V posledních letech se k topení pevnými palivy vrací mnoho českých domácností. Především vytápění dřevem zažívá boom. Kromě toho, že pohled do plamenů je fascinující a nikdy nepřestane bavit, jde o ekologicky čisté získávání energie z obnovitelného zdroje, kůrovcová kalamita navíc dřevo zlevnila. V menších domech, na chalupách či chatách jde o hlavní zdroj tepla, ve větších objektech je kombinováno s jinými zdroji, solárními panely, tepelnými čerpadly.

Nejsnadnější bývá zakoupit už naštípané a prosušené dřevo připravené ke spálení. Nabídka je široká – od paletového prodeje, kdy v pytli máte připravený třeba mix polen z tvrdých palivových dřev, jako jsou dub, jasan či javor, nebo dřevěné brikety, ale pořídíte i menší balíčky na jeden či více zátopů. Prodávají se také volně sypané kusy, které si sami odvezete. Topivo, které koupíte na pile nebo u specializovaných prodejců, bývá oproti hobbymarketům levnější.

Při nákupu si ověřte původ a jakost. V prvé řadě potřebujete dřevo, které už je proschlé. V našich podmínkách by mělo ležet jeden až tři roky, některé tvrdé dřeviny i déle. Čerstvě vytěžené dřevo mívá průměrně vlhkost padesát procent, spalováno by však mělo být s obsahem vody maximálně do dvaceti procent. Vysycháním se nejen vytrácí voda, ale mění se také chemické složení dřeva, které se stává kvalitnějším palivem. „Právě vlhkost lidé často podceňují,“ připomíná David Benda, odborník z oddělení zahrady v projektových marketech Hornbach.

Výhřevnost se u různých dřevin moc neliší. Pro krby a krbová kamna se hodí především tvrdý dub, buk či bříza. Měkké jehličnaté dřevo příliš rychle hoří a mnoho tepla nevydá. Obsahuje pryskyřici, takže při spalování hlučně praská, nepříjemně kouří, čímž zanáší čelní sklo, výměníky a spalinové cesty. Objemově má až o polovinu menší výhřevnost než tvrdé dřevo, na hmotnost je však výhřevnost všech druhů dřeva prakticky stejná.

Pilinové brikety budou dobrou volbou pro největší teplovodní či teplovzdušné krby i tam, kde není mnoho prostoru pro umístění paliva. Pilinové pelety se hodí jen pro peletová kamna a krby, kde lze využít možnosti automatického přikládání a regulace jejich výkonu, jinde by propadaly roštem do popelníku. Tato paliva mají díky slisování vyšší objemovou hmotnost a podstatně nižší vlhkost, někteří prodejci uvádějí, že až pod sedmi procenty, čímž je dána o dost vyšší výhřevnost.

Do kamen v pokoji či kuchyni se hodí dřevo listnatých stromů, z něhož nepadá kůra. Výhodné však je pořídit zásobu nejen tvrdého, ale i měkkého, které použijete na zatápění. Rychleji chytne, vyšší obsah mízy podporuje hoření. Stačí pár tenkých třísek, papír na podpal a v topeništi plápolá během pár minut oheň pro přiložení větších kusů tvrdého dřeva. Strkat do kamen zbytky překližky nebo dřevotřísky není vhodné, spaliny z nich zanášejí komín a nejsou ekologické. Štěpka z větví se dá v běžném kotli či kamnech použít na zatápění, jinak se s ní topí jen ve speciálních kotlích.

Řetězová pila

Spousta zahrádkářů a kutilů si raději opatří klády, o jejichž zpracování se postarají sami. Základem je předzásobit se a pořídit si je už z jara a nejlépe ještě rok dopředu. Vypadá to na první pohled jednoduše, jenže nadarmo se neříká, že palivové dřevo zahřeje dvakrát. Příprava topiva na zimu se bez fyzické námahy, zručnosti a správného vybavení neobejde. A sluší se zároveň připomenout, že sekání či řezání dřeva bývá častou příčinou úrazů, někdy dost vážných. Nepodceňujte proto pravidla bezpečnosti.

Důležitá je rychlost přípravy, jakmile kmen vyschne, stane se řezání a štípání daleko těžší. Velké kusy klád musíte nařezat na kratší, nejlépe tak, aby se vešly do krbu nebo kamen. Nejlepším pomocníkem bude v tomto případě řetězová pila. Využijete ji jak při drobných úpravách na zahradě, tak při zpracování velkého stromu.

Elektrické řetězové pily se hodí pro zahradníky, stavební profesionály, truhláře a kutily. Mají nenáročné startování, jejich použití nedoprovázejí žádné silné vibrace a snadno se ovládají. Výhodou aku řetězových pil je nízká hmotnost a snadné bezdrátové ovládání s nízkou hlučností. Stále častěji jsou využívány jako zdroj energie velkokapacitní Li-Ion akumulátory, které využijete i k nabíjení sekačky či křovinořezu od stejného výrobce.

Pro profesionální práci v lese přicházejí v úvahu pouze silné benzinové řetězové pily s vysokým výkonem. Jsou však hlučné a vydávající zplodiny při provozu, také potřebují náročnější údržbu, protože spalovací motor musíte občas nechat odborně seřídit. Nevýhodou je také nutnost namíchání pohonné směsi, která delším skladováním stárne a mění vlastnosti. „Lesáci používají pily s dlouhou lištou. Pro farmářské využití se hodí ty s menším výkonem a lištou o střední délce, obvykle okolo 50 cm. Na využití v zahradě a k řezu palivového dřeva vám stačí malá pila s lištou do 40 cm,“ upřesňuje David Benda.

Pro porcování kmenů a větví můžete použít i okružní pilu neboli mafl. Při jejím výběru byste se měli zaměřit na příkon, průměr kotouče, maximální hloubku řezu a počet otáček. Kotouč přípustné velikosti by měl být dobře upnutý, ostrý a bez poškození. Běžné cirkulárky s rovným stolem nejsou vhodné a stejně tak není nejlepší nápad využít pokosovou pilu, která slouží ke zkracování a drážkování třeba palubek. Samozřejmě řezat dřevo můžete i ruční obloukovou pilou, nejlépe s korunkovým zubem na plátku, který se hodí pro vlhké dřevo. Vhodným pomocníkem pak bude stojan, lidově zvaný „koza“. Kovový nebo dřevěný lze koupit, zručný kutil si ho ale raději vyrobí sám. Jen pozor na to, aby byl dostatečně pevný.

Sekera a štípačky

Když máte dřevo nařezané na špalky, přichází nejnamáhavější fáze celé přípravy na topnou sezonu – nasekání polínek. Ale i tu si můžete ulehčit. Větší kusy pořezaného dřeva se dříve štípaly za pomoci zatloukacích klínů. Na hřídel silné cirkulárky se připevňoval kužel se závitem, který přitlačený kus dřeva na sebe natáhl a rozštípl ho. Od kutila to vyžadovalo dost zručnosti, protože kus dřeva musel stále držet v rukou a na kužel ho tlačit.

V současné době najdete na trhu výkonné elektrohydraulické štípačky v několika velikostech a s různým štípacím tlakem. Jde o zařízení, do kterých pouze umísťujete špalky a o proces štípání se nestaráte. Elektromotor pohání hydraulické čerpadlo a z něj je tlak přenášen do pístu, který kus dřeva tlačí na klín. Špalek na ně položíte nebo postavíte a štípač ho rozdělí. Tyhle účinné a poměrně jednoduché přístroje vám šetří záda a můžete štípat jak suché, tak i vlhké nebo mokré dřevo. Potřebují jen kontrolu hladiny a občasnou výměnu hydraulického oleje.

Horizontální štípačku dřeva si pořizují lidé, kteří ročně spotřebují do 10 kubíků dřeva při občasném vytápění v krbu nebo krbových kamnech poleny o průměru až 25 cm a délce přes půl metru. Měli byste si ji koupit rovnou i se stojanem. Velkou výhodou vertikálních štípaček, které dělí dřevo od shora dolů, je především dostatečný tlak, který si poradí s delšími a silnějšími poleny. Stroj zpracuje ty o průměru až 40 cm a dlouhá až 130 cm. Investice se vyplatí, pokud ročně potřebujete zpracovat víc než 15 kubíků dřeva.

Pustit se samozřejmě můžete i do ručního štípání dřeva. Jako podložku je dobré mít stabilní, dobře proschlý, dostatečně široký a správně vysoký špalek z tvrdého dřeva – obvykle okolo sedmdesáti centimetrů výšky. Často budete potřebovat také štípací klíny a především správnou sekeru. Říká se jí kalač, je klínového tvaru posazená na dlouhé násadě, vlastně klín na toporu. Tvar a velikost sekery dokáže výrazně ovlivnit nejen kvalitu práce, ale i to, zda bude štípání dřeva méně, nebo více namáhavé. Kratší topůrko vám pomůže pracovat přesněji a snadněji, navíc pokud jste méně zkušení anebo menšího vzrůstu, půjde vám s ním práce snadněji od ruky. Větší sekera vyžaduje větší sílu při tnutí. Váhu a délku sekery je nutné přizpůsobit vašim silám a tělesným proporcím. Vyberte si nástroj, který bez obtíží zvednete zápěstím při natažené ruce. „Na trhu najdete kvalitní modely vyráběné v souladu s nejmodernějšími technologiemi. Topůrka z kompozitu vyztuženého skelnými vlákny jsou při správném použití skoro nezničitelná, hlava z kované uhlíkové oceli potažená teflonem pomáhá snadnému průniku do dřeva,“ doplňuje Martin Suchý z Mountfieldu. Se sekerou obyčejného tvaru se u štípání špalků budete zbytečně namáhat. Oceníte ji ale ve chvíli, kdy budete dělat třísky k podpalu.

Skladování dřeva

Při skladování palivového dřeva platí, že potřebuje pro proschnutí vzduch. Nejlepším místem je otevřený vzdušný přístřešek s dostatkem prostoru, který je i dobře přístupný. Naštípané dřevo můžete uložit do krechtů (kuželových hromad) pod nepromokavou plachtu. Nezapomeňte však na otvory pro větrání. A po dešti je plachtu vždy třeba odstranit, aby nedošlo k zapaření.

Dřevo je lepší skladovat už v naštípaných polínkách. Vrstvy na sebe ukládejte křížem. Nejnižší vrstva by měla být v přístřešku složena asi 20 cm nad povrchem terénu. Polínka si rozdělte, abyste poznali, která jak dlouho skladujete, a topili těmi nejstaršími. Kontaktem s vlhkostí zespodu zamezíte například postavením na paletu. Naštípané dříví skládejte kůrou dolů tak, aby do něj mohl proudit vzduch a nepršelo do něj. Zhruba po dvou až třech letech je natolik vyschlé, že s ním lze dobře topit.

Pro bezproblémové vytápění se vyplatí mít neustálou rezervu suchého topiva, ideálně připravenou zásobu na dvě, případně i tři topné sezony předem. Vytápíte-li rodinný dům pouze palivovým dřevem, je třeba mít v zásobě minimálně čtyřicet metrů krychlových, včetně rezervy pro schnutí. Na otestování, zda je dřevo správně vyschlé, vyzkoušejte jednoduchý trik: vložte jedno polínko přes noc do igelitového pytlíku a zavažte. Pokud jsou druhý den vnitřní stěny orosené, pak je jasné, že dřevo je k topení ještě příliš mokré

Kontrola krbů a kamen

Před začátkem topné sezony byste měli objednat kominíka, který provede kontrolu komínového systému, kamen či krbu. Dobrý odtah kouře je zásadním faktorem, který ovlivňuje funkčnost vašich topidel. Odborník posoudí prostupnost celého kouřovodu i jeho bezpečnost, kontroluje i stav vnitřní vložky a obložení. Komín bez sazí má lepší tah, nižší spotřebu a pravidelné čištění komínu snižuje riziko požáru a otravy oxidem uhelnatým. Zevrubná prohlídka je nutná i u samotného krbu nebo kamen. Zejména u obkladů z kachlů je třeba zkontrolovat celistvost a chybějící nebo poškozená místa doplnit. Pokud používáte kamna také pro vaření a pečení, nezapomínejte ani na vnitřní část trouby a topeniště. Od nánosu mastných sazí vyčistěte topeniště, případně také celý tahový systém. Šamotové cesty můžou časem dosloužit, vymažte a doplňte chybějící části výmazovou hmotou nebo speciálním tmelem. Drobné opravy zvládnete sami, větší svěřte kamnáři.

Pravidelná péče o kamna během topné sezony nezabere mnoho času. V rámci běžného úklidu domácnosti snadno najdete pár minut k pročištění topeniště, odstranění usazenin z čelního skla nebo příležitostnému preventivnímu odstranění sazí. O kvalitním fungování krbu často rozhoduje čistota komínu, a je tedy nutné ho pravidelně čistit. Pro tento účel bývá vybaven čisticím (a často zároveň i revizním) otvorem například v podobě vyjímatelné výdechové mřížky. Ke každodenní péči patří čištění krbového skla speciálním čističem. Na vynášení popela můžete používat k tomu určený vysavač. Nezapomeňte také čistit výměník. Nejjednodušší je údržba u krbů s krbovými vložkami, omezuje se prakticky jen na průběžné odpopelňování.

Vytápění uhlím

Lidé se vracejí také k vytápění uhlím. Díky technologickému pokroku kvalitní kotle či kamna produkují jen zanedbatelné množství zplodin. A v neposlední řadě jde o velmi levný způsob vytápění, který nejen chalupáři oceňují také kvůli výhřevnosti. Výrobci nabízejí i multipalivová kamna, v nichž lze spalovat dřevo, brikety a uhlí.

Dřevo poslouží při zatápění a krátkodobém topení, uhlí pro dlouhé hoření a noční provoz kamen. Uhelné brikety lze využít i při topení v krbu, ale jen ty speciální s nízkým obsahem síry, jinak může čelní sklo krbu zežloutnout. Počítat je však nutné s tím, že musíte mít prostor pro skladování a palivo budete průběžně přinášet ke kamnům a přikládat.

Pro chataře a chalupáře může být z hlediska nákladů a i leckdy omezených skladovacích prostorů výhodnou alternativou uhlí, které je balené do pytlů po 20 až 25 kg. Při pořízení přes e-shop ho někteří producenti doručí až ke dveřím domu podle aktuálního vývoje zimního počasí. Každý ví, že černé uhlí je kvalitnější než hnědé. Nicméně je dobré vědět, že také uhlí od různých dodavatelů má rozdílnou kvalitu. O té rozhodují parametry, jako je zrnitost či výhřevnost.

Například zrnitost udává, v jaké velikosti jsou jednotlivé kusy. Pro automatické kotle je nejvhodnější zrnitost nižší než 25 mm, čemuž odpovídá uhlí s označením „ořech 2“. Výhřevnost, kterou by měl garantovat dodavatel, zase udává, kolik uvolní energie spálením jedné jednotky (obvykle 1 kg). V případě hnědého uhlí se budou hodnoty pohybovat v rozmezí 10 tisíc–19 tisíc kJ/kg, u černého už 21 tisíc–31 tisíc kJ/kg. Při nákupu uhlí si dávejte pozor také na obsah příměsí. Platí, že čím kvalitnější uhlí, tím méně obsahuje síry, popela a vody.