Nemíním zde nyní řešit problémy alkoholismu těch, kteří ve věku mladistvých konzumují v restauracích a hospodách alkoholické nápoje, ale chci se vyjádřit k aktuálnímu „problému“, který je v poslední době v centru pozornosti především na sociálních sítích a nejrůznějších medií.

Normální občanská veřejnost má podle mého názoru a podle ohlasů na sociálních sítích v této záležitosti většinově jasno.

Pavel Kopecký
Vládní marasmus versus Vzpoury davů

Stanislav Křeček
je veřejný ochránce lidských práv

Především bych rád zdůraznil, že jde o specifický „český“ problém. V jiných demokratických zemích o žádný problém nejde, věc je ku spokojenosti veřejnosti dávno vyřešena a nápisy na hotelích nebo restauracích zakazující vstup s dětmi žádné vášně nevzbuzují a úvahy o nějaké diskriminaci nikoho ani nenapadnou.

Svobodná vůle 

Slyším-li tedy váženého pražského advokáta hovořit o tom, že pokud majitel restaurace předem zakáže vstup dětem, jde o hlubokou diskriminaci, pak musím konstatovat, že vážený kolega se mýlí.

Každý podnikatel má právo vymezit rozsah své činnosti, a tedy každý majitel restaurace nebo hotelu má, a to i podle judikatury Nejvyššího soudu (!), právo rozhodnout, zda se chce zaměřit na klientelu vyžadující spíše klidné prostředí, nebo na rodinám otevřený prostor s dětskými koutky a hračkami.

I naše Česká obchodní inspekce zde podle mého názoru užívá přespříliš široký výklad pojmu diskriminace.

Místopředseda PSP ČR a stínový ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček
Poštovní panoptikum

Zdroj: Deník

Naopak za velmi diskriminační bych považoval nyní někdy doporučovaný, prý jakýsi kompromisní stav, kdy by majitel mohl z restaurace vykázat rodiče se „zlobivými dětmi“. Bylo by nepřípustné, aby záleželo zcela na úvaze majitele stanovit, které dítě již „zlobí“ a které dosud ne. Svobodná vůle by zde měla dostat přednost před vším ostatním: vůle majitelů, rodičů i těch, kteří chtějí v klidu posedět.

Obě skupiny lidí by přece měly mít možnost vyhledat to, co jim nejlépe vyhovuje, a nikoli jim pod záminkou falešného pojetí „lidských práv“ vnucovat způsob života, který si nepřejí.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.