval před časem Český rozhlas vzpomínku, kterou si 29. ledna 1979 zapsal Jan Zábrana.

Vůbec největší ochlazení postihlo v tu dobu Poděbrady, kde z téměř 12 nad nulou, naměřených na Silvestra kolem druhé odpoledne, klesla teplota do sedmi hodin ráno až na minus 18,5 stupně. V pražském Klementinu činil rozdíl bezmála 29 stupňů.

Uhelné prázdniny

Změny čekaly i děti. Ranní začátek školního vyučování se v lednu 1979 kvůli úsporám energie posunul, a to z osmé až na devátou hodinu. Ale ani tento stav nevydržel dlouho; už po prvním školním týdnu byly totiž vyhlášeny tzv. uhelné prázdniny.

Toto opatření, tedy mimořádné zimní prázdniny kvůli tomu, že se nedaly vytopit školy, zažili čeští žáci předtím naposledy v době okupace. Prázdniny byly vyhlášeny v pátek 5. ledna 1979 odpoledne a měly původně trvat jen jeden týden. Záhy je ale politici prodloužili, a nakonec trvaly až do neděle 28. ledna, tedy téměř celý měsíc. Po tu dobu školníci uzavřené školy temperovali pouze na pět stupňů nad nulou.

Před 110 lety řádila u Velkých jezer na hranici USA a Kanady největší bouře v dějinách oblasti:

Při velké bouři v listopadu 1913, která zasáhla Velká jezera na kanadsko-americké hranici, se potopila i loď Buffalo, která naváděla velké parníky do přístavů. Zemřelo všech 6 členů posádky. Vrak (na snímku) vylovili v roce 1915.
Bouře u Velkých jezer zničila desítky lodí. Těla námořníků se našla až po letech

„Na většině základních škol bylo zajištěno doučování žáků 8. a 9. ročníků, kteří budou dělat zkoušky na střední školy. Učitelé pro žáky připravili domácí úkoly do 28. ledna. Všichni učitelé byli vyzváni, aby v době prázdnin iniciativně organizovali sportovní činnost dětí, jako výcvik v lyžování, bruslení, sáňkařské a lyžařské závody a turistické vycházky,“ napsal v lednu 1979 týdeník Nové Valašsko, jehož tehdejší zprávy o kalamitě uchovává na svých stránkách město Vsetín.

Školáci si však nenadálé volno museli ještě téhož jara „napracovat“ – aby dohnali zameškanou látku, zrušil jim stát březnové jarní prázdniny. Nebyly povoleny ani celodenní školní výlety a exkurze.

Kalamita vrátila letní čas

S jedním pozoruhodným dopadem kalamitní situace z doby před skoro půl stoletím se mimochodem potýkáme až dodneška. V důsledku energetické krize byl totiž v republice s platností od neděle 1. dubna 1979 zaveden opět letní čas.

Nešlo o novinku. Letní čas poznaly české země poprvé za první světové války v roce 1916, tedy ještě v době Rakouska-Uherska, ale po skončení války jej nově vzniklé Československo zrušilo.

Před 110 lety udeřila na východní pobřeží Spojených států prudká bouře provázená ničivými vichřicemi:

Sníh pokrývá rozestavěnou Zděnou přehradu na Cedrové řece, 9. ledna 1913. Přehrada byla dokončena v roce 1914
Před 110 lety udeřila na pobřeží USA bouře. Námořníci umrzali přímo na lodích

Jako úsporné opatření se znovu vrátil za druhé světové války, kdy zbytek okleštěné republiky okupovalo nacistické Německo. A opět nepřečkal poválečná léta a v roce 1950 byl zrušen.

Teprve energetická krize z roku 1979 jej vrátila do země natrvalo. Později se ustálilo pravidlo, podle kterého se na letní čas přechází poslední březnový víkend, v noci ze soboty na neděli, a zpět poslední zářijový víkend. Zachovávání letního času vzbuzuje dodnes mnohé diskuse, zejména proto, že jím dosahované energetické úspory jsou dnes už spíše zanedbatelné, ale za to se stále více hovoří o nepříznivých dopadech, jaké má na psychiku a zdravotní stav zejména starších lidí a dětí.

Bylo to zlé. Ale ne až tak zlé

V této souvislosti stojí za zmínku, že podle některých názorů nebyla kalamita ze začátku roku 1979 vlastně až tak mrazivá, jak se dnes připomíná.

„Mrazy trvající po většinu měsíce ledna 1979 tak extrémní a nebývalé nebyly. Obzvláště studený mohl být leden 1979 snad jen ve srovnání s průběhem počasí za předchozích devět let. Co se ale týče odchylky od normálu, kdy se v té době pravděpodobně používal normál 1901–1950, měl leden 1979 v Klementinu odchylku jen –2,9 °C,“ uvádí Jiří Cysař na stránce Cysnews s odkazem na měření meteorologické stanice Praha – Klementinum.

Podle něj je navíc třeba pamatovat na to, že právě leden byl vůbec nejchladnějším měsícem celé tehdejší zimy. Zbytek chladného zimního období, tedy měsíce prosinec a únor, už měl v Praze – Klementinu odchylku od normálu jen –0,4 °C. „Zima jako celek tedy nebyla extrémně studená,“ konstatuje Cysař.