Také ale platí, že až likvidací reformátorů se zvedá vlna protestů, jež nakonec vedou k reformě. Vrchnost v Kostnici se zbytečně postarala o to, aby byl Husův popel hozen do Rýna. I bez ostatků si jeho odkaz osvojil lid, a sto let po Husově smrti bylo 90 % Čechů husity.
Zda to Hus tušil a volil osud mučedníka, nevíme. Jisté je, že odvolat naposledy odmítl, až když byl přivázán na hranici: „V té pak pravdě evangelia, kterou jsem učil psal a kázal, ze slov a výkladů svatých doktorů, dnes vesele chci zemříti.“
Husův odkaz je prostý: Evangelium se musí brát vážně. Církev zde není od toho, aby si evangelia kreativně vykládala podle aktuální potřeby, ale aby se evangelii řídila. Kdyby byl Hus politikem, nepochybně by s koncilem usmlouval kompromis, jenomže pak bychom si ho nepřipomínali.
Zaznamenáníhodnými křesťany jsou ti, kteří jdou proti proudu a následují nikoli církev, ale Krista. Občas Krista kromě křesťanů následuje také církev, jenomže ta se ke Kristovi vrací, až když vidí, že křesťané touží žít podle evangelia. Jako Hus.