Ústava se těší respektu zákonodárců, a to i těch, kteří nahlas přemýšlejí, jak ji vylepšit. Vysvětlení zmíněného respektu hledejme v tom, že tvůrci ústavy před čtvrtstoletím odolali pokušení sepsat nějakou originální divočinu a raději se drželi při zdi. Vycházeli z ústavy z roku 1920, tedy ctili zdejší tradici, ve které je důraz na demokracii zastupitelskou, parlamentní a občané uvykli volebnímu systému poměrnému.

Odpověď na otázku, zda je přípustné ústavu přepisovat, zní ano. Odpověď na otázku, zda to má smysl, zní ne. Ukazuje se, že stávající ústavní rámec dostatečně umožňuje občanům promlouvat do politiky a že výrazně posilovat demokracii přímou nakonec není nezbytné. Že se ústava povedla, i když pamětníci vědí, že vznikala ve stresu, vidíme ze dvou věcí. Že ji nelze obejít a že ji nelze zneužít. Chrání občana jak před populisty, tak i před elitáři.