Jasno je ovšem v tom, že Marek Dalík nabízel rakouské zbrojovce Steyr, jež je dceřinou společností americké firmy General Dynamics, že za půl miliardy zařídí, že nepřijdou o dvacetimiliardovou zakázku. Soudkyně uvěřila svědectvím lidí, kteří se zúčastnili schůzek, na kterých lobbyista Dalík nabízel své služby a naopak neuvěřila Marku Dalíkovi, že je všechno nesmysl. Po pravdě by bylo divné, kdyby soudkyně rozhodla jinak, když navíc o této korupční kauze existuje i korespondence mezi zbrojovkou a americkou ambasádou v Praze, která pak věc hlásila americkému ministru zahraničí.

Marek Dalík se proti rozsudku odvolal, ale v dobré situaci není. Ztratil to, čemu se říká politické krytí. Politická scéna je proti roku 2007 změněná k nepoznání a své lidi už bývalí mocní nemají v policii, na státním zastupitelství ani v justici. Marek Dalík má prostě smůlu, že se mu na tento konkrétní pokus o korupci přišlo. Z druhé strany měl nepochybně v řadě jiných podobných případů štěstí, za odměnu zařídil ke všeobecné spokojenosti, co bylo třeba, a nikdo nikoho neudal. Pět let není trest, který by nešlo vydržet. Ponižující je vědomí, že jiným lobbyistům se nepřišlo na nic, a vesele si plodů své práce, čili tučných provizí, užívají na svobodě. To určitě naštve.