Ta mimochodem jednací řád vůbec neřeší a omezuje se na konstatování, že vláda rozhoduje ve sboru a platí to, na čem se usnese nadpoloviční většina všech jejích členů.

Především je ale boj za původní jednací řád bouří ve sklenici vody, neboť aby podle něj vláda mohla jednat, musí nejprve získat důvěru parlamentu, kterému je dle ústavy odpovědná.

Obava opozice, že vláda v písemném záznamu z jednání neuvede, kteří ministři byli pro návrh, kteří proti a kteří se zdrželi, by dávala smysl, kdyby na tom záleželo. V případě koaličních vlád může veřejnost zajímat, jak hlasovali ministři různých stran. U jednobarevné vlády je to jedno.

Pokud jde o transparentnost vládnutí, tu nejlépe jistí vzájemný dozor koaličních partnerů. Představa, že transparentnost zařídí nějaký manuál, je naivní. Lišák Babiš bude mimochodem předvolebně transparentní dobrovolně, z pilnosti: Opozici na truc.