Už ráno 5. června se objevily zprávy, že se bývalému prezidentovi Ronadu Reaganovi, který posledních devět let svého života trpěl Alzheimerovou chorobou, výrazně přitížilo. „Na poslední chvíli, kdy nám jeho dech řekl, že to přišlo, otevřel oči a podíval se přímo na mou matku. Oči, které se neotevřely už několik dní, se nyní otevřely a nebyly ani bledé ani nejasné. Byly čisté, modré a plné lásky. Jestli může být smrt krásná, jeho byla,“ citovala CNN vyjádření Reaganovy dcery Patti Davisové.

Reaganova manželka Nancy, která za něj byla provdána 52 let, prý stačila ještě svému muži říci, že ten pohled byl největší dar, jaký jí mohl dát. Bývalý herec, guvernér, prezident a v posledních letech svého života před propuknutím zákeřné choroby spokojený rančer Ronald Reagan zemřel ve 13:09 tichomořského času (6:09 středoevropského času).

Nuzné dětství

Ronald Reagan se narodil 6. února 1911 malém bytě nad Pitneyho obchodem ve městě Tampico ve státě Illinois jako druhorozený syn Jacka a Nelle Reaganových (jeho starší bratr Neil se narodil v roce 1908). Rodina se během Reaganova dětství často stěhovala kvůli otcově práci (pracoval jako prodejce, nejčastěji bot) a v roce 1920 se usadila v Dixonu.

„Jack Reagan byl snílek a také alkoholik. Ronald Reagan i po letech vzpomínal na některé palčivé zážitky, které s ním jako dítě prožil, včetně toho, že ho jednou musel zemdlelého odtáhnout domů ze sněhu,“ uvádí novinář Lou Cannon v obsáhlém materiálu Ronald Reagan: život před prezidentstvím, zveřejněném na stránkách Millerova centra.

| Video: Youtube

Z hlediska Reaganova budoucího zarytého republikánství stojí za zmínku, že oba jeho rodiče, Jack i Nelle, byli demokraté – Jack dokonce po nástupu demokratického prezidenta Franklina Delana Roosevelta v roce 1932 získal ředitelské místo ve federální agentuře Works Progress Administration, poskytující práci nezaměstnaným, a vždycky ostře vystupoval proti rasové a náboženské nesnášenlivosti. Zemřel v roce 1941.

Ronaldova matka Nelle Wilson Reaganová patřila k církvi Kristových učedníků a v rámci církevní charity často navštěvovala vězně, lidi v chudobincích a nemocniční pacienty. Organizovala také dramatické recitály – přičemž v některých vystupovali její synové – a ve 30. letech pracovala jako prodavačka a švadlena. Reagan v dospělosti často rád vzpomínal na její soucit a štědrost. Zemřela v roce 1962.

close Ronald Reagan v Dixonu v Illinois kolem roku 1922 info Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo zoom_in Ronald Reagan v Dixonu v Illinois kolem roku 1922

Ještě v době, kdy rodina žila v Dixonu, kde Reagan chodil na střední školu, se u něj začaly rozvíjet sportovní a umělecké vlohy. Hrál ve školním fotbalovém a basketbalovém týmu, stal se prezidentem studentského sboru, účinkoval ve hrách školního divadla a psal do ročenky.

Už odmala byl také vynikající plavec, díky čemuž šest let působil v Dixonu také jako plavčík v Lowell Parku, ležícím na zrádné Rock River. „Podle tehdejších novinových zpráv a pozdějších výzkumů zachránil před utonutím 77 lidí,“ tvrdí Cannon.

Cesta k umění a politice

Po promoci začal pracovat v rozhlase v Davenportu v Iowě jako sportovní komentátor, odkud po dvou letech přešel do stanice Who spadající pod rozhlasovou síť NBC. V roce 1936 si už vydělával slušné peníze komentováním baseballových zápasů Chicago Cubs a fotbalových přenosů Big Ten.

Protože vedle příjemného hlasu disponoval i fyzickou výškou přes metr osmdesát a elegantním zjevem, všiml si ho ještě ve druhé polovině 30. let i filmový agent, který hledal pro produkční společnost Warner Bros. náhradu za nadějného mladého herce, jenž zemřel při autonehodě – a Reagan se typově podobal. Absolvoval kamerové zkoušky a dostal smlouvu s týdenním platem 200 dolarů, což byl na tehdejší dobu velkorysý příjem.

„Na plátně debutoval filmem Láska je ve vzduchu, ale do širšího povědomí poprvé pronikl, až když byl obsazen do hlavní role po boku Bette Davisové ve filmu Temné vítězství. Tento výkon mu pomohl získat jeho nejslavnější roli nevyléčitelně nemocného fotbalisty klubu Notre Dame George Gippera ve filmu Knute Rockne All-American,“ uvádějí stránky Warner Bros.

Některé Gipperovy výroky z filmu Reagan citoval i jako politik, což mu během prezidentské kandidatury vyneslo přezdívku Gipper.

Za svou filmovou kariéru natočil budoucí prezident USA kolem 50 filmů. Mezi nejvýznamnější patří Bratr Krysa z roku 1938, v němž hrál se svou první ženou Jane Wymanovou, nebo Pekelné kočky námořnictva z roku 1957, což je jediný film, v němž se objevil pro změnu se svou druhou manželkou Nancy, jež s ním zůstala až do konce jeho života. Slavným, i když spíš nechvalně proslulým se stal i komediální snímek z roku 1951 Bonzo jde spát, v němž si zahrál po boku šimpanze – a také tato jeho role se podepsala na jeho politické kariéře, protože se v té době stala vděčným námětem mnoha vtipů.

Mnozí komentátoři však vidí v Reaganově hraní víc, než jen zdroj laciného humoru. Budoucí prezident se při filmové práci poučil o dramatické zkratce, o umění zaujmout, o tom, jak efektivně a efektně inscenovat svá vystoupení, a to všechno bohatě využil.

Rodinné vztahy a politický přerod

Reaganovo první manželství s Jane Wymanovou se rozpadlo v roce 1948. Důvodem byly podle Wymanové rozdílné politické názory, mluví se ale i o jejím poměru s hercem Lew Ayresem. Z manželství s Wymanovou vzešly dvě dcery, Maureen, narozená v roce 1941, a Christine, která se narodila předčasně v roce 1947 a zemřela hned den po porodu – i to byl důvod, proč Reagan později označil čtyři roky po rozvodu za nejnešťastnější ve svém životě. Se svou první manželkou ještě adoptoval v roce 1945 syna Michaela, jenž nakonec obě své nevlastní sestry přežil.

V 50. letech se budoucí 40. prezident USA začal scházet s herečkou Nancy Davisovou. Vzali se 4. března toho roku a měli spolu dvě děti: Patricii, známou jako Patti Davisová, narozenou v roce 1952, a Ronalda Prescotta, narozenou v roce 1958.

V té době začala Reaganova filmová kariéra poněkud skomírat. V roce 1954 mu pomohla společnost General Electric, která ho najala, aby za 150 tisíc dolarů propagoval její značku v programu General Electric Theatre, s nímž cestoval po jejích závodech. Živil se tím až do roku 1962, kdy mu firma zrušila smlouvu, protože nesouhlasil s novým formátem programu. V té době mu pomohl jeho starší bratr Neil, pracující jako reklamní manažer, který u dohodil smlouvu ve westernové show Death Valley Days.

„Během osmi let trvání smlouvy s General Electric vystoupil Reagan v každém ze 135 závodů společnosti a mluvil s mnoha z jejích 250 tisíc zaměstnanců. Protože se bál létat, nechal si do smlouvy zapsat, že bude jezdit vlakem, a tyto dlouhé cesty využíval k tomu, aby si psal své projevy. V nich pak pečlivě piloval svá témata individuální svobody a antikomunismu a toto poselství obklopil domáckými příběhy, které načerpal z místních novin nebo Reader's Digest. Výsledkem byl projev, vyjadřující jeho základní přesvědčení a opepřený aktuálními anekdotami. Reaganovo vlídné chování a optimismus zmírňovaly příkrost jeho varování, že Američanům hrozí ztráta jejich individuálních svobod,“ uvádí Cannon.

Proti komunistům a jejich spojencům se Reagan stavěl od vzniku železné opony, což jej dovedlo až k tomu, že se v roce 1953 stal tajným informátorem FBI, podávajícím zprávy o komunistických aktivitách v Hollywoodu.

Na druhé straně nebyl podle Cannona příznivcem nevybíravého antikomunismu (mccarthismu) a k vyšetřování parlamentního výboru pro neamerické aktivity, pátrajícího po komunistické infiltraci amerického veřejného života, byl hodně skeptický. Pokud si o některých hercích myslel, že byli obviněni neprávem, snažil se o jejich očištění.

close Oficiální portrét amerického prezidenta Ronalda Reagana z roku 1981 info Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo zoom_in Oficiální portrét amerického prezidenta Ronalda Reagana z roku 1981

Postupně se také začala měnit Reaganova politická orientace. Původně byl demokrat a podporovatel demokratických prezidentů (mimo jiné se angažoval ve dvou prezidentských kampaních Dwighta Eisenhowera v letech 1952 a 1956), postupně se však začal stále častěji ztotožňovat s republikány.

Když za demokraty kandidoval John Fitzgerald Kennedy, Reagan veřejně podpořil jeho republikánského protikandidáta Richarda Nixona. A to i přesto, že Nixona neměl osobně rád – Kennedymu a jeho Demokratické straně však nedůvěřoval ještě víc, protože v jejich politice spatřoval obrat doleva.

Guvernérem Kalifornie

Ohledně své politické budoucnosti byl Reagan ambiciózní a opatrný zároveň. Spolu s Nancy si vytvořil malou skupinu přátel z řad vlivných podnikatelů, k níž patřil i losangeleský prodejce automobilů Holmes Tuttle. Ten mu poradil, aby se prosadil jako guvernér v Kalifornii a přes kalifornské hlavní město Sacramento zdolal později úspěšně i Washington.

Reaganovi souhlasili a v roce 1966 Ronald vyzval dosavadního demokratického guvernéra Edmunda G. Browna ze San Francisca, který sice dvakrát po sobě, v letech 1958 a 1962, porazil celonárodně známé republikány, ale o další čtyři roky později čelil řadě problémů v čele s radikálními demonstracemi na Kalifornské univerzitě v Berkeley a s neuspokojivými financemi. Aby totiž udržel vyrovnaný rozpočet, pomohl si účetním trikem, jenže Kaliforňané mu na to neskočili.

Brown pak udělal ještě jednu chybu, a sice tu, že Reagana podcenil: viděl v něm jen nevýznamného herce. A Reagan právě tohoto chybného tahu využil. Když se ho zeptali, jaký by byl guvernér, odpověděl se sebeironickým humorem: „To netuším, nikdy jsem guvernéra nehrál.“

V listopadových volbách pak dosáhl drtivého vítězství: vyhrál téměř o milion hlasů a získal 53 z 58 okresů státu. O čtyři roky později svůj mandát obhájil a jako guvernér byl úspěšný.

Boj o Bílý dům

O prezidentský stolec se Reagan poprvé pokusil již v roce 1976, kdy coby konzervativní kandidát vyzval prezidenta Geralda Forda. Potřeboval výrazně zaujmout a zvolil přímý útok: Zásadně se postavil proti připravovanému předání Panamského průplavu Panamě, napadl působení Henryho Kissingera na ministerstvu zahraničí a ostře zkritizoval Fordovu politiku détente vůči Sovětskému svazu – sám volil proti komunistickému hnutí vyhraněně konfrontační tón.

Ofenzívní přístup ho posunul k vítězství v primárkách v Texasu a Kalifornii, ale nestačil na celkové vítězství. Nakonec poměrně těsně prohrál v poměru hlasů 1187 pro Forda ku 1070 pro něj, ale odnesl si zkušenost, kterou později zúročil.

Ani Ford však nepřetavil své vítězství nad Reaganem v prezidentské znovuzvolení a byl poražen demokratem Jimmym Carterem.

Prezidentskou kampaň o čtyři roky později, v roce 1980, zase výrazně poznamenala íránská krize, která začala 4. listopadu 1979. Když íránská islámská revoluce pod vedením ajatolláha Rúholláha Chomejního svrhla šáha Muhammada Pahlavího, uchýlil se sesazený šáh do USA. To pobouřilo zfanatizované militantní íránské studenty, kteří násilím obsadili americké velvyslanectví v Teheránu a zajali jeho osazenstvo coby rukojmí.

Šesti Američanům se podařilo z ambasády uprchnout a ukrýt se v domě kanadského velvyslance, odkud je později vysvobodila CIA – v roce 2012 inspiroval tento příběh vznik filmu Argo s Benem Affleckem v hlavní roli.

Dalších 52 pracovníků velvyslanectví však zůstalo v íránském zajetí. Carter se pokusil v dubnu 1980 vyřešit situaci vojenskou záchrannou operací, ta ale skončila katastrofou – osm amerických vojáků bylo zabito a ani jedno z rukojmí se nepodařilo vyprostit. A Reagan za to Cartera v prezidentské kampani ostře napadl.

V listopadu 1980 Carter prezidentské volby prohrál, a v den Reaganovy inaugurace oznámila Íránská islámská republika, že rukojmí propouští.

Legendární prezident

Následovalo Reaganovo nejslavnější období, v němž se zapsal do historie svým zásadním podílem na zhroucení železné opony.

V letech 1982 a 1983 označil tehdejší Sovětský svaz opakovaně za říši zla, což byla terminologie, kterou si autor jeho projevů Anthony Dolan vypůjčil z Hvězdných válek.

V roce předložil Evropskému parlamentu ve Štrasburku vlastní ideu Evropy, v níž všichni její obyvatelé mohou svobodně cestovat. Jeho schopnost vyjádřit jednoduchými slovy zásadní věci mu vynesla přezdívku Velký komunikátor.

„Reagan přinesl do Bílého domu úplně nového ducha, ducha sebevědomí a optimismu, který mu potom pomáhal překonávat různé překážky – i přesto, že ho většina hlavních médií podceňovala. Nebyl ale jen politikem morálního postoje, byl také politikem v jistých chvílích realistickým. Spolu s Margaret Thatcherovou například rozpoznal v Gorbačovovi partnera k vyjednávání. I když svou rétoriku ve vztahu ke komunismu nikdy nezměnil a vždy nazýval věci pravými jmény, dostal Gorbačova k vyjednávacímu stolu a dokázal s ním leccos vyjednat,“ uvedl o Reaganovi v roce 2007 tehdejší koordinátor české vládní komunikace programu protiraketové obrany Tomáš Klvaňa.

Projev Ronalda Reagana v roce 1987:

| Video: Youtube

V roce 1999 dostal Ronald Reagan za zásluhy o pád komunismu ve střední a východní Evropě nejvyšší české státní vyznamenání – Řád Bílého lva. Již v červnu 1989 byl jako první americký prezident povýšen britskou královnou Alžbětou II. do rytířského stavu. V roce 2005 jej americká veřejnost zvolila v lidovém hlasování spoluorganizovaném stanicí Discovery Channel Největším Američanem všech dob.