Kliknutím zvětšíteNa začátku nového roku se zamýšlíme nad důsledky svých minulých činů a zároveň rozjímáme o pozitivních věcech, kterých bychom rádi dosáhli v následujících dvanácti měsících. Když si pak dáváme předsevzetí, snažíme se vlastně přijít na způsob, jak zlepšit svůj vlastní život. Při té příležitosti bychom ale možná mohli zapřemýšlet i o tom, jak takového zlepšení dosáhnout i v širším měřítku.
V roce 2015 se světoví lídři pokusili reagovat na hlavní problémy, jimž lidstvo čelí, zavedením Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals) – jedná se o soubor 169 cílů, kterých má být dosaženo do roku 2030. Na seznam se dostaly všechny myslitelné snahy o zlepšení stávající situace: vymýcení chudoby a nemocí, ukončení válek a klimatických změn, ochrana biodiverzity i zlepšení vzdělávacího procesu.
Bjørn Lomborg je prezidentem Kodaňského konsensu a hostujícím pracovníkem Hooverova institutu Stanfordovy univerzity. Jeho poslední kniha se jmenuje Falešný poplach.
Jordan B. Peterson je emeritní profesor torontské univerzity
Vzhledem k časovému horizontu tohoto programu (2016-2030) se v roce 2023 dostaneme do jeho poloviny – přesto však budeme na hony daleko od splnění půlky ze stanovených cílů. Vzhledem k současným trendům jich dosáhneme až o půl století později. Co je hlavní příčinou našeho neúspěchu? Naše neschopnost stanovit si priority. Mít totiž 169 cílů, nebo žádný cíl, je v podstatě totéž. Klíčové úkoly, jako je vymýcení dětské úmrtnosti a poskytování základního vzdělávání, jsme postavili na roveň k dobře míněným, leč okrajovým cílům, jako je například zvýšení recyklace a podpora životního stylu v souladu s přírodou. Když se budeme snažit dělat vše naráz, tak s největší pravděpodobností neuděláme téměř nic, jako tomu ostatně bylo posledních sedm let.
Proto je již nejvyšší čas, abychom si konečně určili nejdůležitější cíle a postavili je do popředí našeho zájmu. Přesně to udělal think tank Kodaňský konsenzus společně s několika laureáty Nobelovy ceny a více než stovkou předních ekonomů – určili, kde může každý dolar přinést největší užitek.
Mohli bychom například skutečně urychlit konec hladovění. Navzdory obrovskému posunu v posledních desetiletích trpí nedostatkem jídla přes 800 milionů lidí. Důkladný ekonomický výzkum pomáhá najít důmyslná a účinná řešení.
Hladovění se na dítěti nejvíc podepisuje v prvních tisíci dnech jeho života, přičemž toto období začíná již početím a pokračuje ještě dva roky po narození. Děti, které se potýkají s nedostatkem základních živin a vitamínů, rostou pomaleji, a to jak po fyzické, tak intelektuální stránce. Takové děti pak méně často navštěvují školu, dosahují horších známek a v dospělosti bývají chudší a méně produktivní.
Těhotným matkám však zvládneme efektivně doručovat základní živiny. Denní přísun multivitamínů/minerálů vyjde na něco přes 2 dolary za celou dobu těhotenství. Díky tomu se zajistí lepší vývoj mozku dítěte, což povede k produktivnějšímu životu v dospělosti a lepším finančním podmínkám. Každý vynaložený dolar představuje společenský přínos v hodnotě neuvěřitelných 38 dolarů. Proč se tedy nejdříve nevydat touto cestou? Vždyť ve snaze vyhovět každému utrácíme trochu za toto a trochu za to, přičemž v podstatě ignorujeme ta nejefektivnější řešení.
Zvažte také, čeho bychom mohli dosáhnout v oblasti vzdělávání. Svět konečně dokázal dostat většinu dětí do škol. Ty jsou však bohužel mnohdy nekvalitní a více než polovina dětí v chudých zemích neumí ještě v 10 letech číst a nechápe jednoduchý text.
Ve školách jsou obvykle všichni dvanáctiletí v jedné třídě, přestože mají různou úroveň znalostí. Ať už pak učitel učí na jakékoliv úrovni, část bude znuděná a zbytek se bude v látce ztrácet. Existuje však řešení, podpořené výzkumy a testováním po celém světě: nechat dítě jednu hodinu denně s tabletem, který přizpůsobí výuku přesně jeho úrovni. I když pak zůstane zbytek školního dne na chlup stejný, jako je tomu dnes, tímto způsobem za rok dosáhneme zlepšení srovnatelným se třemi roky klasické výuky.
A co by to stálo? Sdílený tablet, náklady na dobíjení a extra výuka učitele vyjdou zhruba na 26 dolarů za rok na jednoho žáka. Trojnásobné zrychlení tempa učení, byť jen na jeden rok, však zlepší produktivitu dětí v dospělosti, což jim umožní vydělat dodatečných 1 700 dolarů. Z každého investovaného dolaru by pak v dlouhodobém měřítku plynul přínos 65 dolarů.
Pokud svou pozornost rozptýlíme mezi větší množství problémů a budeme se snažit potěšit každého, bude sice naše politika vizuálně atraktivní, avšak naprosto neúčinná. Kromě hladu a vzdělávání existuje asi tucet dalších, ohromně efektivních politik, jako je například drastické omezení tuberkulózy a korupce. To jsou cíle, kterých bychom mohli a měli dosáhnout. Morální imperativ je jasný: nejprve je potřeba vyřešit to nejdůležitější.
Existuje předsevzetí, které má jak osobní, tak společenský dopad. Tím je cesta vpřed za lepší budoucností. S blížícím se koncem roku si tedy pojďme předsevzít, že se touto cestou vydáme.
Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.
16
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
