Dnes jsou USA s Jižní Koreou zajedno v tom, že s KLDR není na škodu jednat. Vedle pozvání k návštěvě Severní Koreje, které pro jihokorejského prezidenta přinesla sestra Kim Čong-una, vešlo ve známost, že se po skončení olympiády chystá do Severní Koreje i předseda Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach, takže to na izolaci diktátora moc nevypadá.

To, čeho jsme svědky, je politika. Všichni předstírají dobré úmysly, přičemž nikdo není tak naivní, aby druhým věřil. KLDR se nevzdá jaderného programu. USA nezruší sankce. Jižní Korea s poděkováním odmítne americké nabídky na vojenské řešení konfliktu. Sjednocení Koreje není na pořadu dne a na pořadu dne není ani mírová smlouva, která by nahradila příměří. Na to, aby se Korejci příliš nesbratřili, dají pozor USA a Čína, kterým současný stav vyhovuje.

I mírné oteplení vztahů mezi nekompatibilními korejskými režimy je samozřejmě významné. Snižuje aktuální hrozbu otevřeného konfliktu, při kterém by umírali lidé. Všechny strany konfliktu nynější diplomatická gesta propagandisticky využijí. To ovšem neznamená, že se lehkomyslně připraví o nepřítele. Kim Čong-unovi pomáhá americké nepřátelství odůvodnit vládu pevné ruky. Američanům se pak diktátor s atomovou bombou hodí, aby mohli v regionu vojensky garantovat bezpečnost. Není to sice levné, ale skvěle se na tom vydělává. Hrozba míru tedy bude účastníky konfliktu hned v zárodku zažehnána.