Před čtyřmi lety, v březnu 2020, byla na londýnské aukci vydražena za 59 270 dolarů Jiřího medaile, druhé nejvyšší britské civilní vyznamenání za statečnost, udělené britskou královnou amatérskému boxerovi těžké váhy Ronaldu Russellovi. Dražebníkem byl sám Russell, neprodával však medaili proto, že by si jí přestal vážit.

„Byl jsem opravdu hodně nemocný, bylo to drsné,“ řekl před čtyřmi lety britskému deníku The Mirror. „Jsem už ve fázi, kdy se musím postarat o svůj pohřeb. Chci mít jistotu, že je to všechno zařízeno, a nenechat to břímě na někom jiném. Jenom doufám, že ten, kdo si to koupí, mě třeba pozve na oběd nebo tak něco, abych mu mohl celý ten příběh převyprávět tak, jak se opravdu udál.“

Jak se tedy onen příběh, v němž Russel sehrál zcela náhodou stěžejní roli, před půlstoletím odehrál?

Únosce s chorobným plánem

Byla středa 20. března 1974 kolem 20. hodiny. Russell, tehdy 28letý otec tří dětí, jel ten večer z práce ve své úklidové firmě a rozhodl se to vzít zkratkou přes The Mall, když si náhle všiml bílého Fordu Escort, který se nevyzpytatelně řítil směrem k Buckinghamskému paláci. Z jeho divoké jízdy okamžitě poznal, že něco není v pořádku. A nebylo.

Ford řídil 26letý Ian Ball, agresivní a dvěma pistolemi vyzbrojený násilník, který se právě chystal uskutečnit dlouho plánovaný, avšak chorobný záměr unést někoho z královské rodiny.

Svébytný kulturní a společenský fenomén má za sebou trnitou minulost:

Vůbec nejvíce proslavil londýnskou Metropolitní policii alias legendární Scotland Yard případ Jacka Rozparovače – jakkoli se jej policejním inspektorům nakonec nepodařilo vyřešit
Legendární Scotland Yard proslavil neúspěch. Inspiroval i slavného spisovatele

Jeho úděsný „los“ padl na tehdy 23letou princeznu Annu, která zřejmě přitáhla jeho pozornost svou nedávnou okázalou svatbou se svým prvním manželem, 26letým kapitánem britské armády Markem Phillipsem (vzali se jen o čtyři měsíce dříve). Jejich svatební obřad přilákal dva tisíce hostů a dalších 500 milionů ho zhlédlo v přímém přenosu na televizních obrazovkách, což byla podle amerického deníku The New York Times do té doby největší televizní sledovanost nějaké svatby vůbec.

Anna s Phillipsem se osudnou středu zúčastnili charitativní filmové projekce, z níž se kolem osmé večer vraceli do Buckinghamského paláce limuzínou Austin Princess s královským znakem. Netušili přitom, že duševně nemocný nezaměstnaný dělník Ball si už před časem pronajal dům ve slepé uličce v Hampshire, kde mladý pár žil, a když si přečetl oficiálně vydanou tiskovou zprávu o tom, že se princezna s manželem zúčastní charitativní akce, byl rozhodnutý sledovat je jiným vozem a v příhodné chvíli uskutečnit svůj plán.

Kralování ji nebavilo, přesto se její epocha navždy zapsala do dějin pod názvem viktoriánská:

Prvotní verze státního portrétu Korunovace královny Viktorie od Franze Xavera Winterhaltera (1805-1873)
Královna Viktorie po smrti manžela ohrozila svou říši. Kvůli románkům se sluhy

Pod falešným jménem John Williams si pronajal už zmíněný Ford Escort a sepsal dopis pro britskou královnu, v němž žádal o vyplacení dvou milionů liber v pětilibrových bankovkách, uložených ve 20 odemčených kufrech na palubě letadla, jež by s ním odletělo do Švýcarska. Peníze chtěl údajně věnovat Národní zdravotní službě, tedy veřejně financovanému systému britského zdravotnictví. Za účelem splnění svých zmatených požadavků hodlal unést Annu a hrozit jejím zastřelením, pokud mu královská rodina nevyhoví.

Zablokoval královskou limuzínu

K činu se odhodlal ve chvíli, kdy byl austin s princeznou a jejím manželem zhruba 200 metrů od Buckinghamského paláce. Ball ho prudce předjel a zablokoval, potom vyskočil z auta s pistolemi v obou rukách a zamířil k limuzíně.

Princezna, druhorozená dcera Alžběty II., seděla v té chvíli v zadní části proti svému muži, auto řídil jeden z královniných řidičů Alexander Callendar a na sedadle spolujezdce seděl 31letý inspektor James Wallace Beaton, člen speciální jednotky Scotland Yardu SO14 zaměřené na ochranu královské rodiny, který byl ten večer přidělen vznešenému páru jako tělesná stráž.

Ten nyní vystoupil, aby se domluvil s mužem, který je zablokoval. Ve tmě si nevšiml pistolí a předpokládal, že jde jen o obyčejného naštvaného řidiče. Rychle ale poznal, že se zmýlil. Muž totiž zničehonic vypálil a z necelých dvou metrů zasáhl Beatona do ramene.

Svým příbuzným i poddaným dělala pečovatelku, sama se přitom musela vyrovnávat s krutými ranami osudu:

Princezna Alice, hesenská velkovévodkyně, byla nejcitlivějším z dětí královny Viktorie. Zapáleně se věnovala ošetřovatelství a péči o chudé. Její život ale lemovaly tragédie.
Utrpení dcery královny Viktorie Alice: Mateřským polibkem rozhodla o své smrti

Inspektor se okamžitě pokusil zneškodnit střelce automatem, který měl coby člen královské ochranky u sebe, ale netrefil, a zbraň se po prvním výstřelu zasekla.

Ball se tak dostal až k zadním dveřím limuzíny za sedadlem řidiče a začal jimi cloumat. „Otevřete, nebo budu střílet,“ zařval.

Princezna i její muž se zevnitř snažili udržet dveře zavřené. Téhle chvíle využil Beaton, skočil zpátky do vozu a navzdory svému zranění se snažil dostat mezi oba manžele a útočníka. Ball skutečně začal znovu pálit. Jednu střelu vychýlila Beatonova ruka, další výstřel ho už ale zranil tak, že vypadl ze dveří ven a zůstal ležet.

Z limuzíny vyskočil také Callendar, který se pokusil střelce napadnout z druhé strany, ale Ball ho zasáhl do hrudníku a zraněný řidič se zhroutil zpátky do vozu.

Rvačka o princeznu

Teď už rozlícenému střelci nic nestálo v cestě. Doširoka otevřel zadní dveře, chytil princeznu Annu za předloktí a snažil se vytáhnout ji z vozu. Kapitán Phillips naproti tomu uchopil svou ženu za pas, aby ji udržel uvnitř.

„Prosím, vystupte,“ křikl Ball na Annu. „Musíte ven.“

V 80. letech minulého století vystupňovala IRA svůj ozbrojený odpor vůči britské vládě a začala k útokům používat podomácku vyrobené minomety:

Downing Street po nástupu Margaret Tchatcherové do funkce premiérky. I přes ochranu se sídlo hlavy britské vlády stalo terčem útoku
Odpálíme je semtexem! Útok IRA mohl způsobit masakr, nevyšel ale podle plánu

Anna nezpanikařila a snažila se agresora uklidnit. „Byla jsem až úzkostlivě zdvořilá, protože jsem si říkala, že by bylo hloupé chovat se přespříliš hrubě,“ uvedla v roce 1980 v rozhovoru s britským moderátorem Michaelem Parkinsonem, ocitovaném v časopise People. „Vedli jsme spolu určitou diskusi o tom, kam půjdeme, ale opakovala jsem, že z auta vystoupit nechci a nehodlám.“

Její postoj se změnil ve chvíli, kdy ucítila, že její šaty v důsledku přetahované vzadu praskly a trhají se. „To byla jeho nejnebezpečnější chvíle,“ vtipkovala později. „Od té chvíle jsem přestala jednat v rukavičkách.“

Když se Ball vsoukal do vozu na přední sedadlo a znovu na ni namířil zbraň s tím, aby vystoupila, odsekla mu: „Sakra, ani náhodou!“

Čtyři muži v krvi

V té chvíli už se k místu blížil 22letý pochůzkář, konstábl Michael Hills, který hlídkoval poblíž a uslyšel zvuky boje. Bohužel ale podobně jako Beaton situaci zpočátku podcenil a předpokládal, že jde jen o obyčejnou rvačku kvůli dopravní nehodě. Nebezpečného Balla proto jen chytil rukou za rameno. Střelec se v mžiku otočil a střelil mladého policistu do žaludku. Hills se zhroutil, ale než zkolaboval, stačil vysílačkou nahlásit, co se děje.

Situace si všiml i kolemjedoucí řidič osobního vozu Glenmore Martin a také se rozhodl zasáhnout: zablokoval Ballův bílý ford, aby střelec nemohl odjet, vyskočil z vozu a snažil se únosce slovně zastavit. Když na něj ale Ball namířil jednu ze svých zbraní, obrátil svou pozornost raději ke zraněnému Hillsovi a snažil se mu pomoci.

Britský král Karel III. se léčí s rakovinou:

Král Karel III. má rakovinu.
Rodina má o Karla III. kvůli rakovině strach. Camilla ho varovala už v minulosti

Jako třetí zasáhl John Brian McConnell, reportér britského bulvárního deníku Daily Mail, který šel právě kolem, všiml si znaku na limuzíně a pochopil, že nějaký člen britské královské rodiny je v nebezpečí. „Nebuď blbej, chlape,“ křikl na útočníka. „Schovej tu bouchačku!“

Ball ho místo odpovědi opět okamžitě beze slova střelil. McConnell se zhroutil na silnici. Byl už čtvrtým postřeleným ležícím v krvi.

Střetnutí s boxerem

Právě tato scenérie plná chaosu se naskytla Russellovým očím, kterého před chvílí zaujal divoce se ženoucí ford, takže se otočil za ním a teď se rychle blížil. Jako amatérský boxer těžké váhy si na agresora věřil. Využil toho, že Ball se po vyřízení novináře znovu zaměřil na princeznu v autě, rychle k němu doběhl a vší silou ho praštil zezadu do hlavy.

Únosce se zapotácel a znovu vypálil, střela minula boxera jen o několik milimetrů. Pochopil, že beze zbraně proti agresorovi možná neobstojí, rychle se rozhlédl a všiml si pendreku, který vypadl z ruky zraněnému konstáblovi Hillsovi.

Zatímco se pro něj shýbal, dostala se Anna ke klice dveří na druhé straně auta a vyskočila z vozu. „Řekla jsem si, že když budu mimo auto, mohla bych s ním pohnout,“ citoval před 10 lety její vzpomínku Smithsonian Magazine. Měla pravdu. Její manévr odpoutal stále ozbrojeného Balla od Russella a útočník se rozběhl kolem vozu, aby ji chytil. Princezna však poté, co přilákala jeho pozornost na sebe, skočila zpátky do limuzíny a zabouchla dveře.

Díky princezně Margaret si britská veřejnost zvykla na to, že i členové královské rodiny se mohou rozvádět:

Princezna Margaret, sestra britské královny Alžběty II. Britská veřejnost jí milovala i navzdory častým skandálům.
Večírky, nevěry, tajemství. Sestra Alžběty II. Margaret byla nešťastnou rebelkou

Russell bez ohledu na vlastní bezpečí přeběhl na druhou stranu auta, a když se k němu Ball otočil, praštil ho vší silou přes čelist.

„Řekl jsem si, že teď, anebo nikdy. Zasáhl jsem ho opravdu velmi tvrdě,“ uvedl v roce 2020 pro The Mirror. „Složil se na zem obličejem dolů. Pro jistotu jsem mu skočil na záda. Mohl jsem zemřít, ano, ale věděl jsem, co dělám. Jediné, o co mi šlo, bylo, aby nestřelil princeznu Annu.“

V té chvíli se už k místu přibližovali další policisté. Anna si jich všimla a křikla na únosce, že má poslední šanci zmizet. Russell, jemuž šlo hlavně o to chránit princeznu, poodstoupil tak, aby ji kryl. A Ball opravdu začal utíkat.

Daleko se ale nedostal. V té chvíli ho už sledoval policista Peter Edmonds, který zaslechl Hillsovu vysílačku a na místo dorazil vlastním vozem právě ve chvíli, kdy prchající muž zabočil do Parku svatého Jakuba. Rozběhl se za ním, přehodil mu přes hlavu kabát, povalil ho na zem a konečně zatkl.

Doživotí v ústavu pro duševně choré

Pozdějším vyšetřováním vyšlo najevo, že Ball neměl práci a trpěl duševní chorobou, což bylo zřejmě hlavní příčinou jeho jednání. Tisk začal samozřejmě okamžitě spekulovat, jak mohl nezaměstnaný, duševně nemocný člověk provést na vlastní pěst docela dobře naplánovaný pokus o únos a navíc do něj nemálo investovat. Uvažovalo se proto, že zřejmě nebyl sám a někdo v pozadí akci řídil.

To nahrálo různým teroristickým bojůvkám, jež v tu dobu ve světě působily. Dva dny po incidentu dostala redakce listu The Times of London dopis, v němž se k odpovědnosti přihlásila skupina, která si říkala Marxisticko-leninské aktivistické revoluční hnutí. Scotland Yard ale jakékoli spojení mezi ní a Ballem odmítl.

Termín stockholmský syndrom zavedl do praxe švédský psychiatr a kriminolog Nils Bejerot, který studoval chování Olssona, Olofssona a čtyř rukojmích:

Policisté v plynových maskách odvádějí Jana-Erika Olssona v poutech.
Stockholmský syndrom má 50 let. Jeho vznik podnítilo šestidenní drama v bance

Další novináři zase poukázali na podobnost slibovaného Ballova „donátorství“ britských zdravotnických služeb s případem americké levicové teroristické organizace Symbionese Liberation Army, která o měsíc dřív unesla dceru tiskového magnáta Hearsta Patricii Hearstovou a požadovala, aby její rodina složila „miliony dolarů na potraviny určené hladovějícím Kaliforňanům“. Ani zde se však neprokázala žádná souvislost.

„Neexistuje žádný náznak, že šlo o něco jiného než o osamocený čin jednotlivce,“ uvedl v britském parlamentu závěr vyšetřování tajemník královské rodiny Roy Jenkins.

Po víc než roce od svého činu, 4. dubna 1975, stanul Ian Ball před soudem. Přiznal se k obvinění z pokusu o únos i z opakovaného pokusu o vraždu – všichni čtyři zranění muži naštěstí jeho střelbu přežili. U soudu přečetl prohlášení, že svým činem „chtěl upozornit na nedostatek zařízení pro léčbu duševních nemocí v rámci systému Národní zdravotní služby“.

Byl odsouzen k doživotní internaci v psychiatrickém zařízení Broadmoor, kde dodnes zůstává. Stále ještě žije.

Zachránci královna zaplatila hypotéku

Princezna Anna zůstala s manželem do roku 1992 a z jejich sňatku vzešly dvě děti, Peter a Zara. V dubnu roku 1992 se manželé rozvedli a Anna si ještě koncem téhož roku vzala o pět let mladšího kapitána námořnictva Timothyho Laurence.

Královna Alžběta II. vyznamenala osobně všechny muže, kteří ve snaze chránit její dceru riskovali krk: inspektor Beaton obdržel Jiřího kříž, nejvyšší britské civilní vyznamenání za odvahu, policejní konstábl Michael Hills a boxer Ronald Russell dostali Jiřího medaili, druhé nejvyšší britské vyznamenání za statečnost, řidič Annina vozu Alexander Callender, novinář John Brian McConnell a policista Peter Edmonds byli dekorováni Medailí za udatnost a Glenmore Martin Královniným čestným uznáním za odvážné jednání.

Lord Lucan, obviněný z vraždy Sandry Rivettové, léta unikal úřadům a již dříve se objevily teorie, že by mohl žít v Austrálii:

Lord Lucan, a jeho tehdejší snoubenka Veronica Duncanová později Lucanová na snímku z roku 1963.
Zvrat v případu lorda Lucana. Vrah, který před půl stoletím zmizel, prý žije

Russell se už před mnoha lety zmínil o tom, že udělení vyznamenání komentovala panovnice slovy, že medaili mu předává královna Anglie a děkuje mu matka Anny. Ale až v roce 2020 prozradil, že Alžběta II. doprovodila své poděkování ještě jedním tajným dárkem.

„Pár dní před medailovým ceremoniálem mě navštívili nějací policisté u mě doma ve Stroodu v Kentu a zeptali se, jestli mám hypotéku. Odpověděl jsem: Ano, proč? Reagovali: No, říkáme vám to trochu brzy, ale královna ji splatí jako dárek za to, co jste udělal,“ řekl Russell v roce 2020 deníku The Mirror. Dodal, že mu tento dárek přišel navíc více než vhod.

„Bylo to úžasné. V té době jsem byl vlastně už kousek od toho, aby mi ten dům vzali, málem jsme přišli o náš domov. Díky královně jsem se z toho vyhrabal.“