Jeho političtí partneři, kteří dosud tvrdili, že s ním vládnout nemohou, našli způsob, jak by to šlo: Místo soudu se financemi podezřelého politika bude zabývat auditorská firma.

Je trochu škoda, že se takový audit neuskutečnil v minulých měsících, protože teď jsme všichni mohli slavit happy end a třeba předseda zelených nemusel smutně vysvětlovat, jak není happy. Kdo happy vypadal, alespoň na fotografiích, byl včera pan prezident.

Ale to nemusí nutně znamenat, že si vzpomněl na prezidentskou volbu, při které byl zvolen díky hlasům strany, jejíž předseda si teď přišel k němu podruhé pro jmenování. Prezident se třeba usmívá prostě proto, že mu to na fotografiích sluší. Ze stejného důvodu se možná tváří happy podezřelý politik. Možná chce také pěkně vypadat v novinách a není třeba ho hned podezřívat, že se někomu vysmívá, anebo že mu jsme pro legraci. Také se usmívejme. Je to hezčí než se mračit.

Konec konců jsme to viděli u té aféry s panem Čunkem: Nejméně to v televizi slušelo právě zelenému vicepremiérovi Martinovi Bursíkovi, který se kabonil. Navíc, když se od něj po předchozích vyjádřeních čekalo, že s úsměvem oznámí, že s podezřelým kolegou ve vládě sedět nebude. Pokud snad má obavu, jak dopadne ten audit, mračí se zbytečně. Audit nic neprokáže. A pokud dopadne špatně, bude to neprůkazné. Už teď se může Martin Bursík s námi klidně usmívat a také být v televizi pěkný! Podstatná je imidž.

To ostatní už se pak v čase všechno nějak srovná. Hlavně hleďme vypadat happy. Je to „trendy“.