„Má nejdražší přítelkyně! Musím nechat opravit panenku své vnučky. Manželka jednoho důležitého obchodního partnera jí přinesla německou porcelánovou panenku v havajské sukni. Je to příšerná věc, vůbec se mi nelíbí.“ I takové věty obsahoval dopis, který v roce 1942 zachytily americké úřady. Zatímco běžnému člověku by na povídání o panence nic zvláštního nepřišlo, američtí kryptografové v něm v době naplno zuřící války, nadto při podezřelých okolnostech, za nichž se psaní dostalo do rukou bezpečnostních složek, spatřovali něco zlověstného. Měli pravdu.
Příběh Velvalee Dickinsonové:
Dopis se totiž ve skutečnosti žádných panenek netýkal. Šlo o šifrovanou zprávu o stavu amerického námořnictva, kterou odesilatel posílal do rukou nepřátelského Japonska. Když se po zachycení několika dalších podobných psaní agenti FBI konečně dostali k hledanému špionovi, zjistili, že panenky se nestaly tématem dopisů náhodou.
Pachatelem totiž byla jejich vyhlášená znalkyně. Špionka Velvalee Dickinsonová se narodila 12. října přesně před 130 lety.
Cesta k japonské smetánce
Dickinsonová se narodila jako Velvalee Malvena Blucherová do bohaté jižanské rodiny. Od dětství měla slabost pro panenky, a to nejen pro ty na hraní, ale i sběratelské kousky, které jsou spíše na dívání.
Nic v době jejího dospívání či mládí nenaznačovalo, že se jednou obrátí proti své vlasti. „V roce 1918 ukončila studia na Stanfordské univerzitě v Kalifornii, ovšem titul získala až v lednu 1937 kvůli podezření, že univerzitě nevrátila všechny vypůjčené knihy. Mezitím ve 20. letech pracovala v bance v San Franciscu,“ zmiňuje web FBI.
Zásadní zvrat v jejím životě nastal, když začala pracovat v makléřské společnosti, v níž potkala svého třetího manžela Lee Terryho Dickinsona. Právě díky němu se začala stýkat s vlivnými Japonci. Docházela do Japonsko-americké společnosti a často také na japonský konzulát v San Franciscu.
Naneštěstí pro manželský pár jejich společnost zkrachovala. Kontakty s japonskou smetánkou se tím na nějakou dobu přerušily. V roce 1937 se Dickinsonovi přestěhovali do New Yorku, kde se opět stýkali s vlivnými Japonci.
Velvalee zde zahájila úspěšnou kariéru v oboru, který byl vždy jejímu srdci nejblíže. „Nejdříve pracovala v obchodním domě, kde působila v oddělení s panenkami. Následně otevřela svůj vlastní obchod s tímto zbožím, nejdříve ve svém bytě na Madison Avenue, poté v samostatných prostorách na stejné ulici. V říjnu 1941 se jí povedlo otevřít obchod na nové adrese, přičemž zde svou nabídkou uspokojovala bohaté sběratele, kteří chtěli získat zahraniční a starožitné kusy. Manžel jí pomáhal s účetnictvím,“ konstatuje web FBI.
Sedm panenek
Střih, přesun do roku 1942. Zatímco obchod s panenkami Velvalee Dickinsonové v New Yorku prosperuje, dostává se do rukou americké FBI velmi podezřelé psaní. Jistá obyvatelka města Portland v Oregonu přinesla na poštu dopis, který přišel na její adresu z Jižní Ameriky jako dopis vrácený odesilateli. Jenže zatímco na obálce stálo opravdu jméno této dámy jako odesilatelky, žena se dušovala, že žádné takové psaní nikdy neposílala a vidí jej poprvé.
Vzhledem k válečnému dění poštovní cenzoři postoupili dopis dále. A kryptografické oddělené americké pobřežní stráže pod vedením úspěšné Elizebeth Friedmanové brzy zjistilo, že psaní, které na první pohled vypadá jako dopisování dvou blízkých přítelkyň o sběratelských panenkách, ve skutečnosti šifrovaně podává informace o americkém námořnictvu.
Konkrétně se dopis zmiňoval o třech starých anglických panenkách. „Kryptografové FBI shrnuli, že jde o šifrované označení tří válečných lodí, které právě byly v loděnicích kvůli opravám,“ nastiňuje web FBI.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo
zoom_in
Americká kryptografka Elizebeth Friedmanová byla vysoce úspěšná. Pomáhala odhalovat i šifry v dopisech špionky Velvalee Dickinsonové.
Největší překvapení ale na vyšetřovatele teprve čekalo. V následujících několika měsících totiž pošta zachytila další vrácené dopisy z Jižní Ameriky. „Všechny adresované na jméno Señora Inés López de Molinali na adresu v Buenos Aires,“ uvádí magazín muzea Smithsonian.
Jeden z nich přinesla jistá Mary Wallaceová ze Springfieldu v Ohiu. Opět s tím, že se vrátil na její adresu kvůli nezastiženému adresátovi. Jenže ona toto psaní nikdy neposílala, navíc poštovní pečeť na dopisu byla z New Yorku, kde žena nikdy nebyla. „Pan Shaw, který byl nemocný, se už brzy vrátí do práce,“ stálo v psaní. Kryptografové zjistili, že daná věta šifrovaně říká, že americký torpédoborec USS Shaw, který byl poškozen při japonském útoku na Pearl Harbor, už je téměř opravený a brzy se vrátí k tichomořské flotile.
Další dopis úřadům donesla se stejným vysvětlením žena z Clorado Springs. „Byla v něm narážka na sedm malých panenek, které pisatel chce upravit tak, aby vypadaly jako opravdové čínské panenky zobrazující rodinu složenou z otce, prarodičů, matky a tří dětí. Tento dopis se ukázal jako velmi závažný, když FBI zjistila, že těsně před napsáním do sanfranciského zálivu připlulo několik válečných lodí kvůli opravám. Pokud by se podrobnosti o těchto plavidlech dozvěděl nepřítel, mělo by to závažné důsledky,“ uvádí web FBI.
Pak na adresu ženy z Portlandu, která ukázala první dopis, dorazil další. „Právě jsem získala roztomilou siamskou chrámovou tanečnici. Byla poškozená, roztržená uprostřed. Ale právě je v opravě a velmi se mi líbí. Nepodaří se mi získat pro ni siamského tanečníka, takže převlékám úplně obyčejnou panenku a udělám z ní druhou siamskou,“ psalo se v něm.
Odborníci odhalili, jaké poselství věty nesou ve skutečnosti: „Právě jsem získal informaci o letadlové lodi, která byla poškozená, roztržená torpédy uprostřed. Ale právě je v opravě. Nemají pro ni dvojičku, takže na druhou letadlovou loď přestavují úplně obyčejné válečné plavidlo.“ Dopis se týkal plavidla USS Saratoga.
A následně se do rukou FBI dostal ještě jeden dopis o panence, respektive o válečné lodi, kterou poškodil nálet na Pearl Harbor, který dostala žena ze Spokane ve státě Washington.
Bylo jasné, že špiona je potřeba dopadnout co nejdříve.
Pozor na sběratelku!
Jak uvádí web Cryptologic Foundation, dopisy se do rukou úřadů dostaly díky tomu, že adresát v Jižní Americe se z konspirační adresy odstěhoval, a psaní se tak jako nedoručená začala vracet údajným pisatelům, přičemž ženy, jimž přišly, z toho byly značně zaskočené. FBI brzy zjistila, že s celou věcí opravdu nemají nic společného.
Problémem bylo, že je na první pohled nic nespojovalo. Žily v jiných městech, dokonce v jiných státech, nikdy předtím se navzájem nesetkaly. Vyšlo ale najevo, že všechny musely alespoň jednou se špionem nic netušíce komunikovat, protože informace obsažené v dopisech i napodobeniny jejich podpisů byly pro laické oko v podstatě nerozeznatelné.
„FBI zjistila, že podpisy na dopisech jsou zfalšované, ovšem podle expertů měl falšovatel k dispozici originály. Výzkum taktéž odhalil, že každý z dopisů byl napsán na jiném psacím stroji, ale dopisy musela podle jistých charakteristik připravit jediná osoba,“ nastiňuje web FBI.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, US Navy, volné dílo
zoom_in
Americký torpédoborec USS Shaw byl poškozen při japonském náletu na Pearl Harbor. I o vývoji oprav tohoto plavidla informovala Japonce špionka Velvalee Dickinsonová
Na stopu zrádce nakonec vyšetřovatele navedla žena z Colorado Springs. Vzpomněla si na komunikaci s prodejkyní panenek Velvalee Dickinsonovou.
Následně se ukázalo, že všechny ženy se zajímají o sbírání panenek a všechny alespoň jednou komunikovaly s touto vyhlášenou odbornicí nebo se zajímaly o zásilkovou službu jejího obchodu.
Udělal to můj manžel
Poté, co agenti získali informace o dřívějších blízkých vazbách Dickinsonové a jejího muže, který zesnul v roce 1943, na vysoce postavené Japonce, si byla FBI jistá, že hledanou osobou je právě newyorská obchodnice. „Velvalee svůj obchod propagovala přes korespondenci se sběrateli, dávala reklamy do magazínu House Beautiful a Town and Country, ale agenti brzy začali pochybovat, že její podnikání může pokrýt její velké útraty,“ uvádí magazín muzea Smithsonian.
Navíc zjistili, že jeden z dopisů do Buenos Aires byl napsán na stejném stroji, na kterém Dickinsonová psala dopisy o skutečných panenkách při komunikaci s uvedenými ženami. A další použité psací stroje vypátrali agenti v hotelech po celých Státech, kde obchodnice pobývala.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo
zoom_in
Američanka Velvalee Dickinsonová za 2. světové války posílala informace o americkém námořnictvu Japoncům
Vyšetřovatelé špionku zatkli v lednu 1944 v bance, kde měla bezpečnostní schránku. Padesátiletá žena se zatčení vehementně bránila. Zjistili, že ve schránce měla žena uložených 13 tisíc dolarů (v roce 2022 by tato suma představovala více než 219 tisíc dolarů, v přepočtu kolem pěti milionů korun).
Následně odhalili, jak se dostávala k informacím o americkém námořnictvu. S manželem pod záminkou nákupu nových panenek do svého obchodu neustále cestovali po Americe. A ve městech, v nichž byly doky amerického námořnictva, z místních nenápadně vytáhla informace, jaké lodě se v nich právě opravují a v jakém jsou stavu.
Dickinsonová vinu zpočátku kategoricky odmítala. Tvrdila, že peníze našla pod manželovou postelí, až když zemřel.
Důkazů proti ní ale bylo hodně. Pod tíhou zjištění Velvalee přiznala, že dopisy skutečně posílala. Na špionáži se prý i s manželem domluvili v roce 1941, kdy do jejího obchodu přišel japonský námořní atašé v USA Ichiro Yokoyama. „U soudu štíhlá žena oblečená v černých šatech a bílých rukavících plakala a prosila o smilování,“ uvádí magazín muzea Smithsonian.
Soud ji nakonec uznal vinnou a potrestal ji deseti lety vězení a pokutou 10 tisíc dolarů. „Je těžké uvěřit, že si někteří lidé neuvědomují, že naše země bojuje v boji na život a na smrt. Každá pomoc poskytnutá nepříteli znamená smrt amerických hochů, kteří bojují za naši národní bezpečnost. Vy, jako rodilá občanka s univerzitním vzděláním, prodávající informace Japoncům, jste byla s určitostí zapletena do špionáže. Toto obvinění je závažná věc. Hraničí se zradou,“ uvedl soud.
Z vězení špionka vyšla předčasně v roce 1951 a poté si změnila jméno na Catherine Dickersonová. Bez většího zájmu veřejnosti zemřela v ústraní, není znám ani přesný rok její smrti.
