Pohledem Jiřího VojáčkaZdroj: DeníkKdyž se na vítězné přehlídce spojeneckých vojsk na berlínské Charlottenburgské třídě 7. září 1945 objevily nové sovětské tanky IS-3, přítomní oněměli úžasem. Nejen bývalí vojáci Wehrmachtu, ale také spojenečtí velitelé byli uchváceni moderními tvary a výkonnou výzbrojí mohutného ocelového monstra, které ve své době nesneslo srovnání. IS-3 právě napsal novou kapitolu dějin tanků.

Vývoj stroje původně známého jako Objekt 703 byl zahájen koncem roku 1944 v Kirovském závodě č. 100 jako vylepšení IS-2. Podíleli se na něm i další výrobci a při práci využili poznatky, které získali při konstrukci a nasazení IS-2. Ve výsledku se jednalo o téměř kompletní přepracování tanku.

Jaký osud měly po válce „československé panthery?“

Tank PzKpfw V Panther
Němcům je po válce ukořistili. Tanky Panther Češi dali do nedotknutelných rezerv

Vzhledem k tomu, že vývoj probíhal až koncem roku 1944 a jednalo se nakonec o zásadní odklon od konstrukční filozofie IS-2, sjel tank z výrobní linky až v květnu 1945, ačkoli některá předsériová vozidla byla vydána Rudé armádě již na jaře téhož roku. Přestože hlavní výzbroj a motor tanku IS-3 zůstaly stejné jako u IS-2, mnoho dalších prvků se radikálně lišilo. Pancéřování bylo na svou dobu velmi složité, protože pancíře pečlivě svíraly hned několik úhlů, čímž konstruktéři výrazně zlepšili jejich účinnou tloušťku a šanci na odražení střely.

Jedním z nejcharakterističtějších rysů IS-3 pak byla jeho nízká skoro kulatá litá věž. Její tvar, který je často popisován jako obrácená pánev, se od té doby stal typickým prvkem sovětských tanků, jejichž konstruktéři se snažili právě maximálně snížit výšku věže. To zlepšovalo ochranu tanku, ale také výrazně zmenšovalo prostor pro posádku, omezovalo vezenou kapacitu 122mm munice a zmenšovalo maximální depresi kanónu.

Zdroj: Youtube

IS-3 v Československu

Do Československa byly po válce dodány dva tanky IS-3, v červenci 1947 byly přiděleny do Tankové školy, kde byly podrobeny testům. Armáda měla původně zájem zajistit potřebný počet tohoto tanku pro plánované vytvoření těžkého tankového pluku. V roce 1950 byl dokonce ve Strašicích ze základu Tankového pluku 1 vytvořen 1. těžký tankový pluk, jehož výzbroj tvořila německá kořistní technika (T-40/45). Snaha vyzbrojit tento pluk 51 – 58 tanky IS-3 však nakonec vyšla naprázdno a dodaná dvojice tanků IS-3 sloužila pouze k prezentačním účelům, když se účastnila přehlídek Československé lidové armády. Po rozpuštění 1. těžkého tankového pluku v roce 1956 byl jeden tank patrně odeslán k 2. tankové základně v Žilině., druhý pak byl předán Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně. Brněnský IS-3 pak v roce 1968 získal Vojenský historický ústav v Praze a dnes je po rekonstrukci do pojízdného stavu součástí sbírek Vojenského technického muzea v Lešanech.

Dalším unikátním rysem IS-3 oproti IS-2 byla přepracovaná přední část korby, která vytvářela takzvanou výraznou špičatou příď. Tento rys vedl k tomu, že sovětští tankisté přezdívali tanku IS-3 „Ščuka“ (štika). Příď korby měla tloušťku 110 mm, ale protože byla skloněná pod dvěma úhly, poskytovala zpředu ještě daleko větší odolnost. Stejně unikátní bylo i boční pancéřování IS-3. Jeho 90 mm silný boční pancíř se skláněl směrem ven, čímž vytvářel trup částečně ve tvaru písmene „V“, který byl výhodný i proti účinkům min.

K tomu měl IS-3 stejný hlavní kanon D-25T ráže 122 mm jako tank IS-2 a ještě byl vybaven sekundární výzbrojí v podobě koaxiálního kulometu DT ráže 7,62 mm a těžkého kulometu DŠK ráže 12,7 mm na věži pro účely ochrany proti letadlům.

Podvozek IS-3 byl postaven na systému odpružení s torzními tyčemi. Díky jeho nízkému profilu byl IS-3 o 28 cm nižší než předchozí verze při zachování zhruba stejné hmotnosti. Pohyb na bojišti zajišťoval dvanáctiválcový diesel V-2-IS, který měl výkon 520 koní, což mu dávalo maximální rychlost 37 km/h a bojový dojezd asi 200 km. Tank obsluhovala tradiční čtyřčlenná posádka - velitel, střelec, nabíječ a řidič.

Bojové nasazení

Jak bylo zmíněno výše, IS-3 byl zaveden příliš pozdě na to, aby se mohl zúčastnit bojů za druhé světové války, i když existují nepotvrzené zprávy o tom, že se předsériové modely účastnily bojů v posledních dnech bojů v Evropě nebo proti Japonsku. Bez ohledu na to se IS-3 velmi výrazně zapojily do konfliktů bezprostředně po válce. Poprvé se stroj dočkal potvrzené akce během čínsko-sovětského rozkolu a následných pohraničních střetů na konci 50. let.

Další bojová akce IS-3 se odehrála během maďarské revoluce v roce 1956. Právě během této akce bylo několik tanků IS-3 zničeno a jejich fotografie byly zveřejněny po celém světě. K těmto ztrátám přispělo několik faktorů, od špatného velení a komunikace až po nevhodnou taktiku městského boje ze strany Sovětů, která umožnila maďarským povstalcům zaměřit slabě pancéřovanou část věže IS-3 zápalnými lahvemi a granáty.

Vrak tanku IS-3 před kasárnami Kilián v Budapešti během maďarského povstání 1956Vrak tanku IS-3 před kasárnami Kilián v Budapešti během maďarského povstání 1956Zdroj: Wikimedia Commons, FORTEPAN / Nagy Gyula, CC BY-SA 3.0

Skutečného velkého válečného nasazení se pak IS-3 dočkal až během Šestidenní války v roce 1967. Egyptské armádě bylo Sovětským svazem poskytnuto více než 100 tanků IS-3, z nichž mnohé se dočkaly bojů proti izraelské armádě. Ta i dlouho po válce považovala IS-3 v lehce modernizované verzi IS-3M za velmi nebezpečného protivníka díky jeho ochraně a palebné síle.

Válka na Ukrajině významně obnažila nevýhody ruské tankové školy vycházející z pouček druhé světové války:

Leopard 2A5
Západní tanky válcují sovětské, ukázali už v 90. letech Švédi v nenápadném testu

Skutečné výkony tanku IS-3 však byly spíše smíšené. Na běžné vzdálenosti umožňoval silný pancíř tanku odolávat zásahům pěchotních protipancéřových zbraní a 90mm kanonu izraelských tanků M48. Dokonce i francouzské 105mm tankové kanony M-51 „Super Sherman“ měly potíže prorazit silný pancíř IS-3 a pouze několik izraelských tanků vybavených novým britským 105mm kanónem L7 dokázalo IS-3 zničit na běžnou bojovou vzdálenost.

Egyptský IS-3M ve sbírkách Národního vojenského muzea v KáhiřeEgyptský IS-3M ve sbírkách Národního vojenského muzea v KáhiřeZdroj: Wikimedia Commons, Zienauto, CC BY-SA 4.0

Na druhé straně IS-3 nezaznamenaly takové úspěchy, v jaké egyptské velení doufalo, a během šesti dnů války jich Egypt musel polovinu až dvě třetiny odepsat. Jakkoli si totiž izraelská armáda byla dobře vědoma ochrany a palebné síly IS-3 a snažila se co nejvíce vyhýbat přímým frontálním střetům, nízká morálka a omezený výcvik egyptských tankistů způsobily, že osádky v panice opustily i několik plně funkčních tanků a následně byly zajaty Izraelci. Zajímavostí je, že některé ukořistěné stroje byly nasazeny do služby v izraelské armádě jako statické opěrné body, podobné těm na čínsko-sovětské hranici.

Izraelci ukořistěný egyptský tank IS-3M na přehlídce ke Dni izraelské nezávislosti v roce 1968Izraelci ukořistěný egyptský tank IS-3M na přehlídce ke Dni izraelské nezávislosti v roce 1968Zdroj: Wikimedia Commons, Moshe Marlin Levin, National Library of Israel CC BY 4.0

S postupující studenou válkou byly do výzbroje Sovětského svazu zavedeny modernější tanky, jako například T-54/55 a T-62, ale IS-3 zůstal zachován až do konce 70. let, kdy byly zbývající tanky buď zakonzervovány, nebo přeměněny na střelecké terče. Na rozdíl od T-54/55 byl IS-3 exportován jen velmi omezeně. Kromě stovky tanků pro Egypt obdržely po několika kusech Československo, Maďarsko a Polsko, žádná z těchto zemí však do výzbroje těžký stroj nepřijala. Několik tanků IS-3 tak bylo alespoň darováno Severní Koreji, přičemž některé zdroje naznačují, že tam je tank stále v aktivní službě.

Vyzkoušejte si znalosti o nejznámějších typech tanků, které hrály roli ve druhé světové válce:

Německý tank PzKpfw VI Tiger (cover art)
KVÍZ: Zkuste si, co víte o nejznámějších tancích 2. světové války

Použit byl patrně také na Ukrajině, když v roce 2014 proruští povstalci reaktivovali IS-3, který byl válečným památníkem v obci Aleksandro-Kalynove nedaleko Doněcku. Bojovníci povstaleckých sil údajně tento IS-3 používali v boji, dokud vesnici i tank 7. července 2014 neosvobodily ukrajinské síly. Dodnes se však neví, jestli stroji fungoval kanón, část zdrojů tvrdí, že byl znehodnocen, povstalecké zdroje však oponují, že byl k dispozici a protože původní náboje už se dávno nevyrábějí, používala se v něm 122mm munice z houfnic D-30.

Pomník tankistům v ukrajinské obci Desna, podobný stroj zprovoznili proruští povstalciPomník tankistům v ukrajinské obci Desna, podobný stroj zprovoznili proruští povstalciZdroj: Wikimedia Commons, PatriotRR, Public domain

Bez ohledu na to, kdo má v tomto sporu pravdu, je pravděpodobné, že ani po roce 2014, tedy téměř sedmdesát let po zahájení výroby, ještě možná nebyla dopsána poslední kapitola bojové historie tohoto legendárního tanku.