Festina lente neboli Pospíchej pomalu. Tak zní jedno známé latinské přísloví. Vztahuje se nejenom ke skutečné chůzi, ale používá se především ve smyslu, aby dotyčný jednal s rozmyslem.

O co konkrétně jde? Ze statistik vyplývá, že doprava je ve světě nejdynamičtěji se rozvíjející sektor. Například v EU na ni připadá jedna třetina celkové konečné spotřeby energie, jejíž značná část pochází z ropy. V posledním desetiletí se navíc téměř zdvojnásobila přeprava osob a zboží, což znamená i zvýšení nárůstu emisních a prachových složek. Konkrétně v Česku je doprava třetím největším znečišťovatelem ovzduší, a to po energetice a průmyslu.

Autorka je výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu

Zatímco většina ostatních hospodářských odvětví své emise od roku 1990 snižuje, úhrn emisí z dopravy vzrůstá. A zásadní změna tohoto trendu není v současné době v dohledu. V důsledku toho je právě doprava hlavní překážkou plnění cílů EU v oblasti ochrany klimatu. Celkem 70 % všech emisí jde na vrub silniční dopravě, 30 % se pak týká námořní a letecké dopravy.

Jaké kroky tedy navrhuje EU v rámci své klimaticko-energetické politiky, aby se dosáhlo dekarbonizace dopravy? Je to především výroba vozidel s nulovými emisemi, masivní elektrifikace dopravy, využití obnovitelných zdrojů energie, zlepšení provozní účinnosti a větší důraz na využití hromadných dopravních prostředků.

Zdroj: Deník

Evropa spatřuje budoucnost zejména v elektromobilitě, ale jaké jsou skutečně reálné vyhlídky? Není to, jako když hovoříme o výletech na Mars ve chvíli, kdy ještě moc nezvládáme ani cesty na Měsíc? Rozvoj elektromobility v evropské dopravě je jistě správný krok, navíc podpořený masivními dotacemi. Aktuálně jsou však tyto vozy oproti těm klasickým cenově výrazně dražší. Běžná česká domácnost zkrátka nemá možnosti jako Elon Musk, a proto nové registrace elektroaut tvoří převážně vozy ve firemních flotilách. Skutečně si nedokážu představit nízkopříjmové rodiny, které nemají finance ani na výměnu starých domácích kotlů, jak si budou houfně pořizovat elektromobily, i když by jistě rády přispěly svou troškou ke snižování emisí.

Oproti tomu vozy na stlačený zemní plyn neboli CNG již své zázemí mají a jejich množství na českých silnicích průběžně narůstá. V ČR jich jezdí zhruba 28 tisíc a disponujeme třetí nejpočetnější sítí plniček v Evropě, jejichž počet přesáhl 220. K tomu je nutno připočíst výhody jako nižší provozní náklady ve srovnání s auty na klasický pohon, stále se rozšiřující nabídku modelů vozů na CNG, levnější dálniční známku a nulovou silniční daň nebo ještě větší ekologický přínos v možnosti čerpání BioCNG.

Domnívám se, že k dosažení jakýchkoli cílů je třeba přistupovat s rozvahou a realisticky. Tak jako věřím, že se člověk v tomto století dostane na Mars, jsem si rovněž jistá, že má smysl snažit se o dosažení klimatické neutrality, a to s výrazným přispěním elektrovozidel. Stejně tak jsem ale přesvědčená, že pro úspěšné zvládnutí mise na „rudou planetu“ je nezbytné zastavit se i na Měsíci. A v ekologizaci dopravy je minimálně v následující dekádě žádoucí využít výhody plynových vozů a s jejich pomocí překlenout období, než bude e-mobilita dostupná skutečně pro širokou veřejnost.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.