Je zřejmé, že komunisté své priority prosadí spíše s Babišem a Hamáčkem, než by je prosadili s Kalouskem, Bartošem, Fialou a Okamurou. Být v tiché koalici s vládou je tedy z hlediska KSČM rozumnější, než se v opozici družit s pravicí.

Pokud jde o Babiše, partnery do koalice si nevybral, nýbrž mu zbyli. Nakonec ale nedopadl špatně. Jeho kabinet bude středolevý, sociálně ohleduplný, což mu vynese přízeň většiny voličů. Na komunisty a sociální demokraty, bude-li s nimi jednat korektně, se může spolehnout, neboť vzhledem k výsledku voleb nemají momentálně na práci nic lepšího, než podílet se na moci.

Než se KSČM rozhodla podpořit koalici ANO a ČSSD, ověřila si určitě u svých voličů, zda jim není proti mysli tolerance třídního nepřítele, miliardáře a globalisty. Voličům KSČM ale kupodivu Babiš nevadí. Že by to bylo tím, že stejné partaje, které nesnášejí komunisty, nesnášejí také Babiše? Že tedy KSČM má s Babišem společné nepřátele?

KSČM si zjevně nedělá vrásky z toho, že podporou vlády ztratí image protirežimní partaje a že splývá s hlavním kapitalistickým proudem. Nelogicky se přitom drží názvu odkazujícího k ideologii, o kterou není zájem.