Od malička ráda kreslila a později také četla knihy o historii. Fascinovaly ji sochy v kostelech a na hradech, stejně jako historické rámy obrazů. „Navštěvovali jsme hrady, zámky i kostely a mě se líbilo, že stojím na místech, kudy třeba kdysi chodil Karel IV. Vtahovala mě atmosféra těchto míst a fascinovaly mě obrazy a dřevěné malované sochy,“ vzpomíná Kateřina Havlíková Fajfrová.

V dětství navštěvovala třikrát týdně Základní uměleckou školu. „Netvořila jsem ale moc z fantazie, výjimkou byly pouze pohádkové příběhy. Nejvíc mě bavilo zobrazovat viděné a malovat podle fotografií. Chtěla jsem dosáhnout toho, že můj výtvor a původní předloha budou stejné. Moc ráda jsem modelovala z keramické hlíny. Na práci s hmotou se mi líbilo i to, jak se její tvar mění pod rukama,“ říká o své zálibě Kateřina Havlíková Fajfrová.

Podpora je důležitá

Pro své zájmy ale nenašla Kateřina vždycky dostatek pochopení. V osmé třídě se její učitelka domnívala, že necítí dostatečně barvy. „Jiný učitel to později vnímal úplně jinak. Dnes sama vidím, jak je na soudy brzy, zvlášť u dětí. Takové vyjádření jim může zbytečně zablokovat rozlet v dané oblasti. I proto tak ráda učím a snažím se lidi podporovat, aby si každý mohl bez obavy, jak to dopadne, řezbářství vyzkoušet,“ vypráví svůj příběh.

Ladislav Rubáček při práci a jeho vyřezávaná lampa.
Řezbář z Kuksu dělá dřevěné lampy. Začal před třemi lety, teď ohromuje i Ameriku

Názor učitelky Kateřinu tehdy směřoval na plastický obor. Kámen ji příliš neoslovil. Zvažovala tedy řezbářství v Praze na Střední uměleckoprůmyslové škole a keramiku v Bechyni. Volba padla na řezbářství.

Prázdninové brigády

„Nejpozději v prvním ročníku se přidala představa, že bych mohla navracet život starým, krásným sochám a věcem, které mě okouzlovaly na hradech a zámcích. Umínila jsem si, že mým životním posláním bude restaurování. Každé prázdniny jsem pak trávila v pozlacovačských dílnách, učila se pozlacovat dřevo a jezdila pomáhat. To byly mé brigády i první vydělané peníze,“ uvádí restaurátorka.

Kateřina Havlíková Fajfrová:

Pokračovala proto studiem na vyšší odborné škole na oboru restaurování dřeva. Tam také dostala před absolutoriem nabídku od Středočeské památkové péče (NPU), aby po škole začala pracovat u nich v dílnách.

„Pracovali jsme například pro hrad Karlštejn, zámky Březnice, Hořovice či Konopiště. Pomáhali jsme vytvářet nové expozice tím, že jsme restaurovali předměty z depozitářů. Mou první velkou prací byla kopie rámu „vídeňského baroka“ o rozměrech 80 x 100 centimetrů,“ vzpomíná Kateřina Havlíková Fajfrová.

Na volné noze

Po několika letech začala pracovat na volné noze. „S kolegou jsme často pracovali pro divadelní oddělení Národní muzeum, kde jsme restaurovali loutky po povodních, jež zasáhly depozitář v Terezíně. Uplatnili jsme se také v Muzeu loutek v Plzni, na zámku Humprecht nebo v Uměleckoprůmyslové muzeu,“ uvádí stručný výčet svého působení restaurátorka.

Mezitím začala učit na kurzech řezbářství ve Volarech, ve Frýdku – Místku a v Praze.


Nahrává se anketa ...

„Věnovala jsem se také tvorbě řezeb a loutek na zakázku. Byly to loutky pro sběratele i na volný prodej. Zajímala mě psychologie v portrétu. Tím se mé zkušenosti i vytvořené loutky dostávaly na vyšší a vyšší úroveň,“ popisuje Kateřina Havlíková Fajfrová.

„Tvorba je jako meditace. Musíte pustit všechny starosti a plně se do ní ponořit, pak se rodí krása i harmonie, které mě už jako malou oslovovaly v kostelích, na hradech a zámcích. Při řezbě si také úžasně odpočinete a vyladíte svou duši,“ vypráví o své tvorbě s láskou paní Kateřina.

Střety s předsudky

„Jak při studiu řezbářství, tak i později v životě jsem se setkala s předsudky. Co dělá holka u řemesla? Je možné se od ní vůbec něčemu naučit? Tyto postoje už mě ale ze sedla nevyhodily. Naopak mě v mé práci utvrdily a podpořily mou chuť řemeslu učit další,“ říká odhodlaně Kateřina Havlíková Fajfrová.

„Těší mě předávat své znalosti a dovednosti dál. Práce s lidmi mě baví. Vidět rozzářené oči, které objeví nové možnosti, které překonají strach a najednou jim něco vznikne pod rukama. Je to často daleko více, než si lidé uměli představit, že by dokázali,“ dodává.

Tento dřevěný domeček Zuzany Sittkové má i vlastní výtah.
Šikovná maminka vyrábí luxusní dřevěné domečky. Pro panenky i skřítky

Kateřina Havlíková Fajfrová se proto pustila do organizování řezbářských kurzů. „Je to pro lidi, kteří se chtějí naučit profesionální základy řemesla, jako by sami na umělecké škole studovali. První dva jsou online. Pomocí videonahrávek, vzorů a videokonzultací se učí lidé z celé republiky. Vedu je tak, jako jsem se učila já sama a vše obohacuji svými zkušenostmi,“ vysvětluje umělkyně.

Po zvládnutí řemesla v těchto dvou kurzech jde s absolventy již do řezby figurek na živém kurzu, včetně výuky potřebné kresby a modelování.