Ukazuje se, že při rušení vnitřních hranic v Evropě politici nepředvídali dnešní situaci a nezdá se, že by ji uměli vyřešit. Tomu, co se děje pouze bezradně přihlížejí, pronášejí nic neříkající fráze a doufají, že problém sám od sebe pomine. To ale není pravděpodobné. Není-li kvůli zcela odlišným postojům možná shoda na řešení společném, nezbude jednotlivým zemím než řešit problém sami za sebe a po svém. S tím, jak Evropou putují zástupy lidí bez dokladů, kteří evidentně nejsou zdejší, kouzlo Schengenu se postupně vytrácí a naopak se do módy vracejí ploty, zátarasy a bariéry.

Lidí, kteří trvají na volném pohybu v Schengenském prostoru a děsí se toho, že by museli opět na hranicích jednou za rok při cestě na dovolenou ukazovat pas, bude určitě méně, než těch, kteří ve volném nekontrolovaném pohybu lidí stěhujících se do Evropy spatřují nebezpečí a tuto vymoženost by klidně oželeli. Schengen je luxus, u kterého není jasné, zda si ho můžeme dovolit, pokud nejsme zajedno buďto v tom, že je naší povinností příchozí vlídně přijímat, šatit, krmit a ubytovávat, anebo v tom, že je potřeba je v Řecku zachránit z gumových člunů, naložit je na loď a odvézt zpátky do Turecka. Dokud toto nevyřešíme, Schengen nedává smysl.