Dnešní generace dvacetiletých mívá obvykle jiné zájmy než se věnovat tradičním motivům. Když se ale najde dobrá duše, která lásku k folklóru umí s nadšením předat, je to obrovský přínos.
„Mám dvě sestry a čtyři bratry a všichni jsme k folklóru vedeni odmala. Všichni čtyři bratři hrají na žesťové nástroje, jedna sestra zpívá s dechovkou a nejmladší sestra hraje na harmoniku a teď už i na klarinet. Takže máme doma takovou menší dechovku. K tradicím a folklóru ale samozřejmě patří i kroj, ve kterém chodím velmi ráda a tuto radost mně a sestře umožnila naše úžasná a obětavá babička, která nás s láskou oblékala a vozila na všechny akce. Teď už to s Aničkou musíme zvládat samy a jde nám to skoro tak dobře jako babičce. No a ke kroji patří také hodová sezóna, která je právě v plném proudu a kde mne jinak než v kroji většinou neuvidíte. A právě na podlužáckých mašlích můžu oči nechat,“ říká dvacetiletá Ludmila.

Malování ji bavilo odmalička a i teď je malování ornamentů jejím největším koníčkem. „Já ani nevím, jak jsem se k malování ornamentů vlastně dostala, ale nejspíš za to může brácha František s kamarády, kteří chtěli namalovat na Velikonoční pondělí ornament na buben. To byl tehdy první ornament, který jsem namalovala, musím se přiznat, obmalovala z internetu, ale kluci i já jsme z něho byli nadšení. A to nadšení neustalo, a tak jsem začala chodit po okolí a dívat se, jak vlastně je ornament poskládaný a jaké obsahuje prvky. Postupně jsem si začala skládat ornamenty do školních sešitů, pak jsem si namalovala tenisky, trika a začali se ozývat kamarádi, že by také takové chtěli. A zájem o malované tenisky, trička či dětská body stále roste, za což jsem neskutečně vděčná,“ popisuje své začátky.
Inspiraci pro svou tvorbu bere všude, kde se dá, ale především v přírodě. Používá tradiční motivy, mezi něž patří: srdéčka, která znázorňují lásku; poupátka znamenají nevinnost; růže, tulipány a pomněnky znamenají hojnost a úrodnost; středové růžičky znázorňují pospolitost a ptáčci, kteří vítají nové návštěvníky.

„Velice ráda se inspiruji starými výšivkami po babičkách a prababičkách, motivy na tráčkách (co nosí děvčata k parádnímu kroji na šorci), nebo také mým památníčkem, do kterého mi babička kreslívala různé ornamentové květiny,“ říká Ludmila, která si na Instagramu i Facebooku říká defcicaodbarev. Své motivy pak maluje na vše, na co jde malovat. Od plátna přes mašle, textil, boty, vařajky, demižóny až po sklep a fasády.
Ke své tvorbě používá tradiční čtveřici barev, kdy jednotlivé barvy mají také své místo. Žlutá vyplňuje středy kvítečků a tělíčka ptáčků, červenou se malují květy, středy kvítků, srdéčka, křídla či ocásek ptáčka. Modrá je určena pro okvětní lístky a rovněž středy kvítečků, ocásek či křidélko ptáčka. Zelená barva se využívá především na lístky, stonky a různé zdobení ptáčků. „Kromě těchto čtyř barev si můžete povšimnout také hnědé barvy, která se používá na stonky a různé krůcánky,“ doplňuje Ludmila.
Ač se k malování především strážnického ornamentu dostala jako „slepý k houslím“, jak sama říká, a to teprve v šestnácti letech, neustále se učí novým věcem a své umění zdokonaluje. Na její díla se můžete podívat v naší fotogalerii.