Byť hřeje červencové slunce, nálada v českém průmyslu se přibližuje k bodu mrazu. Když budeme konkrétní, jeden z hlavních ukazatelů kondice průmyslu, takzvaný index nákupních manažerů (PMI) ve zpracovatelském sektoru, klesl z květnových 42,8 bodu na 40,8 bodu v červnu. Jakmile je hodnota indexu pod 50 body, znamená to útlum kondice průmyslu. Neboli že průmyslová výroba propadá. My jsme průmyslová země. Takže když se propadá průmysl, prakticky to znamená útlum celé ekonomiky.

Ochabuje poptávka

Hlavní problém je v ochabující poptávce. Klienti nenakupují. A je jedno, zda domácnosti, nebo firmy. Průmyslové podniky nemají odbyt, protože klienti nemají peníze, nebo pokud je mají, šetří je v obavách z ještě horších časů. Navíc je cítit také významný pokles výroby i nových zakázek. Ještě horší je, že nás z bryndy nevytáhne ani zahraničí. Menší zájem je totiž patrný nejen u českých odběratelů, ale i v zahraničí, jelikož klesá počet exportních zakázek.

Markéta Šichtářová
je ekonomka

Současné útrapy českého průmyslu jsou dost nepříjemné. Jenže svým způsobem mají vlastně ozdravný efekt. Právě určité zchladnutí trhu práce by totiž mohlo nakonec přispět k rychlejšímu slábnutí inflace. V praxi by to probíhalo tak, že dodavatelé budou tlačeni ke snižování cen, aby povzbudili prodeje a zároveň si udrželi konkurenceschopnost. Už teď vidíme, že ceny vstupů klesly nejrychleji za posledních 14 let. Nižší poptávka po materiálech se projevuje také ve sníženém množství nákupu vstupů.

Markéta Šichtářová
Průmyslu dochází dech

Ale abychom viděli i to pozitivní, zchladnutí průmyslu bude nepříjemné, ale zároveň jde o návrat k plynulejšímu a normálnějšímu fungování ekonomiky. Víte, existují dva typy hospodářského zpomalení: Některá zpomalení hospodářského růstu jsou integrální součástí kapitalismu a tržního systému; jsou nezbytným očistným opatřením, které vyřadí z provozu již neefektivní podniky a výroby a umožní vznik něčeho nového. Jsou žádoucím evolučním mechanismem, jakkoli se voličům nelíbí.

Vedle toho jsou ekonomická zpomalení, která nemají s kapitalismem a volným trhem nic společného, ačkoli se zrovna tak projevují poklesem HDP, nárůstem nezaměstnanosti či poklesem akciových trhů. Naopak jsou důsledkem regulací státu a zasahování vlád a centrálních bank do ekonomiky. A to je případ dnešní situace, kdy se evropská i americká ekonomika nemohou nadechnout k růstu a neustále se potácejí na hraně recese, jak ukazují i tato čísla, která jsem právě popsala.

Odložený propad

Dnes, v roce 2023, začínáme čím dál intenzivněji pociťovat důsledek tohoto chybného rozhodnutí a pseudořešení. Když měly banky v březnu velké problémy, byl to jeden z těchto důsledků. Ostatně stejně jako před rokem 2008 jsou ceny nemovitostí stále ještě přehřáté a už klesají. Stejně jako tehdy prudce vzrostly úrokové sazby z velmi nízkých hodnot. Stejně jako tehdy došlo k tisku obrovského kvanta peněz. Jen to vše bylo ještě enormnější.

Zdroj: DeníkCo tím chci říci? Současná ekonomická „nekondice“ nemá nic společného s cyklickým poklesem. Je stoprocentně způsobena státními zásahy, a podle toho se také bude vyvíjet: Propad životní úrovně, který jsme „měli“ prožít během lockdownů, se podařilo tiskem peněz odkládat, až nás dohnal teď. Ale je to pořád jen odložený důsledek tehdejších chybných vládních rozhodnutí.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.