Bývalému hornickému městečku Silver Plume, ležícímu v srdci Skalnatých hor v americkém státě Colorado asi 80 kilometrů západně od Denveru, se někdy přezdívá „žijící město duchů“.
„Žijící“ proto, že není opuštěné; dodnes je i přes krach těžby stříbra, k němuž došlo na sklonku 19. století, nadále obýváno a žije v něm kolem 200 stálých obyvatel. A „město duchů“ proto, že jeho historii znovu a znovu protínají tragické příběhy, které se jakousi zvláštní, nevysvětlitelnou a děsivou náhodou opakují a podobají jeden druhému.
Začalo to sebevraždou v roce 1887
Vůbec první z těchto příběhů se odehrál ještě za časů, kdy byly zdejší stříbrné doly v provozu, v roce 1887. V tom roce se v Silver Plume zabil muž jménem Clifford Griffin, 39letý horník, kterého zlomila bolest ze smrti snoubenky, jež zemřela v New Yorku. Jeho zármutek byl tak hluboký, že odmítl žít dál. Jednoho dne si proto vykopal hrob v dole, v němž pracoval (říkalo se mu Důl 7:30), a pak se zastřelil.
V jeho věcech se později našel dopis s posledním přáním, aby ho v místě, které si vybral, opravdu pochovali, protože tam podle svých slov vždy nacházel nejvíce klidu.
Město mu vyhovělo, a navíc nechalo vztyčit na útesu čnějícím nad Griffinovým hrobem desetimetrový žulový pomník. Ten tam stojí až dodnes, je viditelný už zdálky a tvoří jednu ze zastávek na oblíbené turistické stezce nazvané 7:30 Mine Trail.
Důvodem, proč je tato stezka tak populární, je ale také trochu temná a tajemná pověst spojená s tímto příběhem. Podle ní nedošel duch Clifforda Griffina ani po smrti pokoje a stále se potuluje v okolí bývalého dolu, jakoby do něj chtěl vlákat další oběti.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, Wpstanton, CC BY-SA 4.0
zoom_in
Monument Clifforda Griffina, nešťastného horníka, který na tomto místě spáchal v roce 1887 sebevraždu. Jeho smrt bývá považována za počátek prokletí městečka Silver Plume, jež je prý žijícím městem duchů
Znělo by to jako báchorka pro postrašení dětí a také to báchorka je – jenže se poněkud zvláštním a hrozivým způsobem připomněla právě po stu letech od Griffinovy smrti, v roce 1987, a navíc i v roce následujícím. V těchto dvou letech se přesně na den po 11 měsících ztratili v Silver Plume dva muži. Oba vyšli z téhož domu, jeden 7. září 1987, druhý 7. srpna 1988 – a ani jeden už se do něj nikdy nevrátil.
Záhadná smrt knihkupce a jeho psa
„V září 1987, téměř sto let po sebevraždě Clifforda Griffina v Silver Plume, zmizel 47letý majitel místního knihkupectví Tom Young,“ zmiňuje začátek strašidelného pokračování legendy web Find a Grave.
Veterán speciálních armádních jednotek a bývalý učitel na střední škole v Arvadě v Coloradu Tom Young se podle webu Dark Side přistěhoval do Silver Plume v roce 1969. V době, kdy zmizel, žil sám jen se svým psem Gusem a bydlel v nepříliš přívětivé části městečka, ležící kvůli své poloze v zimě ve věčném stínu.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, Find-a-grave, volné dílo
zoom_in
Knihkupec Tom Young, který vyšel ze svého obchodu na hlavní třídě v Silver Plume 7. září 1987, provázen svým psem Gusem, a už se nikdy nevrátil„Město je obklopeno horami. V zimě dostává severní část města jen dvě hodiny přímého slunečního světla každý den. Tom Young žil na jihu – na temné straně hory Pendleton, které se slunce nedotkne téměř pět měsíců v roce,“ uvádí režisér a producent Eric Walter, autor dokumentu o celé záhadě.
Young v pondělí 7. září 1987 vyšel v doprovodu svého psa Guse z knihkupectví, nacházejícího se na hlavní třídě – a už ho nikdy v městečku nikdo neviděl živého.
„Tom se předtím pár lidem zmínil, že se chystá na dovolenou do Evropy. Uběhly tak tři týdny, než někomu začala být jeho nepřítomnost divná,“ píše web Unsolved mysteries.
Po více než 10 měsících od Youngova zmizení, v neděli 31. července 1988, našli dva lovci na hoře Sherman poblíž Silver Plume kosterní pozůstatky člověka a psa. „Prozkoumávali tam terén kvůli nadcházející sezóně lovecké lukostřelby a narazili na kostry,“ popsal později nález Dave Dauenhaur z oddělení šerifa okresu Clear Creek, jenž byl jedním z prvních vyšetřovatelů na místě.
Vyšetřování rychle ukázalo, že jde skutečně o pozůstatky Younga a Guse – a také to, že oba, muž i jeho pes, zemřeli na střelnou ránu do hlavy. Na místě byl nalezen i revolver, což vedlo k rychlému uzavření případu. „Při následném vyšetřování jsme zjistili, že Tom si koupil tuto zbraň přibližně čtyři dny před svým zmizením. Případ tak byl uzavřen a označen za sebevraždu,“ uvedl Dauenhaur.
Stín pochybností ale zůstal. Na místě se totiž našly i kusy rozřezané zelené plachty, naznačující, že se někdo snažil těla záměrně ukrýt. Udělal to Young ještě před sebevraždou, aby se na jeho čin nikdy nepřišlo? Nebo na místě jednal i někdo jiný?
Spisovatele fascinoval knihkupcův osud
V době, kdy oba lovci narazili na kostru muže a jeho psa, studoval Youngův osud už několik měsíců další člověk, 49letý sportovní novinář a začínající spisovatel Keith Reinhard, redaktor chicagských novin Daily Herald.
Reinhard se přestěhoval do Silver Plume zhruba dva měsíce předtím, přičemž měl v plánu tři věci: překonat svůj strach z výšek a vyzkoušet horolezectví, otevřít si svůj vlastní obchod se starožitnostmi určený letním turistům a napsat román. Jako téma pro psaní přitom zvolil právě Youngův příběh, jehož rozuzlení v době, kdy se s ním poprvé seznámil, ještě neznal a jeho mysterióznost jej fascinovala.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo
zoom_in
Společenská budova v bývalém hornickém městečku Silver Plume, kde se Keith Reinhard večer před svým zmizením bavil na večírku s neznámou ženou
V novinách si vzal proto tříměsíční volno, odcestoval do lůna Skalnatých hor a jako vhodné místo pro zamýšlené starožitnictví si pronajal bývalé Youngovo knihkupectví. Doufal jednak v to, že ho toto autentické prostředí bude inspirovat při psaní, jednak v to, že jeho starožitnictví bude úspěšné – v takovém případě plánoval, že by se s manželkou přestěhoval do Silver Plume natrvalo.
„Keith se své padesátky obával a ze Silver Plume byl nadšený. Byl tu, aby svých dalších 40 let prožil tak, jak si to vysnil,“ cituje web Unsolved mysteries jednoho z jeho místních kamarádů Teda Parkera, který v městečku provozoval kavárnu a s Reinhardem se znal už od dětství.
Po přestěhování se do Silver Plume začal Reinhard mluvit se všemi, kdo Toma Younga znali, a modeloval podle něj svého románového hrdinu pojmenovaného jako Guy Gypsum – část jeho osobnosti stvořil z toho, co se dozvěděl o Tomovi, zčásti šlo o projekci jeho vlastní povahy.
„Reinhard našel v Youngově osudu výzvu, aby prozkoumal svou vlastní smrtelnost. U svého stolu v Silver Plume složil meditaci o umírání: Jakmile poznáš smrt, jakmile ji přijmeš, strach je pryč. Zbývá jen očekávání,“ píše Eric Walter.
Vyšel ze stejného domu a také zmizel
Týden po nálezu Youngových pozůstatků prošel Reinhard městečkem a všem, které potkal, se svěřoval, že plánuje vylézt na horu Pendleton. Jedním z těchto lidí byl i Ted Parker. „Stavil se v kavárně a řekl mi, že se na ten vrchol dostane. Jestli se nevrátím, volejte záchranáře, říkal, ale bylo to v žertu, cítil jsem to,“ vypověděl později Parker. Dodal však, že to bylo naposledy, kdy svého přítele viděl.
Večer před svým zmizením se novinář ještě zastavil na večírku v jedné ze společenských budov ve městě, kde se dal podle svědků do řeči s neznámou ženou jmenující se zřejmě Greta nebo Gretchen a strávil v její společnosti hodně času. Policie ale tuto ženu nikdy nenašla a nezjistila, co jí říkal.
V neděli 7. srpna 1988 vyšel Keith Reinhard ze svého obchodu stejnými dveřmi jako 11 měsíců před ním Tom Young a lidé z městečka jej ještě zahlédli, jak kolem půl páté odpoledne kráčí směrem k hoře Pendleton. To bylo trochu divné, protože už bylo dost pozdě na to, aby zahájil náročnou šestihodinovou túru na vrchol.
Ze svého výletu se novinář už nikdy nevrátil. A na rozdíl od Younga se až dodnes nenalezlo ani jeho tělo. Přestože po něm už den po jeho zmizení začalo pátrat více než 125 mužů a tucet vycvičených psů, kteří po sedm dní pročesávali těžký horský terén, a přestože byly k jeho záchraně nasazeny i vrtulníky, nenašla se ani jediná stopa, jež by pomohla objasnit Reinhardovo zmizení.
„Pátrání po Reinhardovi bylo jako hledání pověstné jehly v kupce sena. Ta kupka měla na výšku více než 900 metrů s 60stupňovým sklonem. Pro pátrání to byl jeden z nejobtížnějších terénů. Další nevýhodou bylo, že Keith se vydal do hor jen v modrých džínách, flanelové košili a teniskách. Neměl žádný batoh, žádné vybavení. Za normálních okolností po sobě subjekt pátrání zanechá řadu stop, po kterých můžeme jít, ale Keith jich mnoho nezanechal. Neměl s sebou nic, co by mohl zanechat,“ uvedl později Charley Shimanski, jenž vedl horský záchranný tým.
Spáchal snad Reinhard po Youngově vzoru sebevraždu? Nebo to bylo jinak a oba muži se stali obětí vraždy? Žádné důkazy prokazující nezvratně přítomnost neznámého pachatele se nenašly, ale pro sebevraždu nebyl v Reinhardově případě podle jeho manželky Carolyn žádný důvod: „Keith nebyl typ člověka, který by opustil celý svůj život a nechal ho za sebou. Miloval lidi svého života a rád s nimi udržoval kontakt. Nemyslím si, že je všechny dokázal opustit.“
Šlo tedy o obyčejnou nehodu? Ale proč se tedy Reinhard vydával do hor v podvečer, kdy mu muselo být jasné, že už se za světla nikam nedostane, a nevybavil se přitom ničím, co by mu pomohlo při nočním bivakování?
Podle jeho dcery Tiffany si chtěl možná na vlastní kůži prožít Youngův osud, aby získal inspiraci: „Spisovatelé rádi žijí příběh, o kterém píší. Když ho procítí, psaní o něm je pak pro ně jednodušší. Je možné, že můj otec chtěl na vlastní kůži zažít, jaké to je zmizet, aby o tom mohl psát.“
