U silnice vedoucí k západní bráně hradu Veveří nad brněnskou přehradou stojí osamocena bílá kaple. Nazývá se Kaple Matky Boží, říká se jí i kostelík Nanebevzetí Panny Marie.

„Kdy byla kaple založena a kým, není známo. Její historie je ale těsně spjata s hradem Veveří, takže je pravděpodobné, že je stará jako hrad. Existují však domněnky, že je ještě starší, a že na jejím místě bývalo pohanské kněžiště, proto prý je sakristie asi o metr níž než podlaha zbytku kaple. První písemná zmínka je ze 7. prosince 1240,“ uvádí web Veverské Bítýšky.

Existuje několik teorií o tom, proč je pátek třináctého nešťastným dnem. Nejznámější z nich se váže ke zničení mocného rytířského řádu:

Více než padesát předních představitelů Řádu templářů bylo zaživa upáleno.
Dokonale naplánovaná akce. Za koncem templářského řádu stály i fake news

Přestože mnoho lidí kolem kaple jen bez zájmu projede dál k hradu, s vedlejším velkolepým sídlem si v zajímavostech drobná církevní stavba nezadá. V polovině 14. století pro kapli objednal pravděpodobně lucemburský markrabě Jan Jindřich vzácný obraz známý jako Madona z Veveří. Ten pak sice od roku 1938 visí v Národní galerii v Praze, v kapli ale zůstala jeho kopie - tedy, až do roku 1993, kdy ji z kaple ukradli. V 19. století zde byl zase na krátkou dobu dokonce pochovaný panovník - konkrétně bývalý švédský král Gustav IV.

Snad nejvíc ovšem činí kapli atraktivní množství legend a pověstí o templářích, které se s ní pojí. Jak nedávno připomněl seriál Deníku Příběhy opuštěných budov, v tajných chodbách pod hradem Veveří, do nichž se vstupuje prý právě z kaple, údajně templářský řád ukryl vzácný poklad v podobě dvanácti stříbrných soch apoštolů a sochy Ježíše Krista odlité z ryzího zlata. Podle příznivců této legendy to má dokládat symbol písmena M, který je k vidění na její venkovní zdi.

Velmistr templářského řádu Jakub z Molay (Jacques de Molay).Velmistr templářského řádu Jakub z Molay (Jacques de Molay)Zdroj: Wikimedia Commons, Bibliotheque Nationale de France, volné dílo

Takhle označit kapli si údajně měl poslední velmistr templářů Jakub z Molay (Jacques de Molay) osobně. Ten zemřel krutou smrtí v březnu před 710 lety. Pověst o tom, že přijel na jih Moravy, aby zde ukryl poklad, je jen jednou z mnoha, které jeho život a smrt obklopují.

Neúspěšná mise

O mládí Jakuba z Molay se toho ví pramálo. Dokonce není ani jisté, kdy se narodil. Na svět přišel zřejmě v Molay na dnešním severovýchodé Francie (za jeho dob šlo o území Svaté říše římské) do nižšího šlechtického rodu, někdy mezi lety 1740 a 1750. „Do templářského řádu byl přijat v roce 1265 v Beaune,“ uvádí web francouzského královského hradu Chinon.

Následně Jakub zamířil, stejně jako množství jeho předchůdců z řádu, který vznikl ve 12. století v důsledku úspěšné první křížové výpravy do Svaté země, právě do oblastí, kde rytíři ochraňovali Boží hrob před muslimskými nájezdy. Ani o těchto letech jeho života se ale příliš neví. „Bojoval v Sýrii, a po roce 1291 byl na Kypru,“ zmiňuje encyklopedie Britannica.

Vstup Jakuba z Molay do templářského řádu, umělecké zobrazení z 18. století.Vstup Jakuba z Molay do templářského řádu, umělecké zobrazení z 18. stoletíZdroj: Wikimedia Commons, François Marius Granet, volné dílo

Templářský řád byl tou dobou jednou z nejelitnějších armád na světě. „Byla to nejvýkonnější křesťanská středověká vojenská organizace,“ nastiňuje web History Today. Zodpovídala se přímo papežovi, a bály se jí i korunované hlavy. Rytíři z řádu byli nejen schopnými vojáky, ale také bankéři, a templáři jako takoví postupně shromáždili obrovské množství pozemků v Evropě i ohromné bohatství.

Koncem 13. století, kdy se do čela templářského řádu postavil jako velmistr právě Jakub z Molay, byli ale templáři v nelehké situaci. Muslimové dobyli zpět državy ve Svaté zemi, a řád tak přišel o své hlavní poslání. Jakub z Molay to nehodlal nechat jen tak. Na papežův příkaz zamířil kolem roku 1306 zpět na starý kontinent. „V Evropě se pokusil získat podporu západních panovníků pro uskutečnění další křížové výpravy,“ zmiňuje portál History stanice Sky News.

Vok I. z Kravař byl podporovatelem krále Jana Lucemburského, současně však měl blízko k templářskému řádu:

Vok I. z Kravař - fiktivní podobizna z Paprockého Zrcadla Markrabství moravského
Svého tajemného pana Voka mělo i Slezsko. Udržoval blízké vztahy s templáři

Jenže neuspěl, naopak proti sobě ještě více popudil tehdejšího francouzského krále Filipa IV. Sličného, kterému byl templářský řád už i tak trnem v oku - měl u něj totiž enormní dluhy. „Jedním z činů Jakuba z Molay, které vůči němu rozpoutaly určitý stupeň nepřátelství ze strany krále Filipa, bylo, když vznesl námitky proti plánům na sjednocení řádu templářských rytířů a johanitů – konkurenčního řádu, který se staral o nemocné a zraněné poutníky ve Svaté zemi – s odůvodněním, že rivalita mezi řády je podle něj pro křesťanstvo to nejlepší,“ vysvětluje web History stanice Sky News.

Středověké fake news

Ve sporu s Filipem IV. se kolem krku Jakuba z Molay i jeho bratrů začala nenápadně stahovat smyčka. V době, kdy se král a velmistr neshodli na další podobě existence templářského řádu, už totiž francouzský panovník připravoval půdu pro rozprášení templářů a zmocnění se jejich majetku.

Začala se šířit obvinění templářů z hereze. „Ve dvanáctém a třináctém století byly různé skupiny heretiků obviňovány z velebení ďábla. Po mučení byla z těchto lidí vynucována přiznání o tajných nočních setkáních, naplněných sexuálními orgiemi, které se měly konat na počest Satana, kde se popíral Kristus a znesvěcoval kříž. A úplně stejně zněla obvinění, která byla nyní vznesena proti templářům. Podle nich měli velebit ďábla, popírat Boha, Ježíše Krista a Pannu Marii, plivat či močit na kříž a mít homosexuální styky,“ píše server History Today.

Upalování templářů na středověké iluminaci, Kronika neznámého autora „Von der Schöpfung der Welt bis 1384 / Od stvoření světa do roku 1384“Upalování templářů na středověké iluminaci. Kronika neznámého autora „Von der Schöpfung der Welt bis 1384 / Od stvoření světa do roku 1384“Zdroj: WC, anonymní, Bibliothèque Municipale, Besançon, France. Erich Lessing/Art Resource, NY., volné dílo

Jakub z Molay se o hrůzné šeptandě doslechl. „Požádal papeže Klementa V., aby prošetřil určitá falešná obvinění z rouhání a sodomie, která byla vůči jeho řádu vznesena,“ připomíná encyklopedie Britannica.

Přestože řád pod jeho vedením stihl zničit množství tajných dokumentů, Filip IV. byl o krok napřed. V pátek 13. října 1307 skončili praktičti všichni templářští rytíři po velkém zátahu v poutech a kobkách - včetně svého velmistra.

Přiznání z donucení

Následovalo kruté mučení, po němž rytíři všechna obvinění přiznávali a uváděli, že byli obětmi systému, který je nutil oddávat se homosexuálním orgiím či velebit ďábla. Mučení neunikl ani Jakub z Molay. I on byl vystavený tak brutální tortuře, že se nakonec přiznal přesně k tomu, co od něj jeho mučitelé chtěli slyšet. „24. října 1307 velmistr, pravděpodobně po mučení, přiznal, že některá obvinění vznesená proti řádu byla pravdivá, ale odmítl obvinění ze sodomie. Psal templářům po celé Francii a i jim přikazoval přiznání,“ zmiňuje encyklopedie Britannica.

Zdálo by se, že má Filip IV. templáře v hrsti, tak jednoduché to ale nebylo. Do vyšetřování vážných obvinění se totiž zapojil papež Klement V. „Když papež vyslal své delegáty, Molay a mnozí další rytíří svá prohlášení o vině odvolali s tím, že byla vymožena mučením,“ píše encyklopedie Britannica.

Masakr na den svatého Bartoloměje je jedno z nejproslulejších krveprolití nejen francouzských, ale i světových dějin:

Kateřina Medicejská hledí na mrtvá těla hugenotů, povražděných o Bartolomějské noci, obraz Édouarda Debat-Ponsana
O Bartolomějské noci tekly Paříží řeky krve. Masakr stál životy tisíce hugenotů

Jakub z Molay v té době pobýval ve vězení na hradě Chinon. „Byl zde vězněn od června do srpna 1308. Mezi 14. a 20. srpnem se v této pevnosti zastavili papežovi vyslanci, aby si zde vyzvedli jeho svědectví, stejně jako svědectví dalších rytířů. Výsledkem byl důležitý dokument, pergamen Chinon, který je nyní uchováván v tajných archivech Vatikánu. Řádoví hodnostáři řádu se v něm zpovídali ze svých hříchů, aby získali odpuštění církve,“ uvádí web hradu.

Kletba Jakuba z Molay

Papež ale templáře zachránit nedokázal. Jakub z Molay i ostatní byli dál ve vězení a z měsíců se stávaly roky.

Templářský velmistr se i poté snažil osud svého řádu zvrátit. Mezi lety 1309 a 1310 intenzivně žádal, aby byl vyslechnut papežem osobně, a opakovaně zdůrazňoval, že se dříve doznal jen po mučení. Neuspěl.

Výslech Jakuba z Molay, umělecké zobrazení z 19. století.Výslech Jakuba z Molay, umělecké zobrazení z 19. stoletíZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

Když to samé tvrdili i někteří další rytíři, nechal Filip IV. padesát z nich v roce 1310 upálit na hranici, a zbývající ve strachu o život opět začali říkat, že byla jejich přiznání pravdivá. Obvinění vznesená proti řádu byla natolik vážná, že ho papež Klement V. nakonec v roce 1312 oficiálně rozpustil a jeho členové přišli definitivně nejen o majetky, ale i o papežskou záštitu.

V březnu 1314 (pravděpodobně 18. nebo 19. března, zmiňuje se ale i datum 11. března) komise tří kardinálů odsoudila Jakuba z Molay a další představitele řádu k doživotnímu vězení. Když si velmistr uvědomil, že boj nevyhraje, rozhodl se přijmout raději smrt. „Opět odvolal své přiznání a poté byl odsouzen jako heretik k smrti upálením,“ píše encyklopedie Britannica.

Noc hrůzy. I tak lze popsat masakr, který se odehrál ve městě Nîmes:

Micheláda. Při masakru v Nîmes byla povražděna stovka katolíků. Samozvaní kati jim podřezali hrdla nebo je pobodali
Krvavá noc v Nîmes: Před 455 lety kněžím podřezali hrdla, těly naplnili studnu

Filip IV. rozhodl, že ani smrt Jakubovi z Molay neusnadní. Podle legendy přikázal, aby byl plamen jen mírný, a velmistr templářů tak umíral co nejdéle a nejbolestivěji. Tím ovšem způsobil, že měl Jakub z Molay údajně dost času pro vyslovení kletby. „Z plamenů bylo údajně slyšet jeho hlas, jak proklíná krále Filipa a jeho rodinu, i papeže Klementa,“ uvádí web History.

Zda něco takového Jakub z Molay skutečně řekl, se neví, každopádně jde o jednu z nejznámějších legend, které se s ním pojí, neboť za krátkou dobu se jeho slova vyplnila. „Mimořádnou shodou okolností papež Klement zemřel pouhých třicet tři dní po popravě. O sedm měsíců později král Filip IV. vážně onemocněl a 29. listopadu nečekaně zemřel. Za další desetiletí se pak jeho linie Kapetovců, dostala ke svému konci, když se každý z Filipových bezdětných synů nakrátko stal králem a zemřel,“ zmiňuje web History.

Poklad na Veveří?

Legend kolem osoby Jakuba z Molay a templářů je ale samozřejmě více, a většina z nich se točí kolem pokladů, které prý rytíři stihli ukrýt ještě před svým pádem. Jeden z nich se má nacházet právě pod hradem Veveří u Brna, s tím, že jej sem uložil osobně právě Molay. Podle odborníků jde ale o nesmysl. „Pověsti o templářském pokladu jsou výmysl z osmnáctého století. Od té doby žijí svým vlastním životem. Není v tom ani zrnko reality. Templářům hrad Veveří nikdy nepatřil,“ zmínil již dříve pro Deník Jan Libor z Historického ústavu brněnské Masarykovy univerzity.

Brněnský hrad Veveří.Kaple Nanebevzetí Panny Marie u hradu Veveří. Na venkovní zdi lze vidět symbol písmena M Zdroj: Deník/Marek Berčík

A ono písmeno M na kapli u hradu? To prý není znakem Jakuba z Molay, nýbrž se váže k Panně Marii, jíž je kaple zasvěcena. Tvář, která je pak vyobrazena u písmena, také nepatří velmistrovi, ale bohatému mecenášovi, který přispěl na stavbu bílého kostelíka.