Prodával lidem věčně dobré počasí, a proto mu asi chyběl instinkt připravit se pro jistotu i na počasí špatné.

Před šesti lety jeho cestovní kancelář nepřežila krizi turistického ruchu po teroristických útocích na USA, nyní jako manažer Tomi Tour nenašel recept na problémy zapříčiněné globální finanční a ekonomickou krizi. V dopise klientům pan Fischer uvádí, že on i jeho spolupracovníci udělali vše, aby krach odvrátili. Jenomže vše určitě neudělali.

Fischerovou strategií byl růst za jakoukoli cenu. Věřil, že když přepraví za sluncem více lidí než konkurence, nakonec na tom musí vydělat. Proto, aby jich bylo více, je přepravoval co nejlevněji. Kvůli růstu zapomněl, že je třeba také vydělávat, splácet dluhy a případně mít nějaký finanční deštník na horší časy.

Václav Fischer se po druhé dopustil stejné hrubé chyby. Dá se to vysvětlit jako nepoučitelnost, ale co je jejím důvodem? Víra, že se lidé nesmíří s deštěm a zimou a budou létat na prosluněné pláže, i kdyby na chleba nebylo?

Václav Fischer vsadil na know-how, které se poslední dobou ukazuje jako problematické. Jde o princip, kdy podnikatel na dluh rozjede byznys, který funguje díky tomu, že si klienti na dluh pořizují jeho produkty, přičemž podnikatel i jeho klienti mají stejné věřitele ve finančnících, kteří jednoho dne dostanou strach, že by půjčené peníze nemuseli dostat zpátky.

Protože sami si také vzájemně dluží, přestanou půjčovat a domeček z karet přestane držet pohromadě.

Doba si žádá úplně jiné podnikatele: se špatným počasím a do špatného počasí.