Dřevěné sněžnice známe z filmů a z dobrodružné literatury. Naši předci je používali nikoliv ke sportu, ale jako pomoc při zdolávání zasněženého terénu. Už tenkrát přišli na to, že je potřeba rozložit tělesnou váhu, aby nezůstali zaboření v závějích.

První sněžnice jsou známé z doby před šesti až osmi tisíci lety. Tehdy je využívali američtí indiáni, severské evropské kmeny i lovci kožešin na Sibiři. Umožňovaly tichý pohyb v hlubokém sněhu a obtížném terénu, což bylo ideální při stopování zvěře a lovu. Tradiční sněžnice dnes už uvidíte jen jako dekoraci v horských chatách nebo v muzeích. Mají dřevěný rám, jsou vyplněné síťovinou a vázání je kožené. S těmi dnešními se nedají srovnat. Ty jsou plastové, mají bezpečnostní vázání a výztuhy pro bezpečný pohyb.

Medvědí stopou

Výhodou sněžnic je, že pohyb v nich zvládnete i bez tréninku nebo složitých příprav. Navíc jsou k mání nejen ve variantách pro děti a ženy, ale také pro adrenalinové sportovce. Do závějí tak může vyrazit celá rodina, stačí je připnout rovnou na boty. Také je hravě unesete, takže je můžete mít pořád při ruce – v autě nebo na výletě zavěšené na batohu. Jen pozor, stejně jako běžky nejsou vhodné do zledovatělého terénu.

A které „tlapy“ vybrat? „Zvolte si vždy sněžnice pro svoji postavu,“ radí Vít Hruška z e-shop 4camping.cz. „Obvykle se udává nosnost v určitém rozpětí, ale já doporučuji takovou velikost, která zaručí dostatečnou rezervu pro případ, že budete muset ještě táhnout třeba dvacetikilový batoh,“ doporučuje odborník. „Například pokud muž váží 90 kilo, měl by si vybrat sněžnice s nosností do 110 až 115 kilo,“ vysvětluje a dodává: „Také platí, že čím jsou sněžnice lehčí, tím lépe."

Raději nešetřete

Pokud můžete, dejte přednost dražším modelům s pevnou konstrukcí. Dají se správně zakopávat do tvrdého sněhu. Některé v sobě mají i mačky (odolné ocelové hroty), takže není problém se s nimi vydrápat i do prudké sjezdovky nebo svahu.

Rada před nazutím
Vždy se podívejte, kterou sněžnici si na jakou nohu nazouváte, v orientaci vám pomůže piktogram. Předejdete tím úrazu. Noha také musí doléhat k přední i zadní zarážce, aby byla ideálně zafixována. Popruhy nebo spony, záleží na modelu, je potřeba maximálně utáhnout na běžnou turistickou nebo sportovní obuv, ale existuje i automatické nášlapné vázání, jako je na lyžích.

Ke stoupání pak slouží nastavitelná platforma pro patu, které se někdy říká hrazdička. Tím se výstup nahoru ulehčí, protože chodidlo zůstane vodorovně, zatímco sněžnice kopírují terén. Zkrátka jdete podobně jako do schodů.

Stejně jako lyže i sněžnice se vybírají pro různé druhy použití. Na kratší výlety a procházky vystačíte s rekreačními chodeckými, pro dálkový pochod si vyberte turistické s větší výbavou – s pevnými hůlkami a sedátkem v praktickém vaku. Existují i běžecké, ale ty nepatří do neupraveného terénu. Vysoce odolné jsou sněžnice pro horskou turistiku na zvlněném terénu, s podélnými kovovými a brzdovými lištami, díky kterým dobře drží nejen na sněhovém podkladu, ale i na traverzech. „Pro horské turisty doporučuji sněžnice s výztuhami, které uchovají energii během fáze ohybu a využijí ji na konci kroku tak, že je chůze za všech okolností co nejsnazší. Výztuhy zároveň tlumí vibrace, čímž předcházejí svalové únavě v lýtkách. A měly by být i dostatečně pevné i v silných mrazech,“ radí Vít Hruška.

A ještě jeden jeho tip: „K udržení rovnováhy na sněžnicích, zvláště v hlubokém sněhu, použijte trekové hůlky, běžkové jsou příliš dlouhé. Pomohou vám také při stoupání, kdy se námaha rovnoměrně rozloží i na vrchní polovinu těla. Hodit se budou také nepromokavé návleky, přes které se do bot (měly by být kotníkové) nedostane sníh,“ doporučuje na závěr Vít Hruška.