Ve filmu Davida Lynche se znetvořený muž jmenuje John Merrick, ale není to chyba ani tvůrčí licence filmařů. Jméno John totiž přiřkl Josephu Merrickovi ve svých pamětech londýnský lékař Frederick Treves (v Lynchově snímku ztvárněný Anthonym Hopkinsem), který se v určité fázi Merrickova života stal jeho opatrovníkem a snad i přítelem – vztah obou mužů však byl komplikovaný.

Z Trevesových memoárů pak převzal toto jméno anglický dramatik Bernard Pomerance, který v roce 1977 napsal divadelní hru nazvanou Sloní muž. Právě ta, nikoli až film Davida Lynche, vyzvedla z prachu zapomnění skutečný příběh znetvořeného muže přežívajícího ve viktoriánské Anglii, který se nakonec dočkal i úspěchu, ale asi nikdy se nezbavil pocitu samoty a vyloučení.

Spisovatel a umělec František Filip alias bezruký Frantík (20. února 1904 – 9. února 1957) na fotografii z roku 1930, ukazující, že se bez rukou naučil i řídit auto.
Neuvěřitelný příběh bezrukého Frantíka: Spisovatel Filip se vzepřel osudu

„Když měla tato hra premiéru v londýnském Hampstead Theatre, bylo to pro většinu lidí poprvé, kdy o tomto příběhu slyšeli,“ napsal v roce 2015 reportér BBC Vincent Dowd. Dnes, po více než 45 letech od onoho památného londýnského uvedení, patří jak dramatický, tak skutečný příběh Sloního muže k nejslavnějším a nejcitovanějším lidským osudům v dějinách. Jako kdyby Quasimodo Viktora Huga najednou ožil – i Merrick byl pod svým hrůzně znetvořeným zevnějškem citlivou a tvůrčí lidskou osobností.

Smůla hned od kolébky

Joseph Carey Merrick se narodil 5. srpna 1862 v anglickém Leicesteru do chudé dělnické a nádenické rodiny, kterou navíc stíhaly snad všechny rány osudu, které mohly.

„Jeho táta dřel ve skladišti a máma pracovala jako služka. Měla ale i jedno tajemství: zakrývala vrozené tělesné postižení, které postihlo ji a její dceru. Dokud se Josephovi jakžtakž dařilo, byl šťastný a cítil se zdravý. Jeho život ale žel brzy nabral tragický obrat k horšímu,“ uvedl před půldruhým rokem web Factinate.

Kresba Merricka, zveřejněná roku 1886 v lékařském časopise British Medical JournalKresba Merricka, zveřejněná roku 1886 v lékařském časopise British Medical JournalZdroj: Wikimedia Commons, British Medical Journal, volné dílo

Kolem druhého roku života mu začaly natékat rty. To jeho rodiče znepokojilo, ale ještě to nemuselo znamenat zásadní problém. Jenže brzy se na Merrickově čele objevila záhadná a velká znetvořující koule. A protože neštěstí nechodí nikdy samo, onemocněl i jeho mladší bratr William, který dostal v prosinci 1870 šarlatovou horečku a zakrátko jí podlehl. Pohřbili ho na Štědrý den.

Josephův stav se mezitím neustále zhoršoval. Od pěti let jeho kůže tloustla a hrudkovatěla, takže lidé o ní skutečně začali mluvit jako o sloní kůži. Tato slova přivedla Merrickovy na podivnou myšlenku. „Josephova rodina nevěděla, co způsobuje tyto příznaky, ale v 19. století lidé věřili, že emoce, jaké zažívá žena během těhotenství, mohou její dítě ovlivnit. Proto došli k závěru, že Josephův stav způsobila matčina návštěva lunaparku, kdy ji tam těhotnou povalil a vyděsil slon,“ napsal web Aruma.

S chlapcem se bohužel všechno pořád vyvíjelo od deseti k pěti. Nadměrně v poměru ke zbytku těla se mu začaly zvětšovat i nohy a každá jeho paže rostla jinak. Zatímco levá vypadala normálně, pravá až nestvůrně kynula.

Herman Lehmann (narozen 5. června 1859 v Mason County v Texasu, USA, zemřel 2. února 1932 v Loyal Valley v texaském okresu Mason, USA)
Malý velký muž z Čech. Hermana Lehmanna unesli Apači, dospíval s nimi

A pořád nebyl všem zlým dnům konec. V roce 1873 dostala Josephova matka (asi jediný člověk, který mu uměl dát i přes jeho znetvoření najevo opravdovou lásku) zápal plic, jemuž zakrátko podlehla. Jeho otec zůstal sám na dvě postižené děti, přitom se musel starat i o obživu.

Takovou situaci nemohl zvládnout, a tak se v roce 1874 oženil s Emmou Wood Antillovou, vdovou s vlastními dětmi. A ta udělala znetvořenému Josephovi z domova peklo na zemi. Na jeho stav brala ohled jen do té míry, že se mu za něj nemilosrdně posmívala. Ani otec k němu nebyl laskavý, natožpak spolužáci ve škole. Chlapec čelil takové šikaně, že ve 13 ze školy utekl.

Bez šance na práci

Jeho otec to viděl jednoduše: „Když nechodíš do školy, budeš vydělávat.“ Jenže pro Josepha to jednoduché nebylo. Sice si našel práci v továrně na výrobu doutníků, ale po třech letech se jeho ruce zdeformovaly natolik, že už ji nezvládaly. Otec ho proto zaměstnal ve vlastní režii; doma vyráběl klobouky a vymyslel, že by je jeho syn mohl prodávat po domech. Ten plán ale musel nutně okamžitě selhat.

„Studené reakce na podomní prodejce jsou těžké už samy o sobě. Zkuste si je představit, když se snažíte něco prodat jako sloní muž,“ glosoval web Factinate.

Prvotní verze státního portrétu Korunovace královny Viktorie od Franze Xavera Winterhaltera (1805-1873)
Královna Viktorie po smrti manžela ohrozila svou říši. Kvůli románkům se sluhy

Merrick se tak vracel ze svých pochůzek s klobouky bez peněz a otec ho za to mlátil. Nakonec to už chlapec nemohl vydržet a utekl z domova. Chvíli se bezprizorně toulal a hrozilo mu, že skončí ve škarpě, pak mu však záchranné lano hodil strýc, holič Charles Merrick. Našel ho a ubytoval u sebe doma.

U strýce Merrick zůstal až do svých 17 let, pak ale jeho příbuzný založil vlastní rodinu a Joseph ucítil, že i v této domácnosti začíná být přebytečný. Nakonec se tedy přihlásil do místního chudobince Leicester Union Workhouse, kde doufal najít lékařskou péči.

„Tehdejší chudobince byly notoricky známé viktoriánské ústavy pro chudé a nemajetné. Bylo to nevýslovně kruté a těžké místo i pro schopného člověka. Všichni je považovali za pekelnou díru a Merrick byl nucen strávit v tomhle prostředí pět let,“ napsala před pěti lety Libby-Jane Charlestonová do The New Zealand Herald.

Lékař u vstupní prohlídky navíc Merricka i přes jeho znetvoření zařadil do třídy „tělesně zdatných“, což znamenalo, že muž bude muset bez ohledu na svůj stav v chudobinci těžce dřít a dělat ty nejhorší a fyzicky nejnáročnější práce.

A jakoby těch ran nebylo pořád dost, prodělaly jeho deformace další mutaci - a ta ho málem zabila. Další výrůstek mu totiž vyrazil z úst, což mladíkovi notně zkomplikovalo možnost mluvit. A také jíst. V hodině dvanácté ho zachránil chirurg Clement Frederick Bryan, který byl schopen výčnělek z ústní dutiny vyoperovat. Merrickovi to zachránilo život, ale byl rozhodnutý, že v chudobinci už déle nezůstane.

Atrakcí v panoptiku

Jako jedinou šanci, jak uniknout ze smrtícího prostředí, viděl tehdejší kočovná panoptika příšer, jak se jim říkalo. A protože se v Lecesteru znal s majitelem tamějšího koncertního sálu, komikem Samem Torrem, napsal mu a požádal ho o angažmá.

Torr se s ním sešel a rozhodl se z něj udělat putovní exponát, který bude řídit trojice manažerů: J. Ellis, George Hitchcock a Sam Roper. Hitchcock také vymyslel Merrickovi přezdívku „Sloní muž“ a rychle k ní doplnil reklamní slogan: „Uvidíte napůl muže a napůl slona“.

Turné se Sloním mužem bylo úspěšné, a tak se Hitchcock rozhodl dobýt londýnský trh. Pronajal proto Merricka muži jménem Tom Norman, který podle většiny pramenů vystavoval v londýnské čtvrti East End lidské kuriozity. Ten, třebaže se Merrickova vzhledu nejdříve zděsil, ho nakonec vystavil v prázdném obchodu na Whitechapel Road, kde k němu svolával lidi cirkusáckým pokřikem.

Joseph Merrick se dostal z chudobince přijetí do angažmá v potulném panoptiku, zaměstnávajícím lidi s různě deformovaným tělem. Právě tam získal přezdívku Sloní muž a propagovali ho jako napůl člověka a napůl slona. Ilustrační snímekJoseph Merrick se dostal z chudobince přijetí do angažmá v potulném panoptiku, zaměstnávajícím lidi s různě deformovaným tělem. Právě tam získal přezdívku Sloní muž a propagovali ho jako napůl člověka a napůl slona. Ilustrační snímekZdroj: Wikimedia Commons, Jack Delano, volné dílo

Existuje ale ještě jedna verze tohoto příběhu. „Můj dědeček byl známý cirkusový showman, řídil velmi úspěšný lunapark na Mitcham Common a také cestoval po celé zemi. Tak se setkal s Josephem Merrickem,“ vzpomínal v roce 2008 v titulu Your Local Guardian na Toma Normana jeho vnuk Monty Norman.

Podle Montyho se Norman a Merrick poprvé setkali, když byl jeho děda se svým cirkusem na turné ve vesnici v hrabství Derby. „Nabídl mu, že se o něj bude někdo starat, že si v cirkuse vydělá a že mu bude dělat manažera. O Merricka bylo dobře postaráno, byl pro mého dědečka živobytím. Bylo v jeho zájmu se o něj starat,“ tvrdil Monty Norman.

Místo, kde bylo nalezeno tělo Elizabeth Strideové. Ležela v průchodu, hlavou směrem do dvora, nohami k ulici.
Vyřízl střeva a ledvinu. Jack Rozparovač mohl být i kanibal, tvrdil děsivý dopis

Podle něj se pak Merrick stal součástí Normanovy vedlejší show, která spolu s cirkusem objížděla zemi včetně významných lunaparků v Croydonu a Mitchamu. Obě verze se nicméně shodují v jedné věci: Norman díky Merrickovi vydělával a byl kupodivu ochoten jej i dobře platit. „Dostával slušnou mzdu. Nakonec se mu podařilo ušetřit několik set liber, což byly na tehdejší dobu velké peníze.“

Na filmu Davida Lynche Normanově rodině vždy vadilo, že zobrazuje jejich předka jako opilce, který Sloního muže krutě zneužívá a vykořisťuje. „Můj děda se k Merrickovi nikdy nechoval špatně, záleželo mu na něm. A také byl členem Společnosti střídmosti a nesouhlasil s pitím.“

Vztah s Trevesem

Mohla by to být jen příbuzenská solidarita, ale vztah Normana a Merricka byl asi opravdu jiný a lepší, než jak ho zafixoval film. Možná na rozdíl od vztahu s další zásadní osobou Merrickova života – lékařem Frederickem Trevesem. Právě ten mimochodem jako první označil Normana za opilce.

Treves se k Merrickovi dostal poté, co ho na něj upozornili jeho studenti, medici z Královské londýnské nemocnice, která se nacházela přes ulici nedaleko od obchodu, v němž byl Sloní muž v Londýně vystavován. Treves se na něj došel podívat a první pohled ho zděsil. Ve svých poznámkách ho označil za „nechutný exemplář“ a „poníženou… zvrácenou verzi lidské bytosti“.

Byl ale ochoten ho vyšetřit. A aby ho dopravil do nemocnice a nezpůsobil veřejné pozdvižení, vyrobil spolu s Normanem dnes už ikonickou čepici s pytlovinou, jež mohla úplně zakrýt Merrickův obličej, a navlékl ho do dlouhého černého kabátu. Čepice s pytlovou maskou je dodnes exponátem Muzea Královské londýnské nemocnice.

Vůbec nejvíce proslavil londýnskou Metropolitní policii alias legendární Scotland Yard případ Jacka Rozparovače – jakkoli se jej policejním inspektorům nakonec nepodařilo vyřešit
Legendární Scotland Yard proslavil neúspěch. Inspiroval i slavného spisovatele

Merrick se tak dostal do dalších rukou. Podle Lynchova filmu konečně do těch správných, do rukou muže, který mu projevil nejvíce pochopení. To je ale trochu sporné. Po první prohlídce lékař označil svého nového pacienta velmi nelaskavě za „imbecila“.

„Nevíme přesně, jak se k Merrickovi choval Norman. Treves ve svých pamětech napsal, že Norman byl piják, který Merricka nemilosrdně bil, což ale Norman popíral. A připomeňme si, že to byl lékař, kdo nazval Merricka nechutným exemplářem a imbecilem, zatímco Norman ho označoval za ‚nejpozoruhodnější lidskou bytost, jaká kdy nasála dech života‘,“ poznamenává k tomu Factinate.

Za zmínku také stojí, že i po této prvotní prohlídce se Merrick rozhodl u Normana zůstat. Nemocniční vyšetření totiž popsal tak, že se tam cítil jako zvíře na dobytčím trhu.

Do Evropy a zpět

Londýn však nakonec panoptika příšer zakázal a po něm i celá Anglie. Merrick se od Normana vrátil ke své původní trojici manažerů, která si vymyslela ožehavý a pro něj nebezpečný plán: vyslat jej na evropské turné.

Pro znetvořeného muže to znamenalo pochopitelně obrovský stres. Nikdy nepoznal nic než Anglii, Evropa ho děsila. Jeho manažeři ho ale do ní přesto vypravili. A přišel další šok, protože evropské země mezitím zakázaly panoptika také.

Manažer, který se měl v Evropě o Merricka starat, vyřešil situaci bez skrupulí a pro sebe co nejpohodlněji: okradl Merricka o jeho těžce vydělané úspory, a pak ho v Bruselu opustil. „Pro Merricka to nevypadalo dobře. Byl v cizí zemi, jejíž jazyk neznal, neměl jak si vydělat peníze ani jak se dostat domů. Přesto se dokázal dopravit vlakem do města, o němž věděl, že z něj do Anglie odplouvají trajekty. Jenže kvůli jeho děsivému vzhledu ho nepustili na loď,“ píše Factinate.

Papírový model katedrály v Mohuči, vytvořený Josephem Merrickem a vystavený v Muzeu Královské londýnské nemocnicePapírový model katedrály v Mohuči, vytvořený Josephem Merrickem a vystavený v Muzeu Královské londýnské nemocniceZdroj: Wikimedia Commons, Jack1956, volné dílo

Sloní muž to nakonec vyřešil tak, že přejel vlakem ještě do dalšího přístavu, tentokrát do Antverp, a modlil se, aby ho tady na palubu vzali. Tato modlitba mu vyšla, takže se vrátil domů, ale bez peněz a bez střechy nad hlavou. Z londýnských chudobinců ho vyháněli po první noci.

Chtěl se tedy vrátit vlakem do chudobince v Lancasteru, kde ho znali, ale neměl už žádné peníze. Zkusil je na nádraží vyžebrat, ale jeho vzhled rozzuřil lidi tak, že ho málem zlynčovali. V poslední chvíli ho zachránil laskavý policista. Když se ho pak zeptal, kdo je a odkud je, na smrt vyděšený Merrick nahmátl v kapse Trevesovu vizitku. Policista lékaře kontaktoval a Merrick se znovu vrátil do jeho péče.

Hvězdou Londýna

Treves při dalším Merrickově vyšetření zjistil, že muž trpí srdeční vadou, která ho nejpozději během pár let zabije. Zůstat v nemocnici byla pro nešťastného muže v současnosti nejlepší životní alternativa, jenže na to byly potřeba peníze. A tak Treves a nemocnice udělaly to, co opět zcela změnilo Merrickův život.

Nechaly totiž zveřejnit otevřený dopis, v němž Londýňany informovaly o Merrickově zoufalé situaci. „Následovala ohromující záplava darů. Dost na to, aby mohl Merrick žít v nemocnici po zbytek svých dnů. Merrick poprvé pocítil, jaké to je, když se někdo – spousta lidí – stará,“ uvádí Factinate.

Treves také Merricka seznámil se svou kamarádkou Leilou Maturinovou, která o setkání s ním stála, a jak později Sloní muž dojatě prohlásil, byla první ženou, která se na něj kdy usmála.

Kdo byl vrah Jack Rozparovač? Ilustrátoři i filmaři ho vyobrazují různě. Jeho podobu teď podle indicií vytvořila i umělá inteligence. Výsledek najdete v článku.
Jak vypadal Jack Rozparovač? Umělá inteligence vytvořila podle indicií jeho tvář

Navštívili ho dokonce i princ a princezna z Walesu, kteří dorazili 21. května 1887, přičemž princeznu naprosto okouzlil. A co víc, díky ní se stal i jedním z nejlepších přátel královny Viktorie. Začal se také věnovat tvorbě, sepsal báseň o svém životě a i přes postižení rukou vyrobil věrný papírový model mohučské katedrály.

Krátce poté se jeho život naplnil. A je otázka, zda jeho konec neuspíšil schválně. Kvůli obrovské tíze své hlavy totiž musel spát vsedě a opírat ji o kolena, vleže by mu vykloubila krk. V noci ze 17. na 18. dubna 1890 však toto smrtelné riziko přesto podstoupil a do postele si lehl. Ráno ho našli bez známek života.