V souvislosti s migrací se poslední dobou skloňuje potřeba najít celoevropské řešení. Potíž je v tom, že každý chce, aby se právě jeho řešení stalo celoevropským. Na jedné straně je zde fakt, že svět je rozdělen hranicemi, a nelze se tvářit, že není. Z druhé strany je lidské pomáhat lidem v nouzi a nelze se tvářit, že člověk utíkající před násilím či bídou není člověk.

Čím může našeho premiéra obohatit italská konzultace o migraci? Zjistí, že jeho italský partner, kterého do křesla vynesla sílící protiimigrační nálada mezi italskými voliči, neřeší pouze příčiny migrace, ale také její důsledky.

Pokud Andrej Babiš při každé příležitosti zdůrazňuje svou proevropskou orientaci a říká, že k EU nemáme alternativu, pak z toho také plyne, že v EU musí nacházet spojence. Pokud je českým národním zájmem ubránit se migraci, nevylučuje se to se solidaritou s Italy, kteří se logicky zlobí, že na migraci doplácejí a místo pomoci dostávají hraběcí rady.

Chtělo by to přijít s něčím originálním. Třeba vzít od Italů toho jednoho symbolického migranta a pomoci mu s návratem domů. Obnáší to zjistit, před čím utekl, konzultovat s ním, co je třeba změnit, aby se mohl vrátit a vyvinout všestrannou politickou aktivitu, na jejímž konci by byla země, ze které se neutíká.