Pokud nás to zajímá, pak nejspíše kvůli zkušenosti, že co dnes letí za velkou louží, s odstupem několika let dorazí i do Evropy.

Pikantní je, že americkým snem se stala naše noční můra. Něco tady zjevně nehraje. Buďto mladí Američané nevědí, co poptávají, anebo tomu, o čem sní, z nějakého neznámého důvodu říkají socialismus. Jisté je jenom to, že jsou naštvaní na kapitalismus, který zřejmě ztrácí původní schopnost plnit člověku sny, což vedle mladých reklamuje i střední třída.

To, co průzkumy zaznamenaly jako sympatii k socialismu, bude nejspíše touha po sociálně spravedlivé společnosti, která přirozeně ctí občanské svobody, demokracii a lidská práva. Mladí Američané sotva touží po rovnostářství a diktatuře proletariátu a socialismem nejspíše myslí jakýsi „kapitalismus s lidskou tváří“. Asi nemá cenu jim vyprávět socialistický vtip, že zatímco v kapitalismu vykořisťuje člověk člověka, v socialismu je to naopak.

Nikdo nesní o tom, že se dostane z deště pod okap či z bláta do louže. Plán je mít se o kousek lépe než včera a o něco lépe než soused. Proto u nás po zkušenosti s rovnostářstvím ani kritici křiklavé nerovnosti nevolají po návratu k socialismu, jak se tady praktikoval před třiceti lety.

Stejně jako mladí Američané sníme o něčem lepším, než co vidíme kolem sebe, ale také lepším, než co tu bylo předtím.
Co vadí Američanům, a nejen jim, nemusí být kapitalismus, nýbrž to, co s kapitalismem udělala globalizace a parta globálních spekulantů. Třeba socialismus nebude nutný, možná půjde kapitalismus ještě opravit..