Není jasné, zda chce být ČSSD ve vládě, když prosazuje nepřijatelného  ministra. Je stejně nejasné, proč ANO, uchází-li se o ČSSD, jejího kandidáta pragmaticky nepodpoří.

Pan Miroslav Poche je politik, který by roli ministra zahraničí zahrál stejně jako pan Stropnický. Současně to ale nebude politik, kterého by nešlo nahradit někým jiným. ANO, ČSSD a KSČM prominou, ale odmítat ho je stejně přehnané, jako na něm trvat. Působí to dojmem, že politici domlouvají něco, oč vlastně ani nestojí, a že je zajímá spíše politický boj než sestavení vlády.

Obecně platí, že když se dva perou, někdo třetí se směje. V tomto případě se ale nezdá, že by si někdo výrazně polepšil. Pokud se třetí směje pouze škodolibě, prozrazuje na sebe, že se s ním volič dostane pouze z louže pod okap. Pro politické soupeření, kterého jsme svědky mezi našimi politickými stranami, platí aforismus, že dialog dvou polointeligentů se rovná monologu čtvrtinteligenta.