Bude-li se někde hovořit o tom, čím vším je Česká republika ve světě výjimečná, určitě dřív nebo později někdo zmíní zřejmě nejhustší systém pásového značení turistických cest, jimiž je Česko protkáno. V sobotu 11. května uplyne od vytvoření první české turistické trasy v přibližně dnešní podobě 135 let.

Nejde o český vynález

Je ovšem nutné dodat, že Češi turistické značení, přestože je proslavilo, nevymysleli, ale jako v mnoha jiných případech se inspirovali v německy mluvících zemích, tedy v Německu, v Rakousku a ve Švýcarsku, kde se systém označených cest začal rozvíjet už začátkem 19. století.

„Skutečné značení pěších turistických tras vzniklo na počátku minulého století v Německu. V hlavních alpských údolích a v Duryňském lese se objevily první jednoduché a později tvarové i vícebarevné značky. Většina těchto cest byla značena majiteli chat a cesty měly tedy jen místní význam,“ uvádí Klub českých turistů ve svých Učebních textech pro značkaře.

Následník František Ferdinand d'Este vedle svého vlaku, jehož vagony pro něj navrhly a vyrobily Ringhofferovy závody
František Ringhoffer II. změnil nejen Smíchov, ale i celé tehdejší mocnářství

První kratší trasy tedy nebyly značeny jako dnes podélnými malovanými barevnými proužky, ale různými tvarovými značkami, tedy kolečky, čtverečky, trojúhelníky a podobně.

V polovině 19. století se pak objevily i první ucelené sítě značených cest, a zhruba tehdy se jejich značení změnilo na pásové.

Turistické značení:

Zdroj: Youtube

„Za zmínku stojí neobvyklé značení, jehož zbytky se dochovaly dodnes a najdeme je na hřebenové cestě po Broumovských stěnách. Jde o vytesané znaky do skal, kdy znak * (hvězdička) představuje Hvězdu a písmeno H znamená Heuscheuer (Hejšovinu, která se dnes nachází za hranicemi v Polsku), tedy dva výchozí a zároveň koncové body této trasy. Šipky ukazují, kterým směrem je jaký cíl. Tuto trasu vyznačil ke konci 19. století místní německý spolek. Z dochovaných zápisů a z dalších souvislostí se lze domnívat, že tato trasa vznikla opravdu s turistickým záměrem,“ píše Michal Klauz v práci Vývoj turistického značení na bývalém území prvorepublikového Československa.

Walter WZ/WIZI - vítězný tým v Mezinárodní jízdě spolehlivosti 1921, první zleva Jindřich Knapp, první zprava Josef Plocek
Životní cesta génia Josefa Waltera: Smutné dětství, výhodný sňatek i slepota

K dalšímu oživení zájmu o turistiku a s tím i o značení turistických cest došlo po skončení bachovského absolutismu v roce 1859. Žádný dogmatický režim nepřeje svobodné spolkové činnosti, ale pokud se už jednou zhroutí, pak právě taková činnost zažívá rozkvět. V 60. letech 19. století tak začaly naplno fungovat nejrůznější spolky, kluby a organizace, včetně prvních spojujících výletníky a turisty.

První horské spolky založili v pohraničí (v Sudetech) tamější němečtí rodáci. Podle údajů v Časopise turistů byl první z nich založen v roce 1861 v Karlových Varech pod názvem Wanderer – Club.

První srpnový den roku 1880 pak místní Němci ve Vrchlabí založili Krkonošský spolek (Riesengebirgsverein), který v roce 1905 zprovoznil na oslavu 25. výročí svého založení cestu na Sněžku, pojmenovanou jako Jubilejní cesta (Jubiläumsweg). Tato stezka existuje dodnes.

Českoslovenští vojáci pod velením Josefa Šnejdárka v červnu 1919 v Banské Štiavnici
Válka Čechoslováků s Maďary o Slovensko: Dlouho jim nešla karta

O půl roku později, 14. února 1881, byl ve Frývaldově (dnešním Jeseníku) založen Moravskoslezský horský spolek (Mährisch-Schlesische Sudetengebirgsverein), z nějž pochází pravděpodobně nejstarší klasická turistická mapa na našem území, jejímž autorem je Johan Ripper, a první turistický průvodce, sepsaný Vilibaldem Millerem.

První písemně doložená turistická stezka na území pozdějšího Československa však vznikla na Slovensku, a to v roce 1874 ve Štiavnických vrších v okolí Hodruši – šlo i o první takovou stezku v tehdejším Uhersku. Vyznačil ji turistický Sitnianský klub, který byl založen kolem roku 1860 a v roce 1882 se spojil s Uherským karpatským spolkem, založeným v roce 1873.

Na českém území existovala první turistická trasa od roku 1884 a vyznačila ji v Beskydech v okolí Radhoště tvarovými značkami Pohorská jednota Radhošť.

Pásové značky vítězí

Ještě předtím však vznikl v českých zemích – v návaznosti na všeobecné politické uvolnění – v roce 1862 Sokol Pražský, který znamenal skutečný začátek české organizované turistiky.

V roce 1888 pak byl založen Klub českých turistů (KČT), jehož prvním předsedou se stal známý český sběratel, národopisec a mecenáš Vojtěch Náprstek. Mezi zakladatele klubu patřil i Vratislav Pasovský, jenž později převzal po Náprstkovi na mnoho let předsednickou funkci.

Prodej zmrzliny v Londýně v roce 1927
Navždy změnil léto. Zmrzlinový kornout vznikl v zimě a díky neukázněným lidem

A hned v následujícím roce se v sobotu 11. května 1889 uskutečnila ona památná cesta Pasovského „prvního označovacího družstva“ ze Štěchovic ke Svatojánským proudům. Červená značka, kterou Pasovský se svými přáteli maloval, však nebyla ještě úplně shodná s dnešními: zatímco dnes jsou všechny tři pruhy (tedy dva krajní bílé a prostřední barevný) stejně silné, tehdy byl barevný pruh silnější než zbývající dva. Dnes už bohužel tuto legendární první červenou turistickou trasu nenajdeme, protože skončila pod hladinou štěchovické přehrady. Stále se lze ale projít po druhé nejstarší červené značce, která vede z Berouna na Karlštejn a prochází Svatým Janem pod Skalou.

Architekt Vratislav Pasovský (1854-1924), spoluzakladatel a předseda Klubu českých turistů, který vedl i první označovací družstvo a vytvořil jednotná pravidla pro značení turistických cestArchitekt Vratislav Pasovský (1854-1924), spoluzakladatel a předseda Klubu českých turistů, který vedl i první označovací družstvo a vytvořil jednotná pravidla pro značení turistických cestZdroj: Wikimedia Commons, Český svět 1915, volné dílo

Ještě v témže roce 1889 bylo turistickými značkami pospojováno celkem 55,5 kilometru turistických tras a v následujících letech rychle přibývaly další.

„V roce 1897 byla označena cesta z Hojsovy Stráže na Hamry a Ostrý, dále cesta ze Stach přes Zlatou studnu k Antýglu a údolím Vydry a cesta z Královských Stach na Javorník a Nicov. Značení nikdo finančně nepodporoval, lidé značili na vlastní náklady. V této době byly zřizovány studentské noclehárny s vlastním režimem a dozorcem, konkrétně v Železné Rudě, Špičáku a Strážově,“ uvádí Jitka Melicharová v knize Šumava a Pošumaví.

V roce 1901 pak Pasovský vytvořil jednotná pravidla pro všechna značení pořizované lidmi z Klubu českých turistů.

„Používaly se velké turistické značky s prostředním pásem 10 cm širokým s bílým pruhem po obou stranách o šířce čtyři centimetry. Byla tehdy zřízena takzvaná označovací družstva. Tvořilo je vždy tři až šest členů a dále několik nosičů materiálu. Nejprve se používala pouze červená barva, později modrá a od roku 1916 i zelená a žlutá. Prostřední pás turistické značky byl zúžen na čtyři centimetry,“ cituje tato pravidla Melicharová.

Turistické značení v Česku je třeba neustále obnovovat. Děje se tak například i na oblíbené červené turistické trase (na snímku) mezi Prostějovem a Olomoucí vedoucí přes partie Drahanské vrchoviny.
Po červené, modré, zelené nebo po žluté? Turistické značky nám závidí celý svět

Pro první roky značení bylo podle ní typické, že místní odbory značily jen ve svém okolí. Teprve v roce 1912 vznikla první dálková cesta (dříve se jí říkalo turistická dálnice), a to takzvaná Šumavská trať, která vedla z Prahy-Zbraslavi přes Brdy až na horu Plechý, nejvyšší vrchol české části Šumavy.

Klub se neustále rozšiřoval jak v Čechách, tak na Moravě. Po vzniku samostatného Československa se koncem roku 1918 dostal i na Slovensko a Podkarpatskou Rus, přičemž byl přejmenován na Klub československých turistů. Před druhou světovou válkou dosahoval počet jeho členů dosahoval 110 tisíc. Turistických nocleháren bylo 895 a odborů 385.

Stará turistická značka z doby Sudet.Stará turistická značka z doby SudetZdroj: Deník/Zuzana Hronová

Celková délka značených československých tras dosahovala k roku 1938 40 tisíc kilometrů a ve světě neměla konkurenci.

Druhá světová válka však znamenala krizi. Činnost klubu byla utlumena a trasy byly silně narušené. Po druhé světové válce došlo v duchu socialistické centralizace i ke sjednocení československé tělovýchovy a v roce 1948 k začlenění klubu do Sokola.

Po několika reorganizacích vznikl roku 1957 Československý svaz tělesné výchovy, který byl po listopadových událostech roku 1989 zrušen, a byla znovu obnovena činnost Klubu českých turistů.