Zemědělci ji považují za chorobu, ničí jim úrodu. Jiní mají radost, že mohou tuto zvláštní uzeně-nasládlou houbu ochutnat. „Našli jsme ji na okraji kukuřičného pole, na poničeném klasu, hned nás to zaujalo,“ zmiňuje Jáchym K. ze Soběslavi.

Hned začali zjišťovat o co jde a zda se zvláštní kulovité tvary dají jíst. „Bylo mi to povědomé z dokumentárních seriálů o Mexiku a latinské Americe. Napadlo mě, že půjde o mexickou pochoutku. Nejdříve jsme malé plodnice ochutnali syrové, posléze jsme si je připravili s masovou směsí a tortillami,“ popisuje.

Sušené houby se hodí například k masovým pokrmům. Jejich zemitou chuť umí perfektně podtrhnout třeba bobkový list
Jak na vaření s houbami? Důležitých je několik pravidel

Ačkoliv sněť nevypadá vábně a zvláštně voní, dá se velmi dobře konzumovat. „Překvapilo mě to, bylo to chuťově dobré, ani to neobarvilo jídlo načerno, z čehož jsme měli obavy,“ dodává Jáchym. Houby nasbírala i ochutnala redaktorka Deníku, jak můžete vidět v přiložené fotogalerii a videu.

Tradičně se tato patogenní houba využívá jako přísada do quesadill (tradiční mexický pokrm), lze ji připravit i do pokrmů, jako jsou palačinky, polévky nebo omáčky. Huitlacoche má nejen vynikající chuť, ale má i zajímavou výživovou hodnotu, obsahuje vitamin C, fosfor, kalcium a další živiny. V Čechách se dá koupit i v obchodě v podobě různých nálevů.

Speciál houby bannerSpeciál houby bannerZdroj: Deník/Jan LakomýKarel Trejbal ale na portálu myko.cz uvádí, že sněť kukuřičná (Ustilago maydis) je nebezpečnou chorobou kulturní kukuřice. „Na druhé straně ve střední Americe indiáni někdy šíření sněti na rostliny kukuřice podporují, mladé hálky sbírají a připravují jako pochutinu. Hálky sněti obsahují i alkaloidy podobné alkaloidům námelu (byť v nižších koncentracích) a mohou být tedy jedovaté.“

O popis patogenu hospodářsky pěstované kukuřice se v 19. století zasadil český mykolog a fytopaleontolog August Joseph Corda, ten však netušil, že by se tato zvláštní houba ničící úrodu dala i konzumovat. 

Mexičtí zemědělci záměrně nařezávají kukuřičné klasy, aby si vypěstovali hálky této parazitující houby. Její spory jim totiž zaručují vyšší zisk než žluté zrno. Toxicita pokrmu je stále předmětem bádání, ale i přesto se ve střední a jižní Americe hojně konzumuje dodnes. Roste dva až tři týdny, výsledná chuť je závislá na pěstebních podmínkách, při nedostatku vody může vznikat pikantní až dřevnatá příchuť. Plodnice se sekají nahrubo a myjí, slizovitá šedivá kaše z nich se dá údajně i mrazit. Kaše se maže například i zasyrova do kukuřičných placek. Jiní preferují tepelnou úpravu varem, další ji odkusují přímo z klasů, protože ji považují za mytologický symbol koloběhu života. Tradičně je lepší úprava s pálivými chilli papričkami, cibulkou a česnekem. Stále se však spekuluje, že může způsobovat různé zdravotní potíže, předčasný porod či lehkou otravu.