„Ohnuli mě přes kozlík, takže mi hýždě trčely vzhůru, ruce i nohy mi připoutali ke konstrukci. Byl jsem nahý, kromě ochranné gumové podložky přes záda. Kromě muže s rákoskou byl přítomen lékař a vězeňští úředníci. Muž s rákoskou ostře postoupil o tři kroky dopředu, aby působil nadřazeně. Pak začali: Jedna, slyšíte je křičet opravdu nahlas. O pár vteřin později přišel úder ratanovou rákoskou,“ popisoval Michael Fay později agentuře Reuters svůj singapurským soudem nařízený výprask, k němuž došlo právě před 30 lety, 5. května 1994.

Zdroj: Youtube

Rozsudek zněl na šest ran, nakonec dostal čtyři. Po čtvrtém úderu byl odpoután a odveden do cely. Bití podle něj trvalo asi minutu. Na hýždích mu zanechalo několik krvavých pruhů, které intenzivně bolely asi pět dní, pak začaly svědit, jak se hojily. Stopy po nich byly viditelné ještě po sedmi dnech. „Prvních pár dnů po výprasku se mi opravdu těžce sedělo,“ vzpomínal Fay. Nicméně připustil, že i po výprasku byl schopen chodit.

Tělesný trest udělený americkému studentovi rozpoutal mediální bouři, která po vykonání rozsudku přes četné mezinárodní protesty přerostla v diplomatickou krizi a na několik let zhoršila už tak napjaté singapursko-americké vztahy.

Problémový mladík

Michael Peter Fay se narodil 30. května 1975 v St. Louis v americkém státě Missouri, ale od roku 1992 žil a studoval v Singapuru, kam se po rozvodu odstěhovala jeho matka. Zapsal se na Singapurskou americkou školu, ale brzy se dostal do problémů.

„Začátkem října 1993 ho singapurská policie zatkla a obvinila z držení kradených věcí včetně singapurských státních vlajek, dopravních značek a různých vývěsních štítů. Později téhož měsíce byl obviněn i z vandalismu spočívajícím v tom, že měl posprejovat několik aut a házet na ně vejce. Celkem byl obviněn ze 45 případů vandalismu, šesti případů způsobení drobnější škody, jednoho případu držení kradených věcí a z nelegálního držení petardy – celkem šlo o 53 přečinů proti zákonu,“ píše o Fayovi Rada singapurské Národní knihovny.

Abú Ghrajb, 25. října 2003. Desátník Graner se sklání, aby si promluvil se zadrženými, ležícími na podlaze vysvlečení donaha
Fotky vězňů z Abú Ghrajb: Pro armádu USA šlo o jednu z nejtěžších ran v historii

Dlužno dodat, že nic z toho, co mu policie přičítala, nepáchal Michael sám. V Singapuru se v té době vyskytovala větší rozverná parta sprejerů, do níž zřejmě patřil a která během září 1993 poničila v různých městských čtvrtích celkem 67 aut.

Vyšetřovatelé zadrželi nejdříve dva teenagery, kteří řídili vůz odpovídající tomu, v němž podle svědků jezdili vandalové, a přes ně se dostali k dalším sedmi podezřelým, jež jim tito dva nahlásili: všech sedm patřilo mezi studenty Singapurské americké školy a Mezinárodní školy ISS. V obou školách pak policie provedla razii, při níž našla i kradené předměty včetně výše uvedených, jež objevila u Michaela.

Tělesné tresty se v Singapuru používají už od koloniální éry a zůstaly uzákoněny i po roce 1965, kdy se stal Singapur nezávislýmTělesné tresty se v Singapuru používají už od koloniální éry a zůstaly uzákoněny i po roce 1965, kdy se stal Singapur nezávislýmZdroj: Wikimedia Commons, Jean-Baptiste Debret, volné dílo

Mladík se 28. února 1994 u prvoinstančního soudu přiznal k držení kradeného majetku, k posprejování dvou aut a ke dvěma dalším případům škody menšího rozsahu. Soud vzal v úvahu i další přečiny a 3. března 1994 vyřkl verdikt: šest ran ratanovou rákoskou, čtyři měsíce vězení a pokuta 2230 dolarů.

Mučili nás, tvrdil odsouzený

Fay skončil po rozsudku s depresí v nemocnici a jeho právníci se proti rozsudku odvolali. Sám Fay začal později tvrdit, že jeho přiznání bylo vynucené a že nic neudělal – svému otci žijícímu v USA poslal ze Singapuru dopis, v němž psal, že mu vyšetřovatelé jednak lhali, že přiznání je jediná možnost, jak se soudnímu výprasku vyhnout, jednak ho prý ve vazbě vysloveně mučili.

„Fay, který je teď ve vězení, zatímco jeho právníci sepisují žádost o milost, uvedl, že přiznání podepsal až poté, co dostal od policistů facku a ránu pěstí. Devět dnů ho drželi ve vazbě bez toho, že by ho nechali vyspat, a prakticky mu znemožnili kontakt s rodiči i s ambasádou. Uvedl také, že mu policie vyhrožovala, že jestli se nepřizná, stráví hodiny dalšími výslechy v tom, čemu říkali klimatizační komora – šlo o výslechovou místnost, kde byl ledový chlad,“ uvedl americký deník The New York Times 17. dubna 1994.

Fay se otci v dopise zmínil i o tom, že se stal na policii svědkem surového mučení dalšího zadrženého mladíka, 15letého Malajce, který byl vzat do vazby spolu s ním a v dubnu ještě stále čekal na soud. Podle amerického studenta zbili singapurští policisté tohoto Malajce tak, že z toho na jedno ucho ohluchl. Z výslechu se prý vrátil na celu zkrvavený.

Wladyslaw Alexander Dering jako osvětimský vězeň číslo 1723
Půlpenny. Soudní proces v Británii skončil jedním z nejznámějších rozsudků dějin

„Jeho košile byla špinavá od krve, která mu tekla z nosu. Když se posadil, řekl mi, že ho vyšetřovatel praštil do nosu pěstí, pak mu dal ránu přes ucho a udeřil ho i nějakou pálkou. Říkal, že na to ucho už neslyší,“ popisoval Fay.

Věrohodnost jeho tvrzení potvrdili novinářům někteří bývalí představitelé singapurské justice, například bývalý generální prokurátor Francis Seow, v roce 1994 už disident a hostující přednášející na Harvardské právnické fakultě. Podle něj se o existenci Fayem zmiňované výslechové místnosti v singapurských právních kruzích dobře vědělo.

Michael Fay byl odsouzen za sprejování po autech. Sprejerství a vytváření graffiti se v Singapuru považuje za vandalismus a trestá se vězením i výpraskyMichael Fay byl odsouzen za sprejování po autech. Sprejerství a vytváření graffiti se v Singapuru považuje za vandalismus a trestá se vězením i výpraskyZdroj: Wikimedia Commons, jimmyweee, CC BY 2.0

„Je tam tak chladno, že to nevydrží ani vyšetřovatelé, takže ji každou chvíli opouštějí, ale vás nechají uvnitř. Sám jsem do ní byl během svého 72denního zadržování v roce 1988 zavřen několikrát a měl jsem z ní husí kůži po celém těle,“ vzpomínal Seow. Podle jeho slov byla vynucená přiznání v Singapuru v té době běžná.

USA protestují

Rozsudek nad sotva plnoletým Američanem spolu s jeho svědectvím o mučení okamžitě spustil lavinu mezinárodních protestů. Americká vláda podala důrazný protest proti rozsudku hned po jeho vyhlášení.

Tehdejší americký velvyslanec v Singapuru Ralph Boyce učinil první prohlášení k rozsudku hned v den jeho vyhlášení a označil ho za příliš přísný. Argumentoval při tom tím, že Fay se nedopustil žádné škody trvalého rázu, ale výprask by mu naopak mohl způsobit doživotní následky.

Proti rozsudku vystoupil osobně i tehdejší prezident USA Bill Clinton. „Uznáváme, že singapurské úřady mají určité právo prosazovat své vlastní trestní zákony, ale s ohledem na fakta a na řešení jiných, podobných případů se domníváme, že tento trest je extrémní, a pevně doufáme, že bude ještě přehodnocen,“ citoval deník Los Angeles Times 9. března 1994 prezidentovo vyjádření.

Jill Bidenová, dnes první dáma Spojených států amerických, se 21. července 2016 potkává v nigerijském Americkém centru s obyvateli oblasti Diffa, kterou terorizovalo hnutí Boko Haram
Únos 276 školaček: Vzdorujte a upálíme vás, varovali militanti z Boko Haram

Několik amerických a singapurských psychiatrů sepsalo petici, v níž proti mladíkovu bičování ostře protestovali. „Existuje vážné riziko, že Fay spáchá sebevraždu, pokud rákoskou opravdu dostane,“ uvedl tehdy psychiatr a neurolog z lékařského centra Massachusettské univerzity Russell A. Barkley.

Americká média i veřejnost zůstaly ve vztahu k případu rozděleny: některé noviny rozsudek ostře kritizovaly a útočily na singapurský soudní systém, že používá archaické tresty. Některé však uváděly, že Singapur tímto verdiktem hájí své hodnoty vůči západní dekadenci. Podle průzkumu, který udělaly noviny Los Angeles Times, schvalovalo trest jako přiměřený 49 procent dotázaných, odmítalo jej 48 procent. Nicméně na otázku, zda by schvalovali bití rákoskou jako „trest pro mladistvé vandaly zde ve Spojených státech“, odpovědělo kladně jen 36 procent. Tři z pěti respondentů takovou možnost odmítali.

Rozsudek platí, řekla vláda

Nic z toho však nezviklalo singapurskou vládu, která rozsudek potvrdila. Nepřesvědčila ji ani žádost o milost, kterou podepsaly více než dvě desítky amerických senátorů. V odpověď na Clintonovu intervenci vláda jen snížila počet ran ze šesti na čtyři.

„Singapurský soudní proces nemůže uplatňovat různé standardy na osoby podléhající stejnému právu,“ uvedlo ve svém prohlášení singapurské ministerstvo zahraničí.

Soud se při vynesení rozsudku odvolal na zákon o vandalismu z roku 1966, který kriminalizoval řadu přečinů ve vztahu k veřejnému a soukromému majetku, jmenovitě právě krádež nebo psaní a kreslení po nemovitostech bez písemného souhlasu jejich vlastníka, přičemž kromě pokuty a odnětí svobody zákon ukládal za tyto přečiny povinné tělesné tresty od tří do osmi ran holí.

Nizozemská královna Beatrix, která se měla stát jednou z obětí automobilového atentátu, při své návštěvě města Vries
Útok na královskou rodinu zabil před 15 lety sedm lidí. Motiv je dodnes záhadou

Výprask v podobě čtyř ran rákoskou se tak nakonec přece jenom uskutečnil. Fay následně strávil zhruba měsíc v singapurském vězení, načež se vrátil do Států, aby žil se svým otcem. Koncem června poskytl rozhovor slavnému moderátorovi CNN Larrymu Kingovi, v němž zopakoval, že s ním v Singapuru při výsleších špatně zacházeli, ale dodal, že po propuštění si s tamější vězeňskou stráží i s mužem, který ho vyplácel, potřásl rukou.

Jeho konflikty se zákonem ovšem neustaly ani v USA. Několik měsíců po návratu skončil v rehabilitačním programu Hazelden kvůli inhalování butanu a do roku 1996 nasbíral na Floridě, kde v té době žil, řadu přestupků, včetně neopatrné jízdy, bezohledné jízdy, nenahlášení nehody a otevřené láhve alkoholu v autě. V roce 1998 byl zatčen za držení marihuany a výbavy k výrobě drog, k čemuž se přiznal, ale byl zproštěn viny kvůli procesním pochybením při jeho zatčení.