Odtud poučení, že nemusí jít o odborníky. Často jde o věštce zkřišťálových koulí, kávových sedlin či jakési finanční proutkaře. Ve fondech pravda stále ještě zbývá hodně peněz, ale jsou to prostředky pouhých tří procent občanů. Mimochodem – čtvrtina lidí přiznává, že žije zruky do úst a problém, jak spořit, je vůbec netíží.

Pokud jde o ty bezpečně uložené úspory ve slamníku, jedná se o 67 miliard, zhruba šest tisíc na osobu, což představuje nějaká tři procenta zcelého objemu našich úspor. Ve slamníku tedy sice máme relativně málo, ale je to už více než trojnásobek ve srovnání srokem 2001. Dalo by se tedy říct, že popularita slamníku roste, a to navzdory masáži bank. A nepochybně dále poroste, neboť za prvé roste zájem šetřit (až 40 procent lidí tak zamýšlí kvůli krizi) a za druhé klesá důvěra vbanky, o kterých se už dnes dočteme běžně vnovinách příšerné věci.

Pokud nás čeká deflace, odpadá i argument, že ve slamníku zúspor ubývá kvůli inflaci. Ostatně, vbance požírají peníze poplatky a míra úročení účtů budí dojem, že jsme bankéřům pro legraci. Posledním argumentem, proč spořit vbance, byla obava ze zlodějů, kteří se do slamníku mohou dostat snáze než do sejfu. Teď ovšem vidíme, že banky jsou zranitelnější než slamníky, neboť ti zloději, kterých jsme se tolik báli…