Především zjistíme, jaké to je, když se stát neřídí jako stát, nýbrž jako firma. Premiér přichází z byznysu, ve kterém se vše točí kolem peněz. A kolem peněz se vše bude točit i v Babišově vládě. Kritériem úspěchu je v byznysu efektivita, racionalita. Byznysmeni se snaží minimalizovat náklady, optimalizovat daně. Babiše pak předchází pověst podnikatele opatrného, konzervativního, který nevyhledává riziko. Jeho vláda bude spíše lakomá než štědrá, své ministry bude Babiš nabádat, aby každou korunu několikrát obrátili, než ji pustí.

Bude-li Babišova vláda investovat, tak jen do toho, co slibuje výnos. Protože Babiš nezbohatl finančními spekulacemi, nýbrž jako fabrikant, tedy zaměstnavatel, je mu jasné, že jeho úspěch je závislý na spokojenosti zaměstnanců. Ekvivalentem zaměstnance, který se neobává o výplatu, je v politice volič, kterému roste mzda, respektive důchod, a kterého stát neomezuje a nevysává.

Babiš se stal premiérem, protože lidé jsou na peníze. Kdo výše než peníze řadí hodnoty, principy, hledí dál, než k tomu, co je teď a tady, tomu Babišův pragmatismus stačit nebude. A klidně je možné, že si díky léčbě státu Babišem lidé řeknou, že peníze nejsou všechno a v životě že jde o víc. To ovšem není téma pro den, kdy přichází Andrej Babiš „celý v bílém“.