Globální cíle jsou vskutku fenomenální myšlenkou. Za jejich zrodem stálo shromáždění OSN, na kterém se řeklo: „Toto jsou největší světové problémy a zde je způsob, jakým budeme měřit pokrok při jejich nápravě.“ V těchto 17 cílech najdeme sliby o ukončení extrémní chudoby a hladu, nápravě klimatických změn a vzdělávacího procesu či snížení míry nerovnosti a korupce.

Vzhledem k tomu, že vešly v platnost v roce 2016 a mělo by jich být dosaženo do roku 2030, se letos ocitáme přesně v polovině jejich plnění – a přestože tyto cíle přinesly mnoho dobrého, svět téměř v každém z nich zaostává. Nyní nastal ideální čas Globální cíle (též známé jako Cíle udržitelného rozvoje) vyhodnotit, uvědomit si, co funguje, a přiznat si, co ne. Rovněž bychom měli zdokonalit náš dosavadní přístup, abychom mohli udělat maximum pro lidi, kteří to skutečně potřebují.

Markéta Šichtářová
Další recese na cestě

Bill Gates je spolupředsedou Nadace Billa a Melindy Gatesových.

Bjorn Lomborg je prezidentem Kodaňského konsensu.

Článek vyšel poprvé anglicky v Gates Notes, v Česku exkluzivně pro Deník.

Začněme nejprve tím, co funguje opravdu dobře. Krása těchto cílů spočívá v tom, že přiměly celý svět dohodnout se na věcech, na kterých doopravdy záleží, jakož i na měření pokroku při jejich realizaci. Tato shoda se pak stala hnacím motorem pro reálnou činnost: Vlády, nadace a sponzoři se zavázali pomáhat či jinak podporovat nejchudší obyvatele světa, přičemž právě tyto cíle používají jako mustr při vynakládání finančních prostředků. Jak se ostatně říká, „co se bude měřit, to se také udělá“.

A nyní k problému: Globálních cílů je příliš mnoho. K oněm 17 závazkům je totiž přidruženo ohromné množství podcílů, konkrétně tedy 169.

Takové množství by samo o sobě nebylo problémem, kdyby se svět zasadil o jejich financování. To se však neděje. Z jisté zprávy vyplývá, že navzdory rekordní angažovanosti dárců bude na financování cílů chybět 10 až 15 bilionů dolarů ročně, a to po celý zbytek desetiletí. To zhruba odpovídá veškerým daním vybraným všemi vládami na světě.

Petr Kolman
Povinně pojištěné elektrokoloběžky

Takto masivní nedostatek vyžaduje dvojí přístup. Zaprvé je potřeba udělat maximum pro jeho snížení. Dárci by měli nejen dostát svým závazkům, ale dokonce je předčít, abychom těchto cílů dosáhli. Přestože celková zahraniční pomoc v roce 2022 už počtvrté v řadě vzrostla, většina této navýšené částky putovala na uprchlickou a humanitární pomoc v důsledku ruské války na Ukrajině. Pomoc nejchudším zemím ve skutečnosti klesla.

Existuje však několik čestných výjimek. Francie, Nizozemsko, Spojené státy americké a Čína v nedávné době navýšily financování zdravotnictví v nízkopříjmových zemích. Gatesova nadace je na cestě ke zvýšení celkových darů o 50 % - na 9 miliard dolarů ročně do roku 2026 – převážně na zdravotnické účely a rozvoj. Pevně doufáme, že se k nim připojí i další sponzoři.

Zadruhé, i když dárci navýší své příspěvky, všichni si musíme uvědomit, že inflace a rostoucí úrokové sazby vyčerpávají možnosti vlád. Smutnou realitou dnešní doby je, že svět zkrátka nenajde dodatečných deset bilionů dolarů ročně na financování Globálních cílů. Musíme se tedy zaměřit na hledání těch nejlepších řešení v oblasti rozvoje – právě tyto investice přinesou s aktuálně dostupnými prostředky nejvíce užitku.

Karel Diviš
Diagnóza české ekonomiky

Nemusíme se přitom spoléhat na pouhé odhady. Díky desítkám let výzkumu můžeme z dostupných dat najít ta nejlepší opatření. Například v nedávném projektu, který vedl Bjorn a který je uveden v jeho nové knize Best Things First, ekonomové identifikovali 12 vysoce efektivních strategií, které by přinesly ohromné výhody za relativně nízké náklady.

Mimo jiné zjistili, že několik prostých opatření pro zlepšení podmínek při porodu může ročně zachránit život 166 tisícům matek a 1,2 milionům novorozenců, a to za méně než 5 miliard dolarů ročně. A dalších 5,5 miliardy dolarů ročně vynaložených na zemědělský výzkum a vývoj pro chudé by snížilo podvýživu, pomohlo zemědělcům prosperovat v oteplujícím se klimatu a snížilo náklady na potraviny, což by přineslo dlouhodobý přínos v hodnotě 184 miliard dolarů ročně. Mezi další doporučení patří například snaha o prevenci v oblasti tuberkulózy a malárie, očkování většího počtu dětí, zlepšení vzdělávacího procesu a posílení vlastnických práv k půdě.

Zdroj: DeníkCelkem tento projekt přišel s 12 strategiemi, které by do roku 2030 zachránily více než čtyři miliony životů ročně a přinesly roční ekonomické výhody zemím s nízkými a nižšími středními příjmy ve výši 1,1 bilionu dolarů. Vezmeme-li v potaz náklady v hodnotě 35 miliard dolarů ročně od současnosti do roku 2030 (při aktuální hodnotě dolaru v roce 2023), tak jde o návratnost ve výši zhruba 52 násobku investice.

Pavel Kopecký
Smrt arménského Karabachu

Následující zásady jsou však ještě důležitější než jakákoliv konkrétní strategie. Zaprvé, pojďme se znovu zavázat k financování práce na Globálních cílech, protože tím zachraňujeme životy a pomáháme lidem vymanit se z extrémní chudoby. A zadruhé, přiznejme si, že dostupné prostředky nedokážou pokrýt veškeré potřeby, což znamená, že bychom se měli zaměřit na strategie, které budou mít na zlepšení stávající situace největší dopad. S těmito zásadami na srdci se pak můžeme zasadit o to, že Globální cíle přinesou maximální možný užitek.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.