Ten bývá k nerozeznání od originálu, takže si jeden říká – proč dva předměty, které nejen že vypadají stejně, ale často i jsou stejné, nemají stejnou cenu? Kdyby originál byl kvalitnější a padělek kvalitu pouze lživě předstíral, boj s padělky by byl snazší. Jestliže už ale značka nevyjadřuje kvalitu, nýbrž pouhé autorství, klientovi je vcelku jedno, zda má triko, které si nechal Adidas ušít v Číně jako originál, anebo jestli jde o čínský falsifikát Adidasu. Rozdíl mezi originálem a napodobeninou samozřejmě existuje. Jde o účetní rozdíl. To na čem Adidas vydělá, je originál.

Padělek je to, z čeho Adidas nemá zisk. Pokud jde o obchodníky, prodejem padělků nepoškozují zákazníka. Celníci tedy, když provádějí razie v tržnicích, činí tak nikoli kvůli nám, kteří výhodně nakupujeme, nýbrž v zájmu vlastníků značek. Stát z našich daní pečuje o úspěšný byznys nadnárodních firem. Ty svá loga vyvěšují, tisknou a vysílají všude tam, kde lidé dobře vydělávají, zatímco šijí a vyrábějí, kde je to nejlevnější. Více, než co jiného, je to s těmi značkami velká globální lumpárna! Místo různých nášivek a potisků by se za peníze daňového poplatníka mělo kontrolovat, jestli se nám obchodníci nesnaží prodat něco závadného, respektive nebezpečného.

Pokud jde o boj s padělky, nejúčinnější by bylo nekupovat originály. Nebyl by pak důvod je napodobovat. Výrobky bez nápisů, nálepek a nášivek by mimochodem posloužily stejně dobře, jako ty značkové. A dnes už většinou i lépe.