V roce 1929 došlo ke slavnému krachu na newyorské burze a vypukla několikaletá velká hospodářská krize, která zatáhla celý svět do ekonomické deprese. Ještě v roce 1933 tento neutěšený stav nadále panoval ve většině zemí světa a jeho konec se zdál být v nedohlednu.

Spojené státy se rozhodly v červnu toho roku řešit tuto ožehavou sociální i pracovní otázku přijetím zákona o národní průmyslové obnově, jímž Kongres pověřil prezidenta regulovat průmysl tak, aby dělníci dostávali spravedlivé mzdy a v obchodech se prodávalo za ceny slibující hospodářské oživení. Zákon vedl i ke vzniku národního programu veřejných prací a k rozsáhlému organizování odborů. Dnes mnozí historici označují tuto normu za politické selhání, protože v reálu podpořila ekonomicky škodlivé monopoly a nezískala si ze strany podnikatelské sféry dostatečnou podporu.

V americkém Chicagu je dodnes patrná česká stopa: 

Chicago v roce 1907. V té době představovali Češi v tomto městě nejen početnou, ale také vlivnou, vzdělanou a kvalifikovanou komunitu
Chicago, město zaslíbené? Existuje díky Čechům, jejich vliv je patrný dodnes

William Green, prezident federálního odborového svazu Americké federace práce, se po přijetí tohoto zákona nicméně rozhodl upnout síly svazu zejména k podpoře automobilového průmyslu, který hodně zajímal i federální média. V září 1933 začala jeho organizace zakládat ve velkých automobilových společnostech své pobočky, do nichž se přihlásilo přes 32 tisíc dělníků.

Ne všude ale uznala tyto odborové organizace vedení podniků. Na začátku března 1934 se tak čtyři automobilové odborové organizace rozhodly vstoupit do stávky. Ve snaze odvrátit tuto hrozbu intervenoval pro uznání odborových organizací i americký prezident Franklin Delano Roosevelt.

Jenže pro město Toledo ve státě Ohio, kde byla největším zaměstnavatelem automobilka Willys-Overland, už bylo příliš pozdě. Začátkem dubna 1934 vyhlásila automobilka bankrot a souběžně s tím se zhroutila i většina městských bank a spořitelních a úvěrových společností. Město stálo před krachem, kvůli jehož hrozbě propustilo stovky zaměstnanců včetně 150 policistů. Situace hrozila výbuchem.

Cesta ke stávce

V Toledu ještě stále působila i společnost Electric Auto-Lite Company, vyrábějící baterie a zapalovací svíčky do motorů, její pracovníci ale dělali za velmi nízkou mzdu a v nuzných podmínkách.

„Nešťastní dělníci začali pořádat tajné podzemní schůze, aby se poradili, jak tuto situaci řešit. Malá skupina těch nejradikálněji naladěných nakonec osobně riskovala a vydala výzvu ke vstupu do odborů. Lidé zoufale doufající v lepší budoucnost přišli. Dělníci tak vytvořili organizaci Pomoc místním 18384,“ uvádí web Paralelní vyprávění.

Příběh kdysi slavného amerického města Detroit měl smutný konec: 

Smutný symbol konce slávy amerického automobilového města Detroit: opuštěná čerpací stanice
A vzniklo město duchů. Bankrot amerického města aut Detroitu měl dopad i na ČR

Tato organizace sdružovala jednak zaměstnance společnosti Electric Auto-Lite Company, jednak dělníky z jejích dceřiných závodů. Koncem února 1934 zorganizovala první pětidenní stávku, po níž vedení firmy přislíbilo zvednout mzdy o pět procent s tím, že nové smlouvy měli dělníci dostat do 1. dubna 1934 a že součástí příslibu byl i další mzdový růst, zlepšení pracovních podmínek a konec diskriminování odborářů.

Začátkem dubna však management firmy prohlásil, že nové smlouvy nepodepíše. A odborová organizace vyhlásila další stávku. Ta začala právě před 90 lety, ve čtvrtek 12. dubna 1934.

Stávka se rozrůstá

Stávku podpořila také Americká dělnická strana, kterou v roce 1933 založil marxista Abraham Johannes Muste. Členové této strany mimo jiné obklíčili tovární podniky a hlídali vchody, aby vedení nemohlo najmout stávkokazy.

Společnost Electric Auto-Lite proto požádala o soudní příkaz zakazující jakékoli hlídkování před jejím závodem a místní soudce Roy R. Stuart skutečně příkazem nařídil, že počet demonstrantů nesmí překročit 25 osob u každého vstupu do závodu majícího alespoň dvě budovy. Jenže situace už postoupila příliš daleko. Díky pouliční podpoře tisíců lidí, jejichž životní úspory se utopily ve zkrachovalých bankách Toleda, se původní stávka rychle měnila v cosi většího a zásadnějšího.

Hlavní město a Kapitol Spojených států amerických se ve své historii mockrát staly cílem demonstrantů: 

Washingtonská policie se pokouší vytlačit účastníky pochodu Bonusové armády z pozemků patřících federální vládě. Ke rvačce došlo koncem července 1932
Vojáci chtěli odměnu. MacArthur na ně vyrazil s tanky, bajonety a slzným plynem

„Byla to skutečná městská vzpoura a jedno z mála městských třídních povstání v Americe,“ uvedl na stránkách Toledo Blade profesor Bowling Green State University Timothy Messer-Kruse. „Situace eskalovala tím, že se do protestů zapojilo nejen okolí závodu, ale celé město. Všichni nezaměstnaní a lidé z dělnické třídy ve městě využili téhle jiskry k tomu, aby se vzbouřili proti politické kontrole, kterou trpěli.“

V sobotu 5. května představitelé odborů oznámili, že příkaz nařizující jen pokojné demonstrace úmyslně poruší. V pondělí 7. května tak byli zatčeni za pohrdání soudem, ale už o den později byli propuštěni s podmíněnými tresty.

Stávkující dělníci na železniční trati v Burlingtonu v roce 1934Stávkující dělníci na železniční trati v Burlingtonu v roce 1934Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

V den jejich propuštění se před branami závodu shromáždilo téměř 40 demonstrantů, kteří pak pokračovali v hlídkování i v dalších dnech navzdory soudnímu příkazu. Policie je opakovaně zatýkala a předváděla před soud, ale do soudní síně je provázely stovky příznivců přerušující soudní jednání zpěvem a výkřiky. Stuart tváří v tvář této atmosféře nakonec všechny zadržené propustil, aniž by vydal rozhodnutí.

Propuká bitva o Toledo

Společnost Auto-Lite nicméně mezitím najala přibližně 1 500 náhradních dělníků coby stávkokazů, kteří znovu zahájí výrobu, a na jejich ochranu najala ozbrojenou stráž. Navíc nakoupila zásobu slzných granátů v hodnotě 11 tisíc dolarů, které uskladnila v továrně.

Jakmile se Americká dělnická strana dozvěděla o stávkokazech, zorganizovala masové demonstrace. Ráno 23. května 1934 už přišlo před tovární bránu demonstrovat na šest tisíc lidí, během dopoledne vzrostl jejich počet na bezmála 10 tisíc. A situace se změnila v opravdovou bitvu.

Když se místní šerif rozhodl zakročit a nechal zatknout pět vůdců demonstrantů, jeden z jeho zástupců se neudržel a začal mlátit staršího muže, který se pokoušel zatýkané bránit. Od té chvíle se situace nedala zvládnout.

Poslední měsíce první světové války byly v zemích Rakouska-Uherska nedělitelně spojené s hladovými bouřemi:

Hladové bouře v Plzni v roce 1918. Plzeňské ženy demonstrují před zásobovacím skladištěm
Plzeňský masakr. Vojáci při hladové bouři v červnu 1918 zastřelili šest dětí

Rozzuřený dav začal po šerifových zástupcích házet kameny, cihly a lahve. Policisté se pokusili bránit hasičskou stříkačkou, ale dav se jí zmocnil a obrátil hadici proti nim.

Olej do ohně přilili manažeři Auto-Lite, kteří zabarikádovali dveře, uchýlili se na střechu závodu a odtamtud metali po protestujících slzné granáty. Ti na oplátku vytloukli cihlami a kameny všechna okna továrny a podpálili auta na parkovišti před závodem. Hořící odpad pak naházeli otevřenými dveřmi do expedičního oddělení společnosti, které podpálili. Rozřezané pneumatiky používali jako improvizované praky, s jejichž pomocí ostřelovali střechu továrny kameny.

Policie se pokusila zastavit a vytlačit rozběsněné demonstranty střelbou do nohou, ale neuspěla. Útočníci pronikli až do továrny a nastal boj muže proti muži. Trval až do pozdního večera, kdy se demonstranti konečně stáhli. Jenom během tohoto prvního dne bylo zraněno více než 20 lidí.

Nastupuje Národní garda

Ve čtvrtek 24. května v 5:30 ráno dorazilo k branám závodu 900 příslušníků Národní gardy z Ohia, z nichž někteří byli ještě ve středoškolském věku. Celkem šlo o osm střeleckých a tři kulometné roty. Gardisté vytvořili kordon, jímž mohli náhradní dělníci a manažeři konečně odejít ze závodu.

Soudce Stuart pak vydal ještě ráno nový soudní příkaz zakazující veškeré demonstrace před závodem, ale protestující ho ignorovali. Během pozdního odpoledne a podvečera se před závodem Auto-Lite opět shromáždil obrovský dav asi šesti tisíc lidí.

Kolem desáté večer vypukla další bitva. Dav začal házet po gardistech lahve, ti mu odpověděli zvlášť silnými slznými granáty. Jenže lidé hozené granáty sbírali a vrhali je zpět, takže za chvíli slzely obě strany.

Nikdo nikdy nestrávil v čele FBI více času než John Edgar Hoover, její první ředitel: 

První a nejdéle sloužící ředitel americké federální policie FBI John Edgar Hoover, známější jako J. Edgar Hoover. V čele FBI stál od jejího založení až do své smrti v roce 1972. Na snímku Hoover v roce 1959
Fenomén J. Edgar Hoover. První a nejdéle sloužící šéf FBI byl tajemný hráč

Ve chvíli, kdy se dav začal hrnout k branám závodu, nasadila Národní garda bajonety. Ani to útočníky nezastavilo. Garda proto vypálila výstražnou salvu do vzduchu, a když se lidé ani potom nezastavili, vystřelila i přímo do davu. Salva se stala osudná 27letému Franku Hubayovi, jehož zasáhly čtyři projektily, a 20letému Stevu Cyigonovi. Ani jeden z nich nebyl pracovníkem Auto-Lite, pouze se stávkujícími sympatizovali. Nejméně 15 dalších demonstrantů utrpělo střelná zranění, na druhé straně bylo 10 gardistů zraněno vrženými cihlami.

Rvačka při stávce ve Ford Motor Company v roce 1934Rvačka při stávce ve Ford Motor Company v roce 1934Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

Bitva mezi Národní gardou a protestujícími probíhala celou noc i následující den. Do ulic Toleda bylo nakonec vysláno 1 350 gardistů, což dělá z tohoto zásahu největší vojenskou akci v době míru v historii Ohia. Až v sobotu 26. května začalo násilí pomalu utichat. V neděli demonstrace konečně téměř úplně ustaly a kolem továrny se opět zvolna rozhostil klid.

Stávka končí

Následovala dvoutýdenní složitá jednání, po nichž vedení Auto-Lite nakonec ustoupilo a souhlasilo s předběžnou dohodou o zvýšení mezd o 20 procent. Dohoda byla uzavřena 2. června 1934. O tři dny později, 5. června, stáhl guvernér Ohia poslední jednotky Národní gardy z města.

O den později Auto-Lite přijal zpátky do práce všechny dříve stávkující dělníky. Krize byla zažehnána. V pátek 9. června oslavilo 20 tisíc obyvatel Toleda v ulicích své vítězství.

Když se v Prostějově začaly šířit poplašné fámy, vyústily v demonstraci. Ta skončila katastrofou:

Fronta před obchodem s potravinami v roce 1917 ve Švédsku. Hlad zachvátil v důsledku válečných událostí celou Evropu
Horor v Prostějově: Hlad přiživil fámy, davovou psychózu. Přišla střelba do lidí

„Stávka v Toledu sehrála později významnou roli při schvalování zákona o národních pracovních vztazích. Skutečnost, že se k protestům připojily i tisíce lidí, kteří jinak nebyli s továrnou nijak spjati, totiž tvůrce americké politiky skutečně znepokojila,“ uvedl pro Toledo Blade Timothy Messer-Kruse.

Stávka také vedla k vytvoření Toledské rady pro průmyslový mír, jež se po druhé světové válce stala celonárodním modelem pro řešení stávek.