Stalo se mi to v jednom malém divadélku: Po hře následovala beseda. A já se ocitl v cizí bublině.

Martin Vopěnka
je spisovatel a nakladatel

Mladá aktivistka nejprve vysvětlila, že se rodíme svobodní a nepatříme tedy žádné korporaci, jakou je například stát. Nikdo nemá právo si nás přivlastňovat přidělením rodného čísla, ale, co je podstatnější, nikdo nemá právo na nás vymáhat pokuty a posílat exekutory. K dohodě o něčem takovém musí souhlasit obě strany. A my jsme státu před narozením nic nepodepsali.

V Americe je prý ta teorie dopodrobna rozpracovaná a právně dotažená. Hned jsem si představil, jak velký to bude kšeft pro vychytralé právníky, které vás vysekají z každé vaší osobní zodpovědnosti, zejména ovšem z té hmotné. Čeští příznivci měli prozatím skromnější cíle: Nenosit povinné respirátory – tedy ani v nemocnicích a MHD. Stát prý k ničemu nepotřebují.

I zeptal jsem se, pokud nebudou vymahatelné daně, z čeho budeme financovat školy, nemocnice atd. Jasnou odpověď mi nedali. V budoucnu se prý ukáže, že všechno bude dobře fungovat i bez státu.

Zlomyslně jsem se tedy zeptal, jestli se spolu se státem, který je výsledkem historického civilizačního vývoje, vzdávají i práva na život, ke kterému lidská civilizace dospěla. V přírodě totiž nic jako právo na život neexistuje. Někdo vás tam klidně sežere a pramálo ho bude zajímat, jestli jste svobodní lidé bez občanského průkazu. Na to prý ale podle nich stačí biblická přikázání a… policie. Tu by kupodivu, v zájmu své vlastní ochrany, rádi nechali v provozu.

close info Zdroj: Deník zoom_in

Většina debaty se ale točila kolem covidových opatření. Obrátil jsem se na hlavní aktivistku s otázkou, jestli si je fakt jistá, že když půjde do nemocnice bez respirátoru, nikoho nemůže nakazit a tím i ohrozit. Na pomoc jí přispěchala její kamarádka: Žádný virus přece neexistuje. Ostatní se k ní přidali: No co je tohle za pitomce, smáli se. On si myslí, že virus existuje. Viděl jste ho snad?

Zmohl jsem se ještě na poslední zoufalou otázku: Jestli uznávají, že je země kulatá, když při pohledu do okolí se jeví placatá. Tato moje celkem nevinná otázka mezi ně vnořila klín. Někteří prý viděli z letadla, že je zakulacená, a tak tuto skutečnosti uznávají. Jiní ale konstatovali, že se to neví – může být kulatá, placatá, dutá…

Na tomto místě je dobré připomenout, jaký letopočet se píše: 2022. Pohyb nebeských těles (kulatých) popsal Mikuláš Koperník už v roce… V roce ??? jiný slavný … Bakterie objevil… v roce. Viry pak známe od roku… Ale známe to všechno opravdu?

Pokud věříme přirozeným vědeckým autoritám, tak ano. Zdá se však, že moderní civilizace založená na vědeckém poznání a logickém vyvozování důsledků nemá zdaleka vyhráno. Popírání darvinismu a převládající víru ve vznik světa božím stvořením před několika tisíci lety známe už delší dobu z USA. Coronavirus však urychlil odklon od standardního myšlení všude na světě. Bohužel nejde o obohacující příklon k intuitivnějšímu uvažování, které by vědě ponechalo její místo, ale zároveň by otevřelo další obzory poznání a myšlení. Jde o totální rezignaci na důvěru v lidské poznání. Tím nám uvnitř civilizace vznikají skupiny, se kterými chybí cesta k dorozumění.

Přece jen, domluvit se můžete jen s někým, kdo uznává, že jedna a jedna jsou dvě. Ve společnosti, která se vám při vyslovení tohoto výpočtu vysměje a řekne, že nic takového nemáte právo tvrdit, protože to klidně mohou být i tři, budete se svými výsledkem za blbce. Ve společnosti, kde jedna a jedna stále ještě jsou dvě, budu za blbce oni. Ve skutečnosti platí, že blbci opravdu jsou oni. Platí to však jen v našem hodnotovém a myšlenkovém konceptu. A oni do něj už nepatří. A to je velmi znepokojivá zpráva pro budoucnost naší civlizace.

 Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.