Jde o věc, kterou my už si vůbec neumíme představit, totiž o to, že se o nedělích a svátcích neotevřou obchody a nákupní centra. Německo s částečnou liberalizací prodeje o svátcích začalo teprve před třemi lety a nyní tedy experiment končí. Ústavní soudci se totiž shodli, že není v zájmu společnosti podřídit se diktátu peněz. Připomněli, že všechny velké kultury mají den odpočinku a pracovat v neděli je prostě špatně.

Tato událost u sousedů přirozeně vyvolává otázku, proč se u nás možnost nedělního nakupování bere jako výhra, vymoženost a jako přirozené právo svobodného občana. Určitě to není tím, že by Němci měli menší radost z nakupování. Jenom si jinak seřadili priority a výsledkem jejich jiné domluvy je jiná legislativa. Zatímco u nás se pro řadu rodin stalo nakupování oblíbeným nedělním programem, v Německu se místo popojíždění s nákupním vozíkem rodiny věnují výletům, sportu anebo se vzájemně navštěvují. O adventu navíc míří lidé na vánoční trhy, které na rozdíl od těch našich neskomírají, protože jim nekonkurují hypermarkety.

Nedělní „nicnedělání“ v Německu zvítězilo i v atmosféře, kdy se kvůli krizi nonstop skloňuje spotřeba domácností. Ekonomická víra v utrácení, které by nastartovalo výrobu, nepřevážila nad vírou, že i od utrácení si má člověk odpočinout, na chvíli se zastavit a zamyslet se co má a co nemá smysl. Pokud jde o nedělní nakupování, určitě se najdou Němci, kteří nám tuto možnost závidí. Naopak to ale asi nefunguje. My jsme schopnost závidět Němcům klid od nedělního nákupu nejspíše definitivně ztratili.