Deštivý pozdní večer na sídlišti Třinec - Lyžbice přeruší silná exploze. Z tříposchoďového panelového domu číslo 420 v Gottwaldově ulici zbývají jen trosky. Čtvrtek 14. června 1984 mění životy tamních obyvatel k nepoznání.

Podle městské kroniky jsou krátce po tragédii na místě hasiči, zdravotníci, policisté, vojáci a báňští záchranáři, kteří se snaží pomoci zavaleným přeživším. Tma a liják však ztěžují záchranné práce. Na místě pomáhají i dobrovolníci. Nakonec se daří zachránit deset zraněných lidí. Pod sutinami ale umírá patnáct osob, většinou se jedná o ženy a děti. V některých případech byl otec na směně a nebo na služební cestě a manželka s potomky zahynula.

Dvanáct bytů i vedlejší vchody zničil silný výbuch zemního plynu. Tlaková vlna vyrazila skla v širokém okolí.

Mrazivá svědectví

O manželku s novorozencem přišel Jiří Chwastek, který byl v osudný večer na noční směně. Když v troskách hledal svou rodinu, spatřil, jak záchranáři vytahují ze sutin dítě. „Bylo v plachtě a bylo malé. Začal jsem řvát a běžel tam. Pak mě odtáhli,“ vzpomínal v dokumentu Osudové okamžiky.

Dokument Osudová svědectví vypráví o tragédii v Třinci z roku 1984:

| Video: Youtube

Arnošt Chwastek měl ve zříceném domě tři potomky. „Když jsem přijel, pátral jsem po děckách. Starší kluk ležel mezi postelemi přitlačený. Vytáhl jsem matraci a zachránil ho,“ sdělil v dokumentu. Mladšího syna pak spatřil již sedět v autě. Jenže výbuch nepřežila jeho čtyřletá dcera Lucie.

Přeživší měli mnohdy těžká zranění. „Byla jsem hodně popálená. Ani jsem nevěděla, že nemám vlasy a obočí. Spáleniny jsem měla na 65 až 70 procentech těla,“ vypověděla v dokumentárním pořadu Ester Jedličková.

Příčina havárie

Intenzivní vyšetřování příslušných složek ministerstva vnitra zjistilo, že podél panelových domů probíhala generální oprava horkovodu. Při výkopu kolem hlavního plynového řádu však dělníci nezajistili plynové potrubí proti pohybům půdy. Následkem několikadenního deště pak právě k sesuvu došlo.

Posun půdy způsobil povytažení plynové přípojky z plynového uzávěru umístěného uvnitř budovy. Unikající plyn se koncentroval ve sklepním prostoru, se vzduchem vytvořil prudce výbušnou směs a pak už stačilo třeba jen otočit vypínačem nebo aby vznikla jiskra při zazvonění a nastal výbuch.

V třinecké kronice se dále uvádí, že po tragédii čelilo obvinění několik odpovědných pracovníků z Okresního stavebního podniku. Počátkem března 1985 se konal ve Frýdku-Místku soud. Stavbyvedoucí byl odsouzený ke třem letům vězení, mistr ke čtyřem a půl rokům nepodmíněně, vedoucí Okresního stavebního podniku a další tři pracovníci k podmíněným trestům.

Možné zapojení komunistů

Ačkoliv byl případ uzavřený jako nehoda, o mnoho let později vzbudil pozornost bývalý spolupracovník Státní bezpečnosti Karel Muroň, který v roce 2010 přišel na státní zastupitelství v Olomouci se svědectvím, že ve skutečnosti byla za výbuchem připravená akce komunistické kontrarozvědky.

Podle Muroně chtěla StB svést výbuch na skupinu tehdejších chartistů v čele s Václavem Havlem, aby měla záminku je zlikvidovat. Ve výpovědi uvedl, že se měl akce zúčastnit spolu se dvěma Libyjci. Utekl však předtím do Polska, kde údajně vše nahlásil.

Tuto verzi poté prověřoval Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Někdejší mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Reichl však uvedl, že tento scénář byl málo pravděpodobný, což se později i potvrdilo.

Muroňovu výpověď zpochybnili i někteří pamětníci. „Spekulacím o zapojení StB absolutně nevěřím,“ prohlásil tehdy pro deník Právo státní zástupce Emil Švarný, který v době tragédie  pracoval na místním okresním ústavu národního zdraví.