Léto bylo v plném proudu, víla Květinka měla plné ruce práce, obírala jahůdky a těšila se, že z nich bude vařit marmeládu a zimní čaj. Už měla vše hotovo, když si uvědomila, že nemá ten správný hrneček na zimní čaj. Tedy vše postavila na kraj kamen, sundala si bílou zástěrku a vydala se k vodníku Vrbičkovi, kterého chtěla o hrneček poprosit.

„Vrbičko, haló, Vrbičko.“
„Jé, Květinko, to tě rád vidím, brekeke, copak tě ke mně přivádí?“
„Zavařuju jahůdkový zimní čaj a nemám ten správný hrneček, a protože vím, že ty máš hrnečků vždycky zásobu, tak jdu rovnou za tebou.“
Vrbička se ponořil do Kačoku a už za chvíli vyplaval zpátky – v jedné ruce krásný modrý hrneček s namalovanými jahůdkami a ve druhé pytlík.
„Na, tu máš a tady ještě, brekeke, puškvorec do toho čaje, víš. “

„Děkuji ti, Vrbičko, přijď večer. Až přijde Tydlík z práce, budu dělat lívance s čerstvou, dnes uvařenou jahůdkovou marmeládou.“
„Brekekeke, jé, mlask, mlask, mlask, to přijdu rád.“

Další příhody oblíbených postaviček
U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 10.

Květinka se na Vrbičku mile usmála, hrníček i pytlík s puškvorcem dala do košíčku a spěchala domů. Zrovna když přecházela kolem louky pod rybníčkem, uslyšela nějaké takové hlasité „brmbrm brm brm,“ a tak se pro jistotu schovala za starý dub, který stál na kraji louky. Vtom na louku přijelo jakési chlapisko na velkém stroji a ten pomalu začal kousek po kousku ukusovat z louky nejen trávu, jetel, ale i všechny květinky a bylinky, co tam rostly.„Ach, ti lidé,“ pomyslela si Květinka, když tu kolem ní proběhla srnka Hnědoskvrnka a utíkala a utíkala daleko do lesa.

„Naľe kaj ľetiš ty glupjo, co včiľ s tym hena tu? Zjesť se nědo, bo to je ešče moc male, no něvim, baj se vruti,“ řeklo to chlapisko.
Pak si ještě třikrát odplivl, zlostně kopl do kola svého stroje a odjel zase pryč. Když už bylo úplné ticho, vydala se Květinka podívat, o čem nebo o kom to ten člověk mluvil. Jaké bylo její překvapení, když v pelíšku na kraji louky našla malého srnečka. Žalostně békal a Květince ho bylo moc líto. Pohladila ho po hlavičce a slíbila mu, že se maminka Hědoskvrnka pro něj jistě vrátí. Doma však neměla stání a jen vyhlížela, kdy už se Tydlík vrátí ze šichty. Když odbilo klekání, uviděla Tydlíka s Vrbičkou, jak kráčejí k chaloupce.

„Květinko, Květinko, ňam ňam ňam, prý budou lívanečky s jahůdkami,“ volal už z dálky Tydlík.
„Brekekeke, brekekeke, nesu k nim puškvorcové pivo,“ přidal se Vrbička.
Květinka už měla vše připraveno v kuchyni na stole, ale byla nějaká smutná.
„Copak, vílo moje milá, brekeke, brekeke,“ podivili se Tydlík i Vrbička.

Víla Květinka dostala chuť na rybičku.
U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 9.

A tak jim Květinka řekla, co dnes, když se vracela od Kačoku, zažila.Vrbička se zamyslel a řekl: „Brekekeke, brekeke, to je špatné, jak znám Hnědoskrvrnku, tak ta se hned tak nevrátí a to maličké, to zahyne hlady, brekekee,“ řekl smutně vodník.„To to teda ne,“ řekl rozhodně Tydlifon.

„Ty připrav pelíšek ze suché trávy, Květinko, a ty, Vrbičko, pojď se mnou.“
A šli. Když přicházeli k malému srnečkovi, viděli, jak už tam opodál postává Jozkův pes Bobík
a přemýšlí, jestli by mu ta ubékaná večeře stála za to.

„Ať tě to ani nenapadne,“ zakřičel na něj Tydlík a Vrbička pro jistotu zabafal ze své kouzelné fajfky a poslal na celou louku parádní mlhu.
„No, kde jsi, ty hastrmane jeden puškvorcovej,“ zahulákal Tydlík, který se najednou cítil jako v hrnci plném mléka.
„Brekeke, tady, brekeke, tady, Tydlifoune,“ řekl Vrbička a pro jistotu do mlhy trochu foukl, aby jí ubylo.
„Á jé, ti dva strejcové, tak to raději půjdu,“ pomyslel si znechuceně Bobík, dvakrát ještě pro výstrahu zaštěkal a odešel. Tydlík vzal malého srnečka do náruče a Vrbička ho pohladil.

Letní příběh víly Květinky a jejích kamarádů.
U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 8.

„Brekeke, neboj, brekekeke, my se o tebe postaráme.“Unavený srneček usnul Tydlíkovi v náručí a probudil se až v domečku, kde už pro něj měla Květinka připravený pelíšek a mlíčko od kozy Matyldy, protože, jak věděla od tetičky Heřmanky, malé srnečky a srnci nesmí pít mléko od kravičky, ale jen od kozy. Naštěstí Juzkova Matylda byla koza rozumná, a když jí Květinka podstrčila jako pamlsek kytičku čerstvého jetele, nechala jí nadojit mléko pro srnečka a ještě jí slíbila, že zítra může přijít zase. Tydlík se sice snažil vnutit srnečkovi lívanec s jahodami, ale ten, sotva vypil mlíčko, usnul.

„Tydlifonku, a jak mu budeme říkat?“ zeptala se Květinka.
„No, je maličký, slabý, a tak mu budeme říkat… Mušánek.“
„Brekeke, Mušánek.“
„Jé, Mušánek,“ řekli Květinka s Vrbičkou současně.

Květinka dala Tydlíčkovi pusu, připili si puškvorcovým pivem a od té doby se Mušánek zabydlel u Tydlíka s Květinkou. Netrvalo dlouho a vesele pobíhal kolem domečku, jen do zahrádky nesměl, to by ho Květinka panečku prohnala a Mušánek to dobře věděl. A tak jim bylo v domečku pod zelenou střechou pěkně veselo.

V příštím díle se dozvíte, kterak chtěl Waserman Juzka utopit. Tak nezapomeňte, další příběh o Tydlíkovi si s dětmi na našem webu můžete číst zase zítra!Pohádkový příběh za své knížky „U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou“ nám do našeho speciálu Pište pohádky zaslala paní Žofie Zejdová ze Šenova. „Hlavní je, aby se to dětem líbilo! Posílám fotografii s Tydlifonkem, který nedal jinak, než že vás musí osobně pozdravit. Tydlík má také velké obavy a říkal mi: "no enem, aby ta ďoucha a všici co to bedum čitať, rozumňali tymu co dřisto Ferda z Juzkym, bo uni mluvjum po šunovski a tymu už ani naši šunovšti gizdi možne něrozumjum." Tak jsem ho uklidnila, že ty dvě, tři věty v našem šenovském nářečí jistě každý pochopí,“ svěřila se Žofie Zejdová.