„Den svatého Mikuláše se po celém světě slaví na počest vlídného nositele dárků. Za tímto světcem se ale skrývá příběh s mnohem temnější historií, plnou vražd, mrzačení, kanibalismu a vraždění novorozenců,“ píše o některých méně známých stránkách legendy Fiona Keatingová z britského titulu IBT Times.

Odkud se vzaly naše nejznámější předvánoční a vánoční tradice? Podívejte se:

Zdroj: Jaroslav Krupka, Jakub Vítek

Asi nejstrašidelnější pověst spojovaná se svatým Mikulášem pochází podle některých pramenů z Francie 17. století, ale podle jiných jsou její kořeny ještě podstatně starší a sahají až někam do raného středověku. Tato pověst vypráví o třech dětech, jež prý s dobrou vůlí navštívily jednou večer zlého místního řezníka, případně hospodského - což se jim krutě nevyplatilo.

Několik verzí legendy

Původně vlastně o děti asi nešlo, protože jiná verze této legendy, považovaná za starší, hovoří o třech studentech. Měli se vracet ze vzdálené školy domů (nebo naopak cestovat z domova do školy) a žádat řezníka či hostinského o přenocování. Jejich hostitel pak nabyl dojmu, že mladíci mají u sebe hodně peněz, a během noci se odhodlal k loupežné vraždě.

„V průběhu let se na tyto dospělé mužské studenty začalo zejména ve Francii a západní Evropě pohlížet jako na malé děti,“ podotýkají k tomu stránky St. Nicholas Center. Příběh se tak trochu pozměnil a začal vyprávět o dětech, které se při hraní ztratily a unavené a hladové žádaly řezníka či hospodského o přespání. Případně, podle další podoby pověsti, je řezník do svého domu úmyslně nalákal, protože okolní kraj zasáhl strašlivý hladomor a on hledal nové zdroje masa.

Jak vznikla mikulášská tradice? 

Mikuláš doprovázený anděly projíždí centrem Šumperku. Na bryčce ho za doprovodu hudby táhli městem statní čerti
Proč chodí Mikuláš v předvečer svého svátku? Protože den začínal setměním

Pokračování příběhu bylo ve všech případech totožné: zlý hostitel namísto pomoci všechny podřezal, řeznickým způsobem rozporcoval a naložil do sudu s lákem na okurky, případně do slaného nálevu, a vyrobil z nich šunku.

Všechny pak po sedmi letech zachránil svatý Mikuláš, který se objevil u dveří v přestrojení za žebráka, vstoupil do řeznictví, sud neomylně nalezl, rozřezané děti či studenty pomocí modlitby zázračně oživil. Pozoruhodné přitom je, že legenda se příliš nezmiňuje o tom, co se stalo kanibalskému řezníkovi.

Zobrazení v kultuře

Díky tomuto zázraku se pak stal patronem a ochráncem dětí na celém světě a v západní kultuře je ztvárňován právě v souvislosti s tímto zázrakem. „Obraz svatého Mikuláše s dětmi v sudu či v neckách u jeho nohou je nejrozšířenějším zobrazením tohoto světce v západní Evropě,“ upozorňuje St. Nicholas Center.

Toto ztvárnění se objevuje nejen v podobě soch a obrazů, ale i v dalších uměleckých formách a tradicích.

„Z příběhu o nakládání dětí vznikla oblíbená francouzská vánoční koleda nazvaná Legenda o svatém Mikuláši. Považuje se také za základ tradičního amerického vánočního zvyku zavěšovat na vánoční stromeček ozdobu ve tvaru okurky,“ zmiňují některé z nich webové stránky Mythcrafts.

Zdroj: Youtube

V roce 1948 zpopularizoval tento příběh také britský skladatel Benjamin Britten ve své kantátě Svatý Mikuláš, v níž se objevuje i sborový part Nakládaní chlapci (libreto kantáty sepsal Eric Crozier).

Kontakt s realitou

Do jaké míry se legendy o svatém Mikuláši opírají o realitu? Lze o něm říci něco určitého? Podle teologa a filozofa Adama Englishe z Campbellovy univerzity, autora řady prací o svatém Mikuláši, sice žádný přímý důkaz o jeho existenci není, ale řada střípků svědčí o tom, že takový člověk ve 4. století v Myře (na jižním pobřeží dnešního Turecka) opravdu žil.

„Je to hledání jehly v kupce sena, ale jednou takovou nalezenou jehlou je to, že v historických záznamech se jméno Mikuláš neobjevuje před čtvrtým stoletím, ale pak se najednou vynořuje ve spoustě dokumentů spojených s oblastí Myry nebo na ni odkazujících. Přímo v oblasti, kde žil svatý Mikuláš z Myry, začali rodiče dávat toto jméno svým dětem. Je to nepřímý důkaz, ale jasně naznačuje, že tam Mikuláš opravdu byl a že se lidé inspirovali jeho příběhem a pojmenovávali po něm své děti,“ uvedl English na stránkách Campbellovy univerzity.

Kdy se narodil Ježíš? Teorií existuje několik: 

Kdy se narodil Ježíš? Vlastně nevíme, dat, z nichž si můžeme vybrat, je celá řada. Jedno připadá i na 17. listopad roku tři před naším letopočtem.
Kdy se narodil Ježíš? Možná už v listopadu. A možná tři roky před Kristem

Mikuláš se podle něj stal také prvním světcem, který se proslavil charitativní činností, a to díky vůbec nejslavnější legendě spojené s jeho životem. Vypráví o tom, že rodině, která neměla na věno pro své tři dcery, a chtěla proto prodávat jejich panenství, vhodil v noci tajně do okna tři měšce s penězi, aby dívky uchránil před prostitucí.

 „Jde o jedinečný příklad dobročinnosti, protože většina příběhů o svatých se v té době točila kolem jejich mučednické smrti nebo konání zázraků, ale takový charitativní skutek se v historických záznamech z doby před svatým Mikulášem z Myry nevyskytuje,“ uvádí English.

Pověst o kanibalském řezníkovi pak může mít jisté racionální jádro v tom, že i historický Mikuláš se zřejmě za svého života často setkal s problémem hladomoru a že se podle Englishe snažil coby člověk práva chránit nevinné.

 Socha svatého Mikuláše na St-Nicolaasplaats v Antverpách. Socha byla postavena v roce 1707 Socha svatého Mikuláše na St-Nicolaasplaats v Antverpách. Socha byla postavena v roce 1707Zdroj: Wikimedia Commons, Ad Meskens, CC BY-SA 3.0

„Byl i obchodníkem, patronem města, soudcem a právníkem, který hájil spravedlnost a považoval se za veřejného činitele. Existuje mnoho příběhů, jak svým spoluobčanům přišel na pomoc, včetně zpráv o tom, jak zachraňoval nevinné muže před setnutím hlav a intervenoval u soudu jménem jiných lidí. Jednou také zachránil Myru od hladomoru tím, že zajistil loď s obilím z Egypta,“ tvrdí odborník English.

Podle webu Catholica zemřel skutečný Mikuláš 6. prosince kolem poloviny 4. století a byl pohřben v kostele v Myře. Úcta k němu se začala šířit hned po smrti. Za svatého byl uznán velmi brzy a zhruba po dvou staletích přesáhl jeho kult oblast řecké církve. V 8. století se rozšířil v Rusku, kde se stal národním patronem, a od 10. století se šířil v Německu, Francii a Anglii.