Trochu nenápadně poslanci nedávno odhlasovali, že od roku 2025 nebude už možné umisťovat kojencea batolata do kojeneckých ústavů. Neskončí děti na ulici nebo v pochybné péči?

V prvé řadě je třeba napsat, že jsme v tomto za exoty, naše nejmenší dáváme do ústavů jako jediní široko daleko. Nejen západní země, nejen všichni naši sousedé, ale i třeba Rumunsko už to dávno nedělají.

Někteří zastánci kojeneckých ústavů argumentují tím, že malé děti potřebují hlavně péči odborníků. A to je největší omyl. Potřebují především lásku a péči nejbližšího člověka.

V ústavech někoho takového nemají. O jednu „tetu“ se musí dělit s několika dalšími dětmi, což je podle mnoha vědeckých studií poznamená na celý život.

Správná intuice

Odborníci se shodují, že zrušit ústavy je správná věc. Někteří za to bojují už mnoho let, odpůrců naštěstí ubývá. Jedni z mála posledních jsou komunisté, u kterých to nepřekvapí. Jejich experimenty, názory na výchovu a pokusy o přeprogramování člověka jsme mohli pozorovat a prožívat desítky let.

Přitom počáteční zkušenost je pro dítě zásadní. To, co se naučív prvních měsících a letech, ho ovlivňuje celý život. Souvisí to s prudkým vývojem, jakým prochází mozek. A pro ten je klíčové, když u sebe máme v nejranějším věku jednu blízkou osobu, která reaguje na naše potřeby. Na potřebu jíst, pít, pomazlit se, podat hračku, přebalit…

Zdroj: Deník

Klára Laurenčíková, předsedkyně Výboru pro práva dítěte a zároveň členka iniciativy Dobrý start, která dlouhodobě omezení kojeňáků propaguje, říká: „Představte si, že by se něco staloa vy byste nemohli pečovato své dítě. Na nějakou dobu byste ho museli dát mimo rodinu. Co byste si vybrali? Péči přechodné pěstounky, která je tu jen a jen pro ně, nebo ústav, kde se bude muset dělit o pozornost jedné tety s dalšími čtyřmi? Intuice nás vede správně…“

Kojenecké ústavy zcela nezaniknou, měly by se změnit. Těžiště péče bude v terénních a ambulantních službách. Uvolněné kapacity mohou být využity na sociálně aktivizační služby pro rodinys dětmi, služby rané péče či poradenské, preventivní programy a další. I díky tomu se odhaduje, že až 70 procent dětí bude moci zůstat u biologických rodičů. Obdobně to funguje po celé Evropě, ale například i ve Zlínském kraji, který se rozhodl jít touto cestou už roku 2016. Nepotvrdily se obavy, že se děti nebudou mít kam vrátit, nebude dostatek kvalitních pěstounů nebo bude nutné děti posílat do jiných krajů.

Jde i o úsporu

Peníze by asi v tomto případě neměly být na prvním místě, přesto zrušení kojeneckých ústavů přináší i velké úspory. Zatímco náklady na jedno dítě v ústavu činí měsíčně 75 tisíc korun,u pěstounů nebo ideálně v původní biologické rodině je to mnohem méně. Odhaduje se, že za jedno ušetřené místo v kojeňáku se dá podpořit až 38 původních rodin.

Tomáš Jindříšek
je reklamní a marketingový expert

Zákon je ale plný kompromisů. Věk 0–3 roky je nejkritičtější, ale ve všech okolních zemích je hranice daleko vyšší. Na Slovensku se nesmí do ústavů umisťovat děti do 6 let, v Polsku do 10 let,v Maďarsku dokonce do 12 let.

Zákon v současné podobě stanoví výjimku pro postižené děti, ty v ústavech zůstanou. Zatímco snaze dostat dospělé s hendikepem z ústavů a integrovat je do společnosti se posledních pár let daří, u dětí zaostáváme. Poslední velké omezení je to, že o pěstounství mohou zažádat jen sezdané páry. Se vší úctou k tradičnímu manželství nežijeme v 19. stoletía kvalitu vztahu a výchovy neurčuje „papír“. Spousta dětí vyrůstá v neúplných rodinách a střídavé péči.

Mám to štěstí, že jsem šťastně ženatý a nedávno se mi narodilo třetí dítě. Zažívá luxus milující matky a otce. Kdybychom tu ale se ženou nebyli, přáli bychom si, aby nás nahradili jiní milující lidé. Manželé, pár nebo třeba registrovaní partneři nebo partnerky. A jak to máte vy?

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.