Je neděle 30. října 1938 večer a v domovech Američanů, kteří mají právě puštěnou rozhlasovou stanici CBS, se line zvuk orchestru. Vysílá se živě z newyorského hotelu, kde právě zní skladba inspirovaná španělskými rytmy, když hudbu přeruší mimořádné zpravodajství.
Není to nic divného - v době pohnutých politických změn v Evropě se něco podobného děje běžně. Rozhlasový redaktor oznamuje, že vědci zaznamenali podivné výbuchy a světla na Marsu.
Hudba pokračuje. Pak ale zpravodajství přerušuje koncert podruhé. Tentokrát moderátor říká, že na americké území dopadl útvar z vesmíru - nejspíše meteorit. Do pár minut se hlásí reportér přímo z místa dopadu na farmě v New Jersey. „Ano, předpokládám, že je to věc, kterou mám přímo před sebou, napůl pohřbena ve velké jámě. Musela narazit s velkou silou. Ale musím říct, že ta věc nevypadá jako meteorit, spíš jako obří klobouk,“ hlásí reportér.
Jenže když začíná popisovat, jak z objektu náhle vylézají postavy o velikosti medvědů, s tykadly a černýma očima, jeho hlas je stále vyděšenější. A když pak „monstra“ spalují tepelným paprskem lidi, kteří se k nim blíží s bílou vlajkou, reportérova hrůza je až hmatatelná.
Kolem něj znějí děsivé výkřiky a spojení se přerušuje.
Napětí se stupňuje. V New Jersey je vyhlášeno stanné právo, marťanská armáda zabíjí, škody jsou obrovské, tisíce prchajících lidí ucpaly dálnice, Marťané terorizují New York, městem se šíří smrtící plyn, lidé na Times Square padají jako mouchy, valí se z rozhlasu další a další zprávy.
Odlehčení nastává až po celých 40 minutách děsivého zpravodajství. Tehdy totiž komentátor upozorňuje, že vše, co si posluchači dosud vyslechli, je pouhá fikce. Dramatizace vědecko-fantastického příběhu Válka světů.
Záznam rozhlasové hry Válka světů z roku 1938:
Stanice CBS tuto hru inspirovanou stejnojmenným románem od H. G. Wellse uvedla večer přesně před 85 lety. Vysílání se zapsalo do historie. Druhý den totiž velké americké noviny přinesly senzační zprávy o tom, že množství Američanů kvůli zpracování hry připomínající skutečné zpravodajství příběhu uvěřilo. A propukla masová panika.
Příliš reálné vysílání
V roce 1938 zažíval rozhlas své nejlepší časy. „Pro rozhlas to byl zlatý věk. Do roku 1939 rádio vlastnilo více než 28 milionů amerických domácností. Stalo se ústředním kusem nábytku v obývacím pokoji průměrné rodiny, přičemž se k němu shlukovali rodiče i děti, aby slyšeli nejnovější díl oblíbeného pořadu. Rozhlasové zpravodajství také ovlivnilo způsob, jakým veřejnost vnímala aktuální dění. Když v roce 1937 vybuchla vzducholoď Hindenburg, na místě byl reportér a živě zaznamenával události, o nichž by se jinak informovalo následující den,“ nastiňuje server PBS.
Stanice CBS byla jednou z celonárodních stanic, v níž autoři a reportéři toužili pracovat. Své služby jí nabídl i tehdy 23letý Orson Welles, budoucí významný americký režisér, autor klasiky Občan Kane. Právě Welles přišel s nápadem na rozhlasovou adaptaci románu Válka světů, pojednávajícího o invazi Marťanů na naši planetu.
Pořad napsal Howard Koch, produkoval John Houseman a režíroval Welles. Provokativní podobu hry spočívající v napodobení zpravodajství navrženou Wellesem schválilo vedení CBS. „Požadovalo jen pár drobných změn v názvech institucí, aby předešlo soudním sporům,“ píše magazín muzea Smithsonian. Dramatizace byla šitá horkou jehlou, autoři ji spíchli za pár dní. Welles trval na tom, že dění se z Anglie počátku 20. století přenese do současné Ameriky a bude vypadat co nejreálněji i pomocí zvukových efektů.
Nedostatečné upozornění
Ti, kdo poslouchali adaptaci Války světů od začátku, dobře věděli, že je to fikce. Uvedlo ji upozornění, že se vysílá rozhlasová hra, a v jejím průběhu pak zazněly ještě dvě další. „Nikdo si ale neuvědomil, že posluchači, kteří si hru naladí později a zmeškají úvodní oznámení, budou muset na to další čekat 40 minut. Rozhlasové publikum bylo přitom tehdy zvyklé, že fiktivní pořady bývají přerušovány oznámením o tom, kterou stanici člověk poslouchá, po půlhodině. Toto pravidlo se nedodržovalo jen při skutečném aktuálním zpravodajství,“ píše magazín muzea Smithsonian.
Určitá část lidí si přitom skutečně CBS naladila později, když v pořadu na konkurenční stanici nastala hudební vsuvka, o kterou neměli zájem.
NEPŘEHLÉDNĚTE: V roce 1957 ohlásila řada obyvatel texaského Levellandu, že se setkala se záhadným šedesátimetrovým světélkujícím objektem schopným zhasínat motory aut. Možná šlo o kontakt s mimozemskou civilizací. Jak to bylo?
Když hodinová rozhlasová hra končila, sám Welles posluchačům ještě jednou důrazně zopakoval, že to, co slyšeli, byla jen fikce. Dokonce své vyprávění zakončil větou: „Pokud vám zazvoní zvonek a nikoho tam nenajdete, nejsou to Marťani. Je Halloween.“ Na vtipy už ale bylo pozdě.
Raději jed
Válka světů ještě ani neskončila, když tisíce vystrašených lidí vyrazily do ulic či volaly na policejní stanice nebo přímo do CBS. Volající chtěli vysvětlit, co se děje, ptali se, kde sehnat plynové masky nebo hlásili paniku v ulicích. Ještě v noci tak do CBS dorazili policisté.
„Telefonní ústředna dokázala vyřídit jen zlomek příchozích hovorů. Welles seděl sám a sklesle. Skončil jsem, naříkal. Neobtěžoval jsem se na to odpovědět. Byl jsem příliš zaneprázdněn psaním vysvětlení, uklidňoval jsem publikum a odpovídal na nepřetržité telefonáty,“ popsal situaci ve svých memoárech z roku 1947 tehdejší šéf zpravodajství CBS Paul White.
Tisková konference Orsona Wellese:
Druhý den ráno přinesly americké noviny děsivé články popisující atmosféru uplynulé noci. Vyprávělo se v nich o masové hysterii. Lidé údajně ve spěchu odjížděli z domovů, páchali sebevraždy nebo umírali na infarkt v děsu z invaze mimozemšťanů. „Falešná rozhlasová 'válka' rozpoutala teror napříč USA,“ hlásil titulek listu New York Daily News.
I titulka listu The New York Times vyznívala podobně. „V Newarku vyběhlo ze svých domů více než dvacet rodin s vlhkými kapesníky a ručníky přes obličej, aby utekli před tím, co považovali za plynový útok. Lidé se ve skupinách modlili. Muž z Pittsburghu řekl, že se vrátil domů uprostřed vysílání a našel v koupelně svou ženu s lahvičkou jedu v ruce, která křičela: Raději zemřu takhle,“ stálo v těchto novinách 31. října 1938.
Dochovaly se i fotografie, jak muži stojí u svých statků s puškami v rukou, připraveni bránit se Marťanům.
Welles byl nucen vše vysvětlovat na mimořádné tiskové konferenci, kde si na něm reportéři smlsli. „Technika, kterou jsem použil, nebyla nová. Neočekával jsem nic neobvyklého. Učíme se o vlivu rádia na lidi a dostali jsme hroznou lekci,“ obhajoval se.
Lidé ale byli naštvaní. „Wellesovi dorazilo přes 1400 rozhořčených dopisů,“ připomíná A. Brad Schwartz v knize Broadcast Hysteria: Orson Welles's War of the Worlds and the Art of Fake News, jejíž výňatek nabídl magazín Vanity Fair.
Panika, nebo výmysl?
Legendy o masové panice se zachovaly dodnes. Celou věc noviny rozmazávaly ještě dva týdny. A mýtus přitvrdila studie psychologa Hadleyho Cantrila, podle kterého panika zachvátila čtvrtinu ze šesti milionů posluchačů.
Skutečnost je ale o dost méně brutální. Po přezkoumání se totiž ukázalo, že zprávy o panice milionu lidí jsou jen fámy a byť se posluchači mohli bát, do ulic jich v hrůze vyrazilo jen pár tisíc. „Panika byla tak nepatrná, že v noci byla prakticky nezměřitelná,“ uvádí dokonce magazín Slate.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, Warwick Goble, Public domain
zoom_in
Ilustrace z belgického vydání knihy H. G. Wellse Válka světů z roku 1906. Autorem ilustrace je Alvim Correa
Jak ale tedy vznikla legenda o skutečně masové hysterii? Podle všeho to nakonec nebyl rozhlas, kdo vytvořil falešné zdání, ale tištěná média. Ta totiž vnímala rozhlas jako svého největšího konkurenta, který je obírá o čtenáře. A tak novináři celou věc jednoduše nafoukli. „Noviny se chopily příležitosti nabízené Wellesovým programem k diskreditaci rádia jako zdroje zpráv. Vyvolaly paniku, aby dokázaly inzerentům a regulačním orgánům, že vedení rádia je nezodpovědné,“ přibližuje server Slate.
A Cantrilova studie, která to celé podpořila, se zakládala na příliš malém a nedostatečně prozkoumaném vzorku lidí. „Jeho tým vyslechl jen pár z těch nejvystrašenějších posluchačů v New Jersey, kde byla panika nejintenzivnější,“ podotýká Schwartzova kniha.
Válka světů posloužila jako námět i filmařům. V roce 2005 na motivy příběhu vznikl film s Tomem Cruisem:
Většinu posluchačů třeba podle Schwartze nevyhnal případný strach z toho, co slyšeli, do ulic, ale naopak zůstali u svých přijímačů, aby získali co nejvíce podrobností - a tím pádem se dozvěděli, že jde o fikci, dřív, než stihli něco podniknout.
Zbývá odpovědět na to, proč tisíce lidí vůbec uvěřily něčemu tak nepravděpodobnému, jako je invaze mimozemšťanů. „Lidé byli v roce 1938 zranitelní, báli se války, ekonomického vývoje a možná byli trochu nervózní, protože byl Halloween,“ vysvětlil stanici ABC profesor psychologie Joel Cooper.
Útok na Pearl Harbor? Tomu nevěříme
Válka světů nakonec Wellese proslavila a zároveň zdůraznila nutnost debaty o skutečné moci médií. Paradoxní dohru měla rozhlasová adaptace za druhé světové války, když Japonci v prosinci 1941 zaútočili na americkou základnu v Pearl Harboru.
Masivní útok byl pro Američany skutečně nečekaný. A tak když o něm informoval rozhlas, množství lidí si vybavilo vysílání z roku 1938. Měli pocit, že si z nich rádio opět „vystřelilo“. Sám Welles v pořadu v roce 1955 zmínil, že informaci o útoku po dřívějších zkušenostech nevěřili.
Na rozdíl od příchodu mimozemšťanů však byla zpráva o Pearl Harboru pravdivá.
