Děti vyrůstající v osmdesátých letech minulého století uměly využít každou volnou zelenou plochu a na ní rozehrát pestrou škálu her. Hráli na schovávanou, pinkali badminton, tenis, pořádali nekonečné souboje ve vybíjené či ve fotbale, při němž se sídlištní sušáky proměnily ve fotbalové branky. Pamatujete si například na hru Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum, Honzo, vstávej či Chodí pešek okolo?

Budete se divit, ale současné děti je také znají a občas si je i zahrají. Oprašte je s nimi a k tomu přidejte moderní "trháky" – trampolínu, slackline, zahradní kroket nebo třeba pavoučí stolní tenis. Nudit se rozhodně nebudete!

Slackline

Tenhle dvou- až pěticentimetrový popruh natažený mezi dvěma stromy vás zabaví na dlouho. Protože naučit se na něm správně balancovat, přejít ho od začátku do konce bez toho, že byste skončili na zemi, není vůbec jednoduché. Opravdoví borci na něm umějí dokonce skákat, případně dělat akrobatické kousky. Slackline můžete umístit mezi dva stromy nebo si dokoupit kotvení na jedné straně, či dokonce samostatnou konstrukci, která popruh udrží. Slackline by měl při správném natažení jemně pružit.

Pro první krůčky bude stačit krátká, přibližně dvoumetrová ,lajna‘ zavěšená ve výšce kolen. Jak začít? Nedívejte se pod nohy, pohledem zafixujte pevný bod. Soustřeďte se na základní postoj – nohy mírně pokrčené, ruce zdvižené nad hlavu, trup rovně až lehce v záklonu. Rovnováha se udržuje spíše rukama a vykláněním boků do stran, zatímco hlavou a trupem se hýbe co nejméně. Snažte se na popruhu udržet co nejdéle – tento pohyb totiž posiluje svaly celého těla a je dobrou průpravou i do jiných sportů.

Basketbalový koš

I koš může být zábava pro celou rodinu. Než si ho ale objednáte, ujistěte se, že máte doma nebo u chaty aspoň kousek asfaltu na driblování. Koše pro děti do pěti let jsou nastavovací a mají výšku do 1,2 metru. Pro větší děti můžete koupit koš s nastavením 1,3 až 1,6 metru. Prodávají se i výše položené koše: oficiální výška při basketbalovém zápase dospělých je 3,05 metru. I takové koše snadno seženete.

Skákání gumy

Je to jednoduché: stačí rovná plocha a jedna třímetrová guma. Dva lidé se postaví čelem k sobě a gumu si navléknou kolem kotníků, třetí skáče sestavy. Pamatujete si je? Guma se musela nohama podebrat, otočit kolem kotníků, pak bylo nutné vyskočit a doskočit doprostřed. Návodů a variací je plný internet. Začíná se s gumou kolem kotníků, s nabytými dovednostmi se posunuje výš – do půlky lýtek, ke kolenům, do půlky stehen, k hýždím. To už je výzva pro opravdové odborníky. Dnes není třeba gumu sešívat z dědečkova starého pyžama, seženete ji na internetu už od 60 korun, a to ve všech možných barevných variantách a nejrůznějších designech.

Fotbalový míč do interiéru

Že venku zrovna prší? Nevadí. Běžte si fotbal zahrát do obýváku. S tímto létajícím míčem se vám nikdy nepodaří vysklít okno. Podobně jako vznášedlo se pohybuje na vzduchovém polštáři a lehkým kopem ho můžete nasměrovat do provizorní brány, kterou mohou tvořit třeba papuče. Nejlépe funguje na hladké podlaze, ale dokáže se pohybovat i po nízkém koberci. Je dokola oblepen gumou, takže nehrozí ani otlučení nábytku. Míč má průměr 19 cm, je vysoký 6 cm a napájí ho čtyři baterie.

Zahradní kroket

Na tuhle hru nalákáte děti i prarodiče. Sice se u ní zase tak moc nezapotíte, ale zažijete spoustu legrace. Cílem je dostat míček pomocí paličky skrz všechny branky. Vyhrává ten, kdo má nejméně šťouchů. Kroket lze postavit kdekoli, výzvou bývá vybudovat ho v mírném kopečku. Součástí balení je čtyři až šest palic, stejný počet míčků, asi deset branek a další nezbytnosti. Hra je vhodná pro děti od pěti let.

Skok přes švihadlo

Další nesmrtelná klasika vhodná pro děti i dospělé, při které se zpevní nejen lýtka a hýždě, ale i předloktí, deltové svaly u ramenou a záda. Stačí si pořídit vhodné švihadlo – lanko by mělo být z PVC, vyhněte se těm z jutoviny. Kvůli tvrdým dopadům byste také neměli skákat na betonu, volte raději měkčí povrchy. A jak na to? Skákat můžete snožmo nebo střídat nohy. Další triky najdete například na YouTube na kanále Švihej. Nechybí ani videoprůvodce nejčastějšími chybami (nerozhýbávejte švihadlo rameny, neskákejte s koleny do X, nekoukejte na zem, paže nesmí být příliš daleko od těla, doskakujte na špičku a přední část chodidla a to nejdůležitější: skákejte jen pár centimetrů nad zemí).

Pavoučí stolní tenis

Máte rádi stolní tenis a také volejbal? Pak vyzkoušejte podivný stůl o délce 2,4 metru a šířce 1,2 metru, kde odrazovou plochu netvoří stůl, ale pevná síť. Součástí setu jsou dvě pálky a dva míčky. Pavoučí stolní tenis je vhodný k použití venku i uvnitř a vyniká snadnou montáží. Dá se hrát až v šesti osobách a už od šesti let.

Branky

Dá se s nimi dělat spousta věcí. Pořádat fotbalové zápasy, trénovat kopy, branky vychytají softbalové i lakrosové rány. Jednoduché plastové se síťkou koupíte od 500 korun, jen se připravte na to, že dlouho nevydrží. Máte-li fotbal rádi, investujte raději do železné konstrukce s odolnou sítí, která se jen tak neroztrhá. Takové branky vás přijdou na několik tisícikorun. Výhodou je, že mohou v zahradě stát napevno, nečas jim totiž nevadí.

Šipky

Šipky baví každého a jsou napínavé. Internet je navíc plný nejrůznějších terčů, které můžete pořídit už od 200 korun, součástí balení často bývá sada tří šipek. Šipky můžete hrát i s hodně malými dětmi – pro ně se například vyrábí terč s motivem krtečka, na který se házejí kuličky se suchým zipem. Pokud ale máte starší děti a chcete terč používat venku, sáhněte po jednodušším sisalovém terči.

Prodávají se také dražší elektronické, které průběžně počítají stav hry. Oba tyto terče je ovšem vhodné mít schované pod stříškou nebo pergolou, případně je vždy večer pro jistotu uklidit domů. Existuje několik variant, jak šipky správně hrát. Klasikou jsou hry jako 501 nebo 301, lze však hrát i výzvu s názvem Člověče, nezlob se nebo Hon na lišku. K terči se nám osvědčila i tabule, na kterou si zaznamenáváme výsledky. Děti si na ni i v teenagerovských letech rádi kreslí nebo nechávají vzkazy.

RETRO KLASIKA

Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum

Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum – vyvolává jeden z hráčů a je přitom otočený k ostatním zády. Ti začínají na pomyslné čáře a snaží se dostat co nejblíže k vyvolávači. Až ‚zaklínadlo‘ dokončí, ihned se otáčí a ostatní hráči se v tu chvíli nesmí pohnout ani o píď, jinak je vyvolávač vrací na startovní čáru. Vyhrává ten, který se dostane jako první k vyvolávači. Vítěz se stává vyvolávačem a hra vesele pokračuje.

Honzo, vstávej!
Jeden hráč si stoupne na opačnou stranu hřiště nebo zahrady a postupně se obrací na každého z nich: „Honzo, vstávej!“ Ten mu odpoví otázkou: „Kolik je hodin?“ Odpovědí je mnoho: libovolný počet mravenčích kroků (délka kroku je asi 10 cm), slepičích (chodidla se kladou těsně před sebe), sloních (co možná nejdelší krok), žabích (kleknete si a skočíte co nejvíc do dálky), čapích (na jedné noze se skáče dopředu), babička plete (hráč utíká popředu, co mu síly stačí, dokud neuslyší STOP), babička páře (běh pozpátku, dokud neuslyší STOP), račí (jako rak pozpátku). Vyhrává ten, kdo doputuje jako první k osamocenému hráči na druhé straně pole a dotkne se ho. Pak si role vymění. Počet kroků si určuje vyvolávající.

Rybičky, rybičky, rybáři jedou…
Vybere se rybář, který se postaví na jednu stranu hřiště, a ostatní děti - rybičky - na druhou. Rybář se rozběhne směrem k rybičkám a má za úkol plácnutím pochytat co nejvíc rybiček. Nesmí se přitom vracet. Když doběhne na druhou stranu, jím pochytané rybičky se k němu připojí a společně vytvoří síť - chytí za ruce a děti na obou koncích mají za úkol plácnutím opět pochytat co nejvíce rybiček. Vyhrává rybička, která zůstane volná - v další hře se stává rybářem.