Datum 8. října pro památný den sokolstva nebylo zvoleno náhodou. Připomíná tragické události roku 1941. V noci ze 7. na 8. října 1941 gestapo v rámci “Akce Sokol“ zatklo na 1500 sokolských činovníků z ústředí, žup i větších jednot. Byli mučeni, vězněni, deportováni o koncentračních táborů. Plných 93 % z nich do konce války zahynulo. Ještě během této noci podepsal Reinhard Heydrich úřední výměr o rozpuštění České obce sokolské, kterou nacisté považovali za nejnebezpečnější domácí organizaci, jejíž organizační aparát sloužil v masovém měřítku odbojovému hnutí.

Roli hrály vztahy

Zatímco ostatní organizace domácího odboje byly zákroky gestapa, a především podzimním stanným právem, těžce postiženy, sokolský odboj zůstával i přes těžké ztráty funkční. Bylo to dáno nejen obrovskou členskou základnou Sokola, která se v roce 1938 blížila neuvěřitelnému jednomu milionu, ale především mnohaletými blízkými osobními vazbami jednotlivých sokolů a sokolek, jež v mnoha případech symbolicky vyvrcholily při nácviku a předvedení sletové skladby Přísaha republice autora Františka Pecháčka, která se stala při X. všesokolském sletu v roce 1938 největší ukázkou připravenosti národa bránit svou vlast.

Sebevražedná pomoc

Nejvýznamnějším skutkem sokolského odboje se stala spolupráce při atentátu na Reinharda Heydricha, který by se bez doslova sebevražedné pomoci sokolů nemohl nikdy uskutečnit. Význam sokolského ducha pro přípravu atentátu zmiňuje i závěrečná zpráva gestapa z vyšetřování atentátu: „Členové Sokola, zadržení v souvislosti s atentátem, vždy zdůrazňovali, že sportovní, přátelské a světonázorové prostředí v Sokole mezi nimi vedlo k mnoha úzkým vazbám.

Starší muži, kteří byli členy Sokola již desítky let, obzvláště vyzdvihují, že zatčení jejich vedoucích funkcionářů, z nichž někteří pak zemřeli ve vězení (v koncentračním táboře), bylo pro ně tou nejtvrdší ranou, jaká je mohla postihnout. Cítili se být zavázáni pomáhat příbuzným zatčených, s nimiž je pojily přátelské vztahy, což ale mohli dělat jen ilegálně. Tyto zavilé a zatrpklé postoje mnoha sokolských funkcionářů využil ilegálně působící řídící učitel Zelenka pro své účely.“

Sokol, hromadné cvičení
Sokol baví nejen sportovce. Přečtěte si, jak ho vnímá Petr Fiala či Eva Samková

Letos 27. května si připomeneme 80 let od úspěšného atentátu na zastupujícího říšského protektora, po kterém se rozjelo nacistické pátrání po těch, kdo atentát spáchali a těch, kdo jim s přípravou pomáhali. V rukou gestapa skončila také řada sokolů. Mezi nimi i František Pecháček – sportovec, československý olympionik a sokolský činovník, který byl autorem legendární sletové skladby mužů z roku 1938 nazvané „Přísaha republice“.

V roce 1944 byl umučen nacisty. Poslední slova Františka Pecháčka pronesená ke spoluvězňům zněla: „Sbohem, bratři, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný muž umře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. Umřu s klidem, protože vím, že naše oběti nebyly marné.“ Právě František Pecháček byl vybrán jako symbol Památného dne sokolstva.

Vzpomínáme i akcí pro celou rodinu

Nezměrné oběti našich předků si v tento den připomínáme řadou akcí. Od rána si dopravní podniky napříč republikou ozdobí své vozy sokolskou vlajkou v kombinaci s vlajkou České republiky. Na řadě míst se konají vzpomínkové akce v režii sester a bratrů z místních tělocvičných jednot. Často se jich účastní také představitelé veřejného života. Vedení mnoha krajů, měst a obcí vztyčuje nad své úřady sokolské vlajky a tím si významný den ČR připomíná.

Celý den zakončuje Večer sokolských světel. Tradiční sokolská vzpomínková akce má svíčkami puštěnými po vodní hladině připomenout osud konkrétního sokolského hrdiny, který obětoval život pro svou vlast. Je to akce, kterou mají rády děti, protože je baví pouštět lodičky. U vodních toků či ploch je večer 8. 10. vidět rodiny, které jsou spojené sokolstvím, jak při rodinné akci vzpomínají na naše předky, kteří toho tolik obětovali.

Autor: Jiří Reichl