Sex na jihočeském venkově v raném novověku, Proměny intimity a lásky v moderní společnosti a sociologie, Zábava v televizním vysílání nebo například Asterix a římské hry. Možná si po přečtení těchto hesel říkáte, co to plácám. Hned to vysvětlím. Jde o ukázku předmětů vyučovaných nejstarší českou univerzitou – Karlovou univerzitou v Praze. Podobných více či méně bizarních předmětů by se na českých vysokých školách dalo najít víc.

Podobné vyučované předměty jsou důkazem toho, jak je české školství odtrženo od praktického života. Je sice jistě fajn, že absolvent vysoké školy dokáže obsáhle diskutovat o kvalitě intimního života venkovanů v raném novověku, ale nedokážu si představit využití těchto znalostí v profesním životě. Záznam o absolvování takového předmětu možná vyvolá úsměv na tváři personalisty, ale body k dobru zájemci o práci nepřidá.

RNDr. Evžen Korec, CSc.
generální ředitel a předseda představenstva
EKOSPOL a.s

Problém však není jen ve vyučování oborů a předmětů, které jsou nevyužitelné. České školy obecně totiž nedokáží vychovat dostatečně motivované absolventy. Setkáváme se se s tím každodenně. Vůbec nejtěžší je obsadit pozice typu hlavní inženýr projektu, technický dozor či architekt. Ročně se k nám hlásí tisíce lidí, do užšího výběru však postoupí jen jednotlivci. Vybrat vhodného uchazeče, který vyhoví všem náročným kritériím, je složité.

Absolventům vysokých škol často chybí potřebná praxe a co je ještě důležitější, na pracovní trh vstupují bez jakékoliv motivace. Přitom právě tah na branku, neotřelé nápady a snaha prosadit se jsou nedílnou výbavou zájemce o práci, který chce uspět.

close info Zdroj: Deník zoom_in Ještě horší situace panuje na nižších pozicích nezbytných pro každou stavbu. Češi zpohodlněli a nemají zájem o manuální práci. A to ani za vyšší plat a jistotu dlouhodobého zaměstnání, které stavebnictví nabízí. Obsadit dělnické pozice na stavbě Čechy je proto nemožné. Už mnoho let nás zachraňují zahraniční pracovníci, hlavně Ukrajinci. Bez nich se u nás nepostaví žádná větší stavba.

Dlouho přehlížený problém vylezl na světlo letos po napadení Ukrajiny, kdy mnoho dělníků ze stavebnictví dostalo povolávací rozkaz a odešlo bránit vlast. Naštěstí zatím nenastal masivní odliv, protože jinak by české stavebnictví zkolabovalo.

Řešení, jak z tohoto bludného kruhu ven, se nabízí. Je jím větší spolupráce stavebních firem a investorů s konkrétními školami na výchově budoucích zaměstnanců. Kdo jiný než lidé se zkušeností z praxe mohou říct, kolik a jaké odborníky trh nejvíce potřebuje. My například dlouhodobě spolupracujeme s Českým vysokým učením technickým v Praze. Studenti si mohou vybrat ze široké nabídky témat pro bakalářské a diplomové práce, díky kterým se mohou podílet na řešení problémů vycházejících z praxe.

Studentům umožňujeme i stáže v naší firmě, při kterých mají příležitost sledovat celý proces vzniku bytového domu od počátku až po závěrečnou stavbu. Po úspěšném absolvování této praxe mají možnost získat u nás trvalé zaměstnání a podílet se na proměnách Prahy. Myslím, že podobná spolupráce soukromého sektoru se školstvím by měla fungovat plošně, a s podporou státu.

Vydělají na tom všichni. Firma bude mít motivovaného a schopného zaměstnance, absolvent získá jistotu práce ve známém prostředí, škole se zvýší počet úspěšných absolventů a stát nebude muset posílat příspěvky v nezaměstnanosti absolventům oborů, které ve skutečnosti vůbec nikdo nepotřebuje.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.